Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 71/2026-21
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného
o zaplacení 52 479 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zastavuje se řízení ohledně částky 1 712,08 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 112 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do částky 43 591 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 729,63 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 778,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 172,13 Kč od 22. 10 2025 do 31. 1. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 060,13 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 21 172,13 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 523,95 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zastavuje se řízení ohledně částky 1 712,08 Kč.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 112 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se zamítá co do částky 43 591 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 729,63 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 778,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 172,13 Kč od 22. 10 2025 do 31. 1. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 060,13 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 21 172,13 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 523,95 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 4. 3. 2026 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 52 479 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tak, že původním věřitelem, společností právnická osoba, na ní byla postoupena pohledávka z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené žalovaným se společností právnická osoba Současně žalobkyně uváděla, že na základě smlouvy se věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svou povinnost poskytnout žalovanému částku 24 000 Kč. Žalovaný se proti tomu podle žalobkyně zavázal vrátit poskytnutou částku s navýšením o 28 719 Kč formou pravidelných týdenních splátek v celkovém počtu 78 splátek po 676 Kč. Žalobkyně dále uváděla, že žalovaný uhradil na dluh celkem 8 888 Kč. Žalobkyně uváděla, že splatnost dluhu nastala v souvislosti s marným uplynutím splátkového kalendáře ke dni datum.
2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. , dále jen „o.s.ř. “), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně s původním věřitelem, společností právnická osoba, uzavřela podle § 1879 -1887 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , dále jen O.Z. smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedl na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 O.Z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem z datum.
4. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V průběhu řízení, a to dříve, než soud ve věci zahájil jednání, žalobkyně podáním doručeným dne datum vzala návrh v rozsahu 1 712,08 Kč představující kapitalizovaný úrok, zpět.
11. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř. ). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení ve znění zpětvzetí zastavil.
12. Z důkazu smlouva o úvěru ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba poskytl žalovanému částku ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaný se zavázal vrátit nejpozději do datum. Žalovaný však nevrátil sjednanou částku řádně a včas, když uhradil pouze částku 8 888 Kč a dostal se do prodlení.
13. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by došlo ze strany žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015 , nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích z žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalované zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).
14. I kdyby původní věřitel úvěruschopnost žalovaného prověřil řádně, jednalo by se i tak o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru. Soud mimo jiné posuzoval, zdali ujednání týkající se smluvního úroku potažmo odměny za zpracování úvěru a poplatku za hotovostní inkaso je přípustné či nikoliv. Nejprve je třeba uvést, že s ohledem na poměr k výši poskytnuté jistiny je odměna za zpracování administrativní půjčky sjednána v nepřiměřené výši proti tomu, jaká odměna je obvyklá v bankovním sektoru. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ) je odměna, která převyšuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou obdobný typ úvěru či půjčky poskytuje bankovní subjekt, sjednána v nepřiměřené výši, a to v rozporu s dobrými mravy a jako taková je neplatná.
15. V posuzované věci činila průměrná úroková sazba podle přehledu databáze jméno FO národní banky přístupné na internetových stránkách této instituce k Anonymizováno, tedy úvěry poskytované domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 15,52 %. Trojnásobek této úrokové sazby představuje 46,56 %. Takto sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku 28 719 Kč, což je děleno 78 splátkami 368,19 Kč na jednu splátku a při 52 týdnech v roce jde o 19 146 Kč za rok, což je ve vztahu k jistině 80 %. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 O.Z.
16. S ohledem na celkovou nerovnováhu sjednaných práv a povinností ve smlouvě v neprospěch spotřebitele (smluvní pokutu, náklady na vymáhání, oproti povinnosti věřitele poskytnout finanční prostředky, shledal soud smlouvu v celém rozsahu neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Nárokům z nich vyplývajícím nelze přiznat právní ochranu a je třeba je vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku .
17. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu v souhrnné výši 15 112 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzené platby v celkové výši 8 888 Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku . Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil jen o 15 112 Kč, neboť na poskytnuté plnění ve výši 24 000 Kč již vrátil 8 888 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit zbývající část jistiny dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
18. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že první doložená výzva žalobkyně ze dne datum, spojená s oznámením o postoupení pohledávky, stanovila žalované třídenní lhůtu pro zaplacení. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne datum. Dne datum se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit do datum. Soud má tak za prokázané, že žalovaný je v prodlení až ode dne datum, od kterého žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši.
19. Ve zbývající části, tedy co do částky 43 591 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 729,63 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 778,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 172,13 Kč od 22. 10 2025 do 31. 1. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 060,13 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 21 172,13 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl z důvodů výše uvedených.
20. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle Položky 2, bodu 2. Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 523,95 Kč do celkové částky 2 623,95 Kč podle Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, a uložil jej žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nebude-li částka uvedená ve výroku III. tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.