Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 18/2024-64
Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským v právní věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 142 968,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši částka a úroku ve výši 10,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce částka, a to k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku ve výši 10,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce , částka, , a to k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 10,5 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, žalobkyně proto využila svého práva a úvěr ke dni datum zesplatnila, o čemž žalovaného informovala písemnou výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Jelikož ani přes opakované výzvy žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, předala žalobkyně věc právnímu zástupci, jenž žalovanému zaslal předžalobní výzvu. Ani k této výzvě však žalovaný na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil. Předmětnou žalobou tedy žalobkyně uplatňuje částku ve výši částka odpovídající dlužné jistině ve výši částka a dlužným poplatkům ve výši částka a dále také nárokuje příslušenství tvořené kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 14 960,47, smluvním úrokem ve výši 10,5% ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky částka za období od datum do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně návrh doplnila o tvrzení, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným v Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení, které pak následně ověřila z výpisu z účtu vedeného u žalobkyně. Při zjišťování výdajů žalobkyně vycházela rovněž pouze z tvrzení žalovaného, který uváděl celkové tvrzené výdaje ve výši částka měsíčně, k čemuž žalobkyně připočetla podle svého statistického modelu určitou částku a počítal s částkou částka; rovněž pak vzala v úvahu, že žalovaný v době jednání o schválení tohoto úvěru hradil dluhy za samotnou žalobkyní ve výši částka měsíčně, a dále splátky za dluhy vůči třetím osobám ve výši částka měsíčně. Žalobkyně tedy v předmětné věci při posuzování úvěruschopnosti vzala v úvahu nejen informace poskytnuté žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontovala jak s výstupy z celé řady bankovních a nebankovních registrů a databází, tak s údaji zanesenými ve skóringovém modelu, v rámci kterého dochází k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat (typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd.) a behaviorálních dat (je založeno na hodnocení chování klienta z periodických výpisů z běžného účtu u žalobce), přičemž dospěla k jednoznačnému závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Z dohody označené jako smlouva o úvěru reg. č. hodnota ze dne datum, ze Všeobecných obchodních podmínek, Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebníku právnická osoba. soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli označenou dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu z úvěrového účtu č. č. účtu a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka nejpozději do datum žalobkyni vrátit, a to včetně smluvního úroku ve výši 10,50% ročně. Celková částka splatná žalovaným byla tedy ve výši částka. Nedílnou součástí dohody je Sazebníku právnická osoba., ze kterého byly zjištěny výše jednotlivých poplatků a sazeb, a dále Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele právnická osoba., ze kterých byla zjištěna další podrobná úprava vzájemných práv a povinností účastníků.
4. Z dokladu o čerpání úvěru soud zjistil, že ke dni datum byla z úvěrového účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno zúčtována platba ve výši částka oproti účtu vedenému na jména žalovaného č. č. účtu, přičemž transakce byla označena jako čerpání úvěru.
5. Z historického výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu soud zjistil, že ke dni datum žalobkyně za žalovaným evidovala dluh v celkové výši částka, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, dlužných poplatků z úvěru ve výši částka, dlužného kapitalizovaného úroku ve výši částka a pokuty z prodlení ve výši částka. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný žalobkyni na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši částka (jedná se o splátky úvěru ve výpisu označené transakčním kódem TC11 a TC17).
6. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu a příslušného potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti plynoucích z předmětné dohody (vyčísleny celkovou částkou částka) s tím, že žalobkyně zároveň žalovanému oznámila, že v případě, že dlužná částka nebude uhrazena nejpozději k datum stane se k tomuto datu celý úvěr splatným; tato výzva byla žalovanému doručena dne datum.
7. Z předžalobní upomínky ze dne datum a příslušného dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka nejpozději do datum a zároveň žalovaného upozornila na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě, že žalovaný svůj dluh ve stanovené lhůtě nezaplatí.
8. Z odpovědi z externích registrů BRKI/NRKI ze dne datum soud zjistil, že dle údajů vedených v označených registrech měl žalovaný v době poskytování předmětného úvěru tři dluhy vůči třetím osobám, na které měsíčně hradí splátky v celkové výši částka, s pozn. že u jednoho z těchto dluhů bylo zjištěno nesplácení úvěru, a zároveň měl tři předchozí již uhrazené dluhy, z nichž u jednoho z nich (jednalo se o spotřebitelský úvěr ve výši částka) byla opět pozn. o zjištění nesplácení.
9. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že měsíční příjmy žalovaného byly pro účely posouzení jeho schopnosti úvěr splácet stanoveny částkou částka měsíčně, a to na základě čestného prohlášení žalovaného; měsíční výdaje domácnosti žalovaného pak žalovaný deklaroval částkou částka, které žalobkyně navýšila na částku částka. V době uzavření předmětné dohody žalovaný hradil dluhy za samotnou žalobkyní, a to v souvislosti se čtyřmi spotřebitelskými úvěry, a dále splácel dluhy vůči třetím osobám v celkové výši částka měsíčně.
10. Z prohlášení o zdravotním stavu soud zjistil, že se jedná o čestné prohlášení žalovaného stran splnění podmínek pro vstup do volitelného kolektivního pojištění ke spotřebitelským úvěrům, přičemž toto prohlášení se váže k úvěrovému účtu č. č. účtu.
11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu relevantním pro následné právní posouzení věci:
12. Dne datum došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru. V této dohodě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit, a to včetně smluvního úroku ve výši 10,50% ročně. Při sjednávání této dohody byla ověřována úvěruschopnost žalovaného tak, že žalobkyně vycházela z měsíčních příjmů a výdajů deklarovaných žalovaným, přičemž tyto následně ještě konfrontovala jak s výstupy z řady bankovních a nebankovních registrů a databází, tak s údaji zanesenými ve skóringovém modelu, v rámci kterého dochází k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických a behaviorálních dat. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku ve výši částka, dále neuhradil na svůj dluh ničeho, a to ani přes výzvy strany žalující.
13. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné dohody, neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum C - 679/18), přičemž aktuální znění citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jej již plně zohledňuje.
18. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k jednoznačnému závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Před poskytnutím úvěru měly být zjištěny příjmy žalovaného, které měly být ze strany žalobkyně ověřeny, ať už výpisem z běžného účtu žalovaného, pracovní smlouvou, výplatními páskami či potvrzením o příjmu apod., a stejně tak měly být zjištěny a ověřeny také výdaje žalovaného. Z provedeného dokazováním nicméně vyplynulo, že jak v případě zjišťování příjmů žalovaného, tak v případě zjišťování výdajů se žalobkyně omezila pouze na tvrzení žalovaného, která nebyla řádně doložena. Žalobkyně sice tvrdila, že deklarované příjmy žalovaného ověřila výpisem z účtu, který na jméno žalovaného vedla přímo žalobkyně. Nicméně ani přes výzvu soudu a poučení o riziku neunesení břemene důkazního žalobkyně zmíněný výpis z účtu žalovaného soudu nepředložila, resp. zástupkyně žalobkyně při jednání uvedla, že výpis z účtu předložit nemůže, neboť jej nemá k dispozici. V případě výdajů pak žalobkyně ani netvrdila, že by deklarované výdaje žalovaného jakkoliv ověřila, přičemž již samotná výše měsíčních výdajů, které žalovaný deklaroval částkou částka, zakládá pochybnost o pravdivosti takového prohlášení.
19. S ohledem na vše výše uvedené soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění podmínky řádného zjištění schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet, a předmětná dohoda je proto absolutně neplatná.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Jelikož bylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaný částku ve výši celkem částka obdržel, ale žalobkyni vrátil pouze částku ve výši částka, obohatil se co do rozdílu ve výši částka na úkor žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení od datum (tj. dne následujícího po splatnosti dlužné částky dle výzvy žalobkyně ze dne datum) do zaplacení (§ 1970 o. z). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že soud určil lhůtu delší, patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek časového prostoru pro splnění své povinnosti.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. dle úspěchu stran, přičemž žalobkyně byla v řízení úspěšná z 80,28 %, zatímco žalovaný z 19,72 %. Žalobkyně má proto nárok na náhradu 61 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna ve výši částka stanovená podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý z pěti provedených úkonů právní služby (konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzvu k plnění, vyjádření k výzvě soudu a účast na jednání dne datum) včetně paušální náhrady hotových výdajů v částce částka za každý z čtyř úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně též náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Náklady žalobkyně tedy činí celkem částku částka, přičemž v souladu s výše uvedeným má žalobkyně nárok na náhradu 61 % těchto nákladů, tedy na částku částka. Lhůta k zaplacení nákladů byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určena delší, patnáctidenní, s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha – západ, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.