Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2109/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti V. N., zastoupeného Mgr. Markem Freundem, advokátem, sídlem třída Tomáše Bati 3672, Zlín, proti jinému zásahu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 52 T 4/2022, spočívajícímu v neodstranění překážky v doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 18/2025-345 ze dne 23. září 2025 stěžovateli a v neuvedení konkrétních důvodů odmítnutí postupu podle § 265h odst. 3 trestního řádu, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá vyslovení, že Krajský soud v Brně v záhlaví uvedenými zásahy porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle y. Dále se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud krajskému soudu zakázal pokračovat v daném zásahu do stěžovatelových práv a přikázal mu učinit procesní úkony umožňující předložit stěžovatelovo dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -345 ze dne 23. 9. 2025 Nejvyššímu soudu a konečně aby Ústavní soud přikázal krajskému soudu znovu posoudit podnět stěžovatele k postupu podle § 265h odst. 3 trestního řádu způsobem vylučujícím libovůli. Stěžovatel požádal o přednostní projednání ústavní stížnosti.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. -253 ze dne 6. 3. 2025 uznán vinným blíže specifikovanými trestnými činy a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 let. Odvolání stěžovatele proti prvostupňovému rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. -345 ze dne 23. 9. 2025 zamítl. Stěžovatel proti usnesení odvolacího soudu podal dne 3. 12. 2025 dovolání, v němž navrhl odklad výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 a 265o odst. 1 trestního řádu. Krajský soud ke dni podání ústavní stížnosti dovolání nepředložil Nejvyššímu soudu, neboť ještě nedošlo k doručení rozhodnutí odvolacího soudu stěžovateli, který uprchl do zahraničí, bylo po něm vyhlášeno pátrání a v březnu 2026 byl zadržen v SAE, kde se bude rozhodovat o jeho vydání do České republiky; stěžovateli tak neuplynula lhůta k podání dovolání, a podle § 265h odst. 2 trestního řádu proto nejsou splněny předpoklady předložení spisu Nejvyššímu soudu. Jde-li o odklad výkonu rozhodnutí, důvod k postupu podle § 265h odst. 3 trestního řádu předseda krajského soudu neshledal.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že vznikl začarovaný kruh, neboť jeho dovolání nebylo předloženo Nejvyššímu soudu z důvodu nedoručení rozhodnutí odvolacího soudu stěžovateli, ačkoli odstranění tohoto nedostatku je v moci soudu. Přitom z přípisů soudu nevyplývá, jaké konkrétní kroky k odstranění dané překážky soud od zadržení stěžovatele v SAE učinil. Stěžovateli je tak bráněno v přístupu k dovolacímu soudu. Postup podle § 265h odst. 3 trestního řádu navíc soud odmítl bez bližšího odůvodnění.

4. Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná, zčásti zjevně neopodstatněná.

5. Namítají-li stěžovatelé průtahy v probíhajícím řízení, musejí v souladu s zásadně vyčerpat prostředek ochrany v podobě návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle zákona o soudech a soudcích. Z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že tak stěžovatel učinil, případně proč tak učinit nemohl. V části, v níž stěžovatel namítá průtahy v souvislosti s předložením dovolání Nejvyššímu soudu (resp. v souvislosti s doručováním usnesení vrchního soudu), je proto ústavní stížnost nepřípustná. Výjimka dle oproti tvrzení stěžovatele naplněna není; z ústavní stížnosti nejen že neplyne, zda stěžovatel prostředek ochrany (proti tvrzené újmě v podobě průtahů) vyčerpal, a neplyne z ní ani to, že by v řízení o něm docházelo ke značným průtahům.

6. Jde-li o postup podle § 265h odst. 3 trestního řádu, Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

ze dne 31. 1. 2017 (N 20/84 SbNU 233) konstatoval, že záleží toliko na předsedovi senátu soudu prvého stupně, zda návrh na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí Nejvyššímu soudu podá, či nikoliv. O svém postupu ohledně předložení či nepředložení dovolání Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí předseda senátu v souladu s ustálenou praxí toliko neformálně vyrozumívá dovolatele, formální rozhodnutí ve smyslu trestního řádu však nevydává. Na odůvodnění tohoto vyrozumění proto nelze klást stejně vysoké požadavky jako na rozhodnutí v trestním řízení. To neznamená, že by využití či nevyužití takového postupu spočívalo pouze na ničím neomezené volné úvaze předsedy senátu, neboť tento je povinen jej využít, jsou-li pro něj dány důvody (a to bez ohledu na to, zda to dovolatel navrhuje, či nikoliv). Z povahy věci však předseda senátu soudu prvého stupně, jemuž je dovolání adresováno, musí disponovat relativně širokým prostorem pro posouzení - pouze v případech, kdy by již z textu dovolání, příp. z textu samotného napadeného rozhodnutí, byl zřejmý zcela flagrantní důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení, nedávající Nejvyššímu soudu prakticky žádný prostor pro uvážení, a zároveň by předseda senátu soudu prvého stupně odmítal postupovat dle § 265h odst. 3 trestního řádu, by byl dán důvod pro zásah Ústavního soudu. V nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal důvod pro svůj zásah vzhledem k absenci jakékoliv argumentace stěžovatele ohledně důvodů pro postup podle §265h odst. 3 trestního řádu.

7. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle jako návrh nepřípustný a zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Důvody k přednostnímu projednání Ústavní soud neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu