Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 107/2026-25
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
o zaplacení 14 644,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO, se sídlem U Krčské vodárny 939/1a, adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději dne datum. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně. Žalovaná úvěr ke dni splatnosti neuhradila ani z části, a proto ji právní zástupkyně žalobkyně vyzvala k úhradě výzvou odeslanou dne datum.
2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uplatněný nárok ani částečně neuznává. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, jelikož nezkoumala skutečnou výši jejích příjmů a výdajů a nežádala jejich doložení žádným z dostupných podkladů, a smlouvu o úvěru je tedy nutné posoudit jako neplatnou. Smlouva o úvěru je dle žalované neplatná rovněž proto, že sjednaná úroková sazba tak podstatně převyšuje obvyklou výši úroku, že je v rozporu s dobrými mravy. Neplatnost se přitom netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyni uhradila dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy částku částka. S ohledem na to, že žalovaná považuje veškerá smluvní ujednání za neplatná, a na to, že žalobkyně poskytla žalované částku částka a žalovaná uhradila žalobkyni částku částka, jsou veškeré požadavky žalobkyně na uhrazení jakýchkoli dalších plnění ze strany žalované v rozporu se zákonem. Žalovaná tak navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
3. Žalobkyně se k vyjádření žalované dále nevyjádřila.
4. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní a žalovanou předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0019795515205138 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to bezhotovostně na její bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka prostřednictvím jedné splátky nejpozději dne datum. Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 9 202,60 % soud zjistil rovněž ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalobkyně zaslala dne datum ze svého účtu č. č. účtu na účet žalované uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru částku částka. Dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum. Právní zástupkyně žalobkyně adresovala žalované dne datum předžalobní výzvu k úhradě pohledávky. Z výpisu z účtu žalované (který se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru) soud zjistil, že na účet č. č. účtu, tedy na účet, z něhož žalobkyně zaslala žalované částku částka, žalovaná uhradila dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (právní předchůdkyně žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.
10. Soud se zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika soud zjistil, že v srpnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila 15,09 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů (RPSN) spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami činila 6,13 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byl při splatnosti ve 30 dnech za poskytnutí částky částka sjednán poplatek za poskytnutí úvěru částka, který je svou povahou skrytým úrokem v sazbě cca 1 311 % ročně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 9 202,60 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, přičemž takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního nežli jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o spotřebitelském úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovanou by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).
13. Pro úplnost soud podotýká, že by také podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, ani že by porovnávala příjmy a výdaje žalované, či způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Žalobkyně v žalobě pouze konstatovala, že k ověření úvěruschopnosti žalované došlo lustrací databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Žádné důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti však žalobkyně nepředložila a nenavrhovala. Z výpisů z účtu žalované nadto soud zjistil, že žalovaná v období od května do července 2024 již pětkrát čerpala jiné spotřebitelské úvěry. Soud má proto za to, že úvěruschopnost žalované žalobkyně neposoudila dostatečně tak, aby mohla učinit závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Žalované tak byla na základě neplatné smlouvy (tedy bez právního důvodu) poskytnuta částka částka, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žalovaná však žalobkyni již uhradila částku v celkové výši částka, a soudu tudíž nezbylo než žalobu jako celek zamítnout. Soud dodává, že shledal žalobu nedůvodnou i v části týkající se úroku z prodlení z dlužné jistiny. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zdejší soud vychází mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dle kterého vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by tak žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy pokud by žalovaná jistinu nevrátila ani v době přiměřené jejím možnostem. V nynější věci žalovaná ke dni splatnosti úvěru uhradila částku částka a zbývající část jistiny úvěru ve výši částka byla uhrazena platbou žalované dne datum. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná vrátila jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, a nedostala se tudíž do prodlení s jejím vrácením. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by se uplatnila obecná úprava pro vydání bezdůvodného obohacení, a žalovaná by byla povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky na základě výzvy žalobkyně, nedostala by se ani tak do prodlení. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě až dne datum, tedy poté, co jí žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v plné výši vrátila.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, byla v řízení plně úspěšná žalovaná a soud jí proto přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tato částka představuje náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za dva úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %, tedy v částce částka. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
16. Soud dále uložil žalobkyni povinnost k úhradě doplatku soudního poplatku. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však soud nevydal, a je tak povinen podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše dle položky 1. Soud tak žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.