Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1660/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti O. R., zastoupeného advokátkou JUDr. Dagmar Csonkovou, sídlem Čs. Armády 2168, Louny, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 220/2025-694 ze dne 19. 3. 2026, a to v části, v níž jím bylo zasaženo do výroku VI. rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 3 Nc 3902/2024-425 ze dne 19. 3. 2025, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 220/2025-745 ze dne 1. 6. 2026 a o návrhu na odklad vykonatelnosti shora označené části rozsudku krajského soudu, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníka řízení a N. R. a nezletilého M. R. jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Obecné soudy rozhodovaly o úpravě péče a výživy, úpravě styku, o neshodách rodičů o zákazu vycestování a o určení bydliště, dětského lékaře a mateřské školy nezletilého syna stěžovatele (otce) a vedlejší účastnice (matky). Ústavní stížnost však směřuje pouze proti části výroku rozsudku krajského soudu, který se týká výroku VI. rozsudku okresního soudu o zápisu do mateřské školy, a pak proti usnesení, kterým krajský soud zamítl návrh na vydání opravného usnesení zmíněné části rozsudku.

2. Výrok okresního soudu, kterého se týká napadená část rozsudku krajského soudu, zní takto:

VI. Soud dává souhlas otci O. R., aby za matku N. R., podal přihlášku k zápisu nezletilého M. R., k předškolnímu vzdělávání od školního roku 2025/2026 do Mateřské školy M.

3. Krajský soud následně napadenou částí rozsudku schválil dohodu o rodičů, která v bodě 6 zněla takto:

Nezletilý M. se bude od 1. 9. 2026 vzdělávat v mateřské škole na území města L. dle dohody rodičů.

4. Podstatou ústavní stížnosti jsou následující dvě námitky. Zaprvé, krajský soud podle stěžovatele neměl o otázce určení mateřské školy vůbec rozhodovat, protože výrok VI. týkající se mateřské školy nebyl napaden odvoláním. Zadruhé, písemné vyhotovení rozsudku se neshoduje s ústním vyhlášením rozsudku. V ústním vyhlášení předseda senátu vyhlásil výrok I. rozsudku krajského soudu tak, že se rozsudek okresního soudu "ve výrocích I., II., III. IV. a VIII. mění tak, že soud schvaluje dohodu rodičů" a výrok II. vyhlásil tak, že se rozsudek okresního soudu "ve výroku IV. zrušuje". V písemném vyhotovení rozsudku a i v protokolu z ústního jednání však uvedl, že se rozsudek okresního soudu "ve výrocích I., II., III., VI. a VIII. mění tak, že soud schvaluje dohodu rodičů". Písemné vyhotovení rozsudku tedy neodpovídá ústnímu vyhlášení. Krajský soud v písemném vyhotovení podle stěžovatele dodatečně obsahově rozšířil vyhlášený rozsudek, což odporuje principu vázanosti soudu vyhlášeným rozsudkem podle . Stěžovatel navíc upozorňuje, že se podle a 2 má v případě rozporu mezi protokolem a zvukovým záznamem vycházet ze zvukového záznamu. Tato procesní pochybení mají podle stěžovatele za následek porušení jeho práva na soudní ochranu podle d a také ústavního požadavku na veřejné vyhlášení rozsudku podle y.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud se dlouhodobě staví velmi zdrženlivě k přezkumu rodinněprávních věcí. Rozhodování v citlivé oblasti rodinného práva je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe posoudit skutkové okolnosti případu a učinit odpovídající rozhodnutí. Ústavní soud oproti tomu není v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení. Zásah do rozhodování obecných soudů je na místě pouze ve výjimečných případech porušení základních práv (viz např. usnesení

sp. zn.

, bod 12; , bod 12; , bod 10).

6. Porušením práva na soudní ochranu podle d přitom není každé procesní pochybení obecného soudu, ale pouze natolik závažná procesní vada, že narušuje spravedlivost řízení jako celku (viz např. usnesení

sp. zn.

, bod 6; či

, body 6?7).

7. Stěžovatel předně namítá, že krajský soud nemohl vůbec rozhodnout o tom, kam bude nezletilý syn od září 2026 chodit do mateřské školy, protože o tom rozhodl okresní soud výrokem VI. a tento výrok matka odvoláním nenapadla. Krajský soud však stěžovateli vysvětlil, že odvolání matky posuzoval podle obsahu argumentace, která se věnovala také nevhodnosti současné mateřské školy v J. a nezbytností zajistit individuální přístup nezletilému v mateřské škole v L. Poukázal také na to, že stěžovatel v dohodě s matkou nezletilého souhlasil s tím, že se nezletilý syn bude vzdělávat v mateřské škole v L. Stěžovatel přitom nyní napadá část výroku krajského soudu, jímž krajský soud tuto dohodu schválil.

8. Ústavní soud neshledal, že by krajský soud schválením dohody stěžovatele s matkou nezletilého o tom, kam bude nezletilý chodit do září 2026 do mateřské školy, porušil základní práva stěžovatele. K argumentaci krajského soudu je možno dodat, že matka výslovně nenapadala výrok VI. okresního soudu zjevně také proto, že výrok směřoval k nahrazení jejího souhlasu se zápisem do mateřské školy od školního roku 2025/2026 a byl předběžně vykonatelný. Stěžovatelka však argumentaci v odvolacím řízení směřovala k volbě mateřské školy do budoucna a následně se dohodla se stěžovatelem na změně místa mateřské školy od školního roku 2026/2027.

9. Druhá námitka pak směřuje k nesouladu mezi ústním vyhlášením rozsudku a jeho písemným vyhotovením. Ústavní soud souhlasí s krajským soudem, že se předseda senátu při vyhlášení rozsudku dopustil zjevné nesprávnosti (přeřeknutí), když zaměnil římské číslice IV. a VI. Nápravu opravným usnesením přitom z povahy věci nebylo možné učinit, protože písemné znění rozsudku bylo správné - nebylo na něm tedy co opravovat. Ústní vyhlášení rozsudku opravným usnesením změnit nelze.

10. Stěžovatel klíčové argumenty krajského soudu, které se týkají schválení dohody mezi ním a matkou nezletilého ohledně volby mateřské školy v ústavní stížnosti nezpochybňuje. Namítaná procesní pochybení krajského soudu podle Ústavního soudu nedosahují intenzity, která by narušovala spravedlivost řízení jako celku.

11. Ústavní soud proto stížnost podle odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti ani o návrhu na přednostní projednání Ústavní soud samostatně nerozhodoval, jelikož návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhodl neprodleně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu