Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1371/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Petra Kausty, advokáta, sídlem Čs. Legií 1719/5, Ostrava, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 10. dubna 2026 č. j. 1 VZT 9/2026-17 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 2. března 2026 č. j. 3 KZV 35/2025-366, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "). K tomuto porušení mělo dojít posouzením jeho trestního oznámení jako žádosti o přezkum postupu v trestním řízení.

2. Stěžovatel se jako obhájce v substituci účastnil výslechu svědkyně v přípravném řízení. V průběhu výslechu vznesl stěžovatel námitku proti postupu policejního orgánu a požádal o účast státního zástupce při výslechu, aby byla zajištěna jeho zákonnost. Následně vyšetřovatelka přerušila výslech a následně jej i ukončila. V úředním záznamu v trestním spise uvedla, že byl výslech ukončen z důvodu arogantního a nevhodného chování obhájců, kteří zasahovali do průběhu výslechu. Proti tomuto postupu vyšetřovatelky podal stěžovatel dne 12. 11. 2025 podnět k prověření skutečností Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen "GIBS"), kterým stěžovatel rozuměl trestní oznámení proti jednání vyšetřovatelky pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle a trestného činu pomluvy podle . GIBS však podání stěžovatele postoupil Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě (dále také "KSZ") jako žádost o přezkum postupu v trestním řízení. KSZ jej takto rovněž vyřídilo, přičemž dospělo k závěru, že v namítaném jednání nelze spatřovat naplnění skutkových podstat výše uvedených trestných činů.

3. Stěžovatel proti vyrozumění KSZ podal podnět k výkonu dohledu Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci (dále také "VSZ"). To napadeným vyrozuměním stěžovateli sdělilo, že v jednání nespatřuje trestné činy, jak tvrdí stěžovatel. Vysvětlilo rovněž, proč stejně jako GIBS i KSZ považuje podání stěžovatele za žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a nikoli za trestní oznámení.

4. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti napadeným vyrozuměním s tvrzením, že posouzení jeho podání jako žádosti o přezkum postupu v trestním řízení se vymyká zákonu a představuje tak porušení jeho práva na spravedlivý proces. Z podání je jednoznačně patrné, že jde o trestní oznámení, které stěžovatel podává sám, nikoli za svého mandanta v rámci trestního řízení. Podání mělo být ze strany státních orgánů posouzeno podle svého obsahu, nikoli pouhou sérií formálních "indicií" - např. hlavičkou dokumentu, formálními prvky dokumentu či tím, že vypadá obdobně jako jiné dokumenty, které stěžovatel v řízení zasílal jménem svého mandanta. Nadto stěžovatel tvrdí, že i při vyložení podání jako žádosti o přezkum postupu v trestním řízení jej nemohlo státní zastupitelství vyřídit, neboť jej stěžovatel svým jménem podat nemohl (naproti možnému podání za obviněnou). Brojí rovněž proti závěru o tom, že nebyl vyšetřovatelkou spáchán trestný čin, neboť státní zastupitelství nesprávně posoudila naplnění znaků skutkových podstat tvrzených trestných činů.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [ , , a ]. Stěžovatel je advokátem, v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. tak nemusí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen.

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , písm. d) y, ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

7. Ústavní soud úvodem předesílá, že dává zapravdu stěžovateli v tom, že státní orgány (obě státní zastupitelství i GIBS) nesprávně posoudily podání stěžovatele jako podnět k přezkumu postupu v trestním řízení namísto trestního oznámení. Z podání je patrné, že úmyslem stěžovatele bylo podat trestní oznámení za svou osobu, přičemž totéž vyplývá z obsahu podání (k tomu , o státním zastupitelství, a § 59 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). GIBS proto postupovala nesprávně, když podání postoupila KSZ a nezabývala se jím sama.

8. Tento chybný postup však nezapříčinil újmu na právech stěžovatele. Je-li podstatou podání stěžovatele (i jeho ústavní stížnosti), aby se státní orgán zabýval jeho trestním oznámením a posoudil trestní odpovědnost konkrétní osoby, resp. jednání, proti kterému trestní oznámení směřuje, bylo tohoto cíle dosaženo. Přestože to nebyla GIBS, obě státní zastupitelství se na podkladu stěžovatelova podnětu zabývala i možným spácháním trestných činů vyšetřovatelkou - taková povinnost jim ostatně rovněž vyplývá z § 2 odst. 3 a § 158 trestního řádu. Stěžovatel nepředkládá další relevantní argumentaci stran toho, proč by mělo být nedostatečné, že se věcí nezabývala GIBS a jeho trestní oznámení posoudila rovnou státní zastupitelství. Ústavní soud proto uzavírá, že při vyřizování podání stěžovatele bylo náležitě posouzeno, zda byly či nebyly spáchány trestné činy, jak tvrdí stěžovatel, a tento závěr je v napadených vyrozuměních dostatečně odůvodněn.

9. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu