Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

219 C 53/2026-51

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 12 028 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 460 Kč společně se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 2 460 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 568 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 028 Kč od 9. 1. 2025 do 15. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 568 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 2 460 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 460 Kč společně se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 2 460 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 568 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 028 Kč od 9. 1. 2025 do 15. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 568 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 2 460 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 12 028 Kč s odůvodněním, že se žalovaným dne 21. 8. 2024 uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč Dne 26. 8. 2024 žalovaný požádal o navýšení zápůjčky nejprve o 2 000 Kč a poté o 1 000 Kč a dne 31. 8. 2024 požádal o navýšení o dalších 1 000 Kč. Všechny částky byly zaslány na shora uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 088 Kč do 8. 1. 2025, avšak žalovaný splátky nehradil řádně a včas, když zaplatil pouze 7 040 Kč (touto částkou byla umořena smluvní pokuta ve výši 3 980 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a ponížen poplatek). Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím formuláře, přičemž žalobkyně ověřila totožnost žalovaného skenem dokladu totožnosti. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného vyžádáním si informací o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a nahlédnutím do relevantních databází.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( , , /dále jen „ “/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 8. 2024, dodatku ke smlouvě ze dne 26. 8. 2024, dodatku ke smlouvě ze dne 26. 8. 2024, dodatku ke smlouvě ze dne 31. 8. 2024 a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 5 500 Kč, následně dodatky navýšený o celkem 4 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši celkem 3 013 Kč do 20. 9. 2024. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 2 971 %. Ve smlouvě bylo dále sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat zaplacení částky 500 Kč za upomínku či výzvu k úhradě a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že na bankovní účet žalovaného č. č. účtu byla převedena celkem částka 9 500 Kč.

5. Z upomínky ze dne 27. 10. 2024, upomínky ze dne 3. 11. 2024, upomínky ze dne 15. 1. 2025, upomínky ze dne 22. 1. 2025, opakované výzvy k úhradě ze dne 29. 1. 2025, opakované výzvy k úhradě ze dne 7. 2. 2025 a opakované výzvy k úhradě ze dne 22. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužné částky.

6. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 7. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva.

7. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá právní vztah pod úpravu , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “). Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet.

8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku ve výši 9 500 Kč, žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 013 Kč do 8. 1. 2026. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 500 Kč za upomínku o zaplacení dlužné částky a smluvní pokutu. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 040 Kč.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných databázích a vycházela z jím uvedených informací, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není.

14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. , odst. 3 v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení , b) a ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 9 500 Kč, žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 040 Kč. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni zaplatil více, než tvrdila žalobkyně. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje , tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. Vzhledem k tomu, že ujednání o zaplacení poplatku, poplatku za upomínání a smluvní pokutě jsou z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná, neboť jde o nároky akcesorické, není možné započíst úhradu žalovaného na zaplacení těchto nároků a je třeba ji započíst na úhradu poskytnuté jistiny. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 2 460 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 2 460 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 9 568 Kč, musel soud žalobu zamítnout, včetně úroku z prodlení z této částky.

17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle o. z. ve spojení s o. z. a , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 7. 1. 2026, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do tří dnů. Výzva byla žalovanému dle o. z. doručena dne 12. 1. 2026, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 15. 1. 2026 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Soud proto nemohl přiznat zákonný úrok z prodlení již od 9. 1. 2025 a musel i v této části žalobu zamítnout. Výše úroku činila v rozhodné době sazbu 11,5 % ročně (podle nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), nikoliv žalobkyní požadovaných 12 % ročně, co do rozdílu ve výši 0,5 % ročně musel soud žalobu rovněž zamítnout.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a contrario když v řízení úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle části věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.