Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1980/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2026 č. j. 70 Co 27/2026-315, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a M. D. a nezletilého F. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se obrátil na Městský soud v Brně s návrhem, aby určil, že je otcem nezletilého dítěte (vedlejšího účastníka řízení). U soudního jednání rodiče (tj. stěžovatel a vedlejší účastnice řízení) souhlasně prohlásili, že stěžovatel je otcem. Městský soud proto zastavil řízení o určení otcovství (§ 424 zákona o zvláštních řízeních soudních). O nákladech řízení však městský soud rozhodoval samostatným usnesením. Městský soud uložil matce, aby stěžovateli zaplatila náhradu nákladů řízení (celkem 24 200 Kč). Proti tomu se matka odvolala a uspěla. Krajský soud nepřiznal nikomu náhradu nákladů řízení včetně řízení odvolacího. A právě proti rozhodnutí krajského soudu směřuje ústavní stížnost.

2. Krajský soud upozornil, že městský soud zastavil řízení proto, že oba rodiče společně prohlásili, že stěžovatel je otcem dítěte. V takovém případě lze stěží mluvit o tom, že zastavení řízení procesně zavinil ten či onen účastník. Ustanovení dopadá na jinou procesní situaci (zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby), na nynější procesní situaci (zastavení v důsledku souhlasného prohlášení o otcovství) ale nedopadá. Ani matce krajský soud nepřiznal náhradu nákladů řízení o odvolání, byť s odvoláním uspěla. Důvodem byl její postoj v průběhu řízení, jmenovitě její neochota prohlásit stěžovatele za otce a její snaha zapsat jako otce současného manžela.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti hrubě nesouhlasí, jak krajský soud rozhodl o nákladech řízení. Hlavním viníkem v celé věci byla jednoznačně matka, byla to ona, kdo bránil, aby stěžovatel byl zapsán jako otec dítěte, byť věděla, že je otcem. Proto se stěžovatel musel obrátit na civilní soudy. Krajský soud rozhodl přepjatě formalisticky, nespravedlivě a vnitřně rozporně. Stěžovatel poukazuje na řadu okolností, které podle jeho názoru ospravedlňují, proč matka musí nést náklady řízení (křivé obvinění stěžovatele ze sexuálního zneužívání, znemožnění styku s dítětem, úmysl zapsat někoho jiného jako otce, nerespektování soudního rozhodnutí atd.). Stěžovatel se marně snažil o mimosoudní řešení. Je proto třeba reagovat na tyto schválnosti právě uložením povinnosti nahradit náklady řízení, aby se matka v budoucnu dále nedopouštěla závadného jednání a aby se předešlo zbytečným soudním sporům.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Řízení o určení otcovství skončilo usnesením o zastavení řízení. Obecně platí, že v případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení [ ]. nicméně obsahuje dvě výjimky: zaviněné zastavení řízení a zpětvzetí návrhu pro chování účastníka řízení ( téhož zákona) (k tomu nález ze dne 5. 10. 2021

sp. zn.

, body 22 až 24). Právě první výjimky se nyní stěžovatel dovolává. Svůj názor opírá o okolnosti, které předcházely zastavení řízení.

6. Ústavní soud má pochopení pro stěžovatelovu náročnou situaci. Nemíní ani omlouvat chování matky. Ostatně sám krajský soud jí nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení právě s odkazem na její postoj před zahájením i během řízení o určení otcovství (viz bod 14 napadeného usnesení). Přesto Ústavní soud nepovažuje za neústavní právní názor krajského soudu, že se v této věci neuplatní. Tento právní názor má oporu v právní doktríně (bod 9 napadeného usnesení). Nynější věc ani nevykazuje nic, co by naznačovalo systémový nedostatek ústavního významu. I proto se Ústavní soud, který není "nejvyšším nákladovým soudem", musí zdržet zásahu do rozhodování o náhradě nákladů řízení (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. , bod 34, v navazující judikatuře srov. zejm. nález ze dne 8. 4. 2025

sp. zn.

, bod 37).

7. Stěžovatel nemá ani pravdu, že napadené usnesení je vnitřně rozporné. Důvod, proč krajský soud hodnotil chování matky, souvisel s rozhodováním o nákladech odvolacího řízení. Byť matka s odvoláním uspěla, bylo by nespravedlivé jí přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení právě vzhledem k širším okolnostem případu (srov. bod 14 napadeného usnesení).

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ , o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu