Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 69/2025-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce Jméno žalobce A., se sídlem v Adresa žalobce A, PSČ: Anonymizováno IČ: Anonymizováno, zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem se sídlem v Adresa žalobce A, PSČ: Anonymizováno, proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, bytem v Adresa žalovaného, PSČ: Anonymizováno, o zaplacení částky 65 904,16 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 100,- Kč, a to v pravidelných splátkách ve výši 1 500,- Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 52 804,16 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 19 246,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 821,82 Kč, roční úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 65 904,16 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrok v roční výši 15 % z částky 47 491,29 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a ve výši 14,75 % z částky 18 412,87 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 100,- Kč, a to v pravidelných splátkách ve výši 1 500,- Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 52 804,16 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 19 246,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 821,82 Kč, roční úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 65 904,16 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrok v roční výši 15 % z částky 47 491,29 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a ve výši 14,75 % z částky 18 412,87 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 9. 23. 2. 2025 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 65 904,16 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka je tvořena dluhem ze smlouvy o úvěru z 23. 2. 2022, kde jistina činí 18 412,87 Kč a kapitalizované a procentní příslušenství. U druhé ze smluv z 21. 7. 2021 jde o dluh na jistině ve výši 47 491,29 Kč a rovněž příslušenství. Původní jistina činila 23 000,- Kč, resp. 70 000,- Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud příslušný podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), rozhodl ve věci bez jednání podle pouze na základě listin. Na jejich základě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

3. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 21. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 70 000,- Kč, s níž byla spojena povinnost uhradit související poplatky a úrok ve výši 69 %, když dluh měl být hrazen ve splátkách po 6 275,- Kč/měsíc (24 splátek). Při sjednávání úvěru byly deklarovány příjmy žalovaného ve výši 32 323,- Kč (a další příjmy domácnosti 2 000,- Kč). Externí splátky měly činit 5 000,- Kč a interní u poskytovatele úvěru 7 514,- Kč, další výdaje pak činily 8 700,- Kč. Doložena byla výše příjmu. Dle přehledu plateb soud zjistil, že na uvedenou smlouvu bylo hrazeno od července 2021 do července 2022 s výjimkou jednoho měsíce, kdy nebylo hrazeno vůbec a měsíc nefiguruje ani ve splátkovém kalendáři (prosinec 2021) a v jednom měsíci bylo uhrazeno pouze 6 200,- Kč (únor 2022). Součástí plateb bylo i pojištění, které bylo sjednáno. Celkem byla žalovaným uhrazena částka 69 200,- Kč. Druhá smlouva byla uzavřena mezi týmiž účastníky 23. 2. 2022 na částku 23 000,- Kč, která měla být splacena ve 24 měsíčních splátkách po 2 062,- Kč, včetně úroku ve výši 69 %. Pro účely prověření úvěryschopnosti byl dokládán příjem 33 293,- Kč (plus další příjem žadatele 2 000,- Kč a domácnosti 25 000,- Kč, jež dokládány nebyly) a výdaje byly kalkulovány ve výši 5 000,- Kč externích splátek, 8 416,- Kč splátek interních a další výdaje 10 000,- Kč. V případě obou smluv byl deklarován nájemní vztah, aniž by byl dokládán titul k užívání jakéhokoli typu bydlení, ani nebyly dokládány další příjmy žadatele nebo domácnosti. Z přehledu plateb u druhé ze smluv bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v období březen až srpen 2022 pět splátek v celkové výši 10 700,- Kč, když měsíc červenec 2022 v kalendáři nefiguruje. Pohledávka na žalobce byla postoupena smlouvou 29. 7. 2024 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem z téhož dne. Dluh nebyl uhrazen přes výzvu z 31. 10. 2024.

4. Soud v projednávané věci aplikoval , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ”). Dle ustanovení OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 70 000,- Kč, resp. 23 000,- Kč. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak, resp. neplynulo u první ze smluv, že by úvěr jakkoli souvisel s podnikatelskou činností žalovaného, která byla jinak udávána jako zdroj příjmů), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení zákona. Z ustanovení zákona plyne, že „před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“. Důsledkem nesplnění dané povinnosti je neplatnost smlouvy podle zákona. Jakkoli došlo k 29. 5. 2022 ke změně formulace uvedeného ustanovení, kdy námitka neplatnosti smlouvy již není takovou, k níž by měl soud přihlédnout pouze k návrhu žalovaného, i tak dle ustálené judikatury se i před uvedeným datem jednalo o neplatnost absolutní (s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ).

5. K řádnému prověření úvěryschopnosti je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu či zdroje výdělku, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.

6. V projednávané věci se v obou úvěrových případech předchůdce žalobce spokojil s deklarovaným a dokládaným příjem žadatele o úvěr z pracovněprávního vztahu ve výši cca 33 000,- Kč. Dále počítal v obou případech s dalším příjmem žadatele ve výši 2 000,- Kč, aniž byl dokládán zdroj nebo i jen tvrzen, a rovněž ve druhém případě byl deklarován příjem domácnosti ve výši 25 000,- Kč, který nebyl dokládán vůbec. K výdajům byly uváděny pouze údaje o externích a interních splátkách žadatele – u první ze smluv ve výši 12 500,- Kč při dalších výdajích 8 700,- Kč, a u druhé ze smluv 13 500,- Kč a výdaje 10 000,- Kč. Žalovaný nefiguroval v insolvenčním rejstříku.

7. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za nedostatečné k tomu, aby smlouvy byly považovány za platné.

8. V obou případech byl dokládán pouze příjem, a to pouze vlastní příjem žadatele z hlavního pracovního poměru, nikoli již příjem další, který by nicméně relativně malý. Rovněž nemohlo být řádně přihlíženo k dalšímu příjmu domácnosti, který nebyl nijak dokládán. Samotný příjem žalovaného by v zásadě na hrazení sjednaných splátek nejspíše stačil za situace, kdy by byly řádným a hodnověrným způsobem prověřeny výdaje žalovaného. Takto lze hodnotit pouze výdaje na interní splátky, což jsou údaje, k nimž měl poskytovatel úvěru přístup, nikoli však splátky externí, jež nejsou nijak doloženy, ani není předkládán žádný výpis z bankovního nebo nebankovního registru klientských informací, z něhož by se další externí splátky a zejména pak jejich výše daly doložit. I při absenci uvedené lustrace, o níž žalobce ani netvrdí, že by ji prováděl, tím méně ji dokládá, by možná postačoval výpis z účtu, z něhož by případné splátky byly patrné. Ani o ten si však žalobce, resp. jeho předchůdce neřekl, jakkoli bylo v rámci jednání o úvěr uvedeno, že žalovaný bankovním účtem disponuje. Rovněž u dalších výdajů se poskytovatel spokojil pouze se sdělením výše výdajů, přestože se při tvrzeném nájemním vztahu dalo předpokládat, že by žalovaný mohl předložit alespoň nájemní případně jiný typ smlouvy, z níž odvozuje titul k bydlení, a výši souvisejících plateb. I zde by se nicméně dal chybějící doklad nahradit např. výpisem z účtu, z něhož by se mohlo (ne vždy tomu tak je) dovodit, jaká je výše nákladů na bydlení. U ostatních výdajů by soud připustil možnost odhadu, pokud je žadatel pouze sám a nemá vyživovací povinnost k nikomu dalšímu. Ani zde však poskytovatel úvěru možnosti nevyužil a spolehl se na údaje žalovaného.

9. Soud je toho názoru, že přestože nelze sejmout i ze žalovaného jistý díl odpovědnosti za správnost údajů uváděných v žádostech o úvěr, nebo údajů v zákaznických kartách, jejichž správnost pak potvrzuje podpisem, jistě nelze k takovému kroku přistoupit tak, že tím zcela sejme odpovědnost z poskytovatele úvěru klientem uváděné informace prověřit. Ze zřejmého důvodu se hovoří o „prověření úvěryschopnosti“ nikoli o „spolehnutí se na údaje klienta“. Poskytovatel úvěru nemůže pouze údaje shromáždit, ale musí je též prověřit. V projednávané věci tak předchůdce žalobce učinil pouze ve vztahu k části deklarovaných příjmů, k ničemu dalšímu. Na schopnost žalovaného dluhy hradit nelze usuzovat pouze z následného jednání patrného z přehledu plateb. Z něho sice plyne, že ve vztahu k první úvěrové smlouvě hradil relativně delší dobu, na druhou ze smluv však paralelně s tou první pouze chvíli, poté zcela přestal. Uvedená okolnost ničeho nevypovídá o tom, v jaké situaci se nacházel v době sjednání úvěrů, zejména po stránce výdajové. Ze samotných tvrzení a listin je přitom zřejmé, že jednou ze smluv mělo dojít ke konsolidaci dluhu z jiného úvěrového vztahu, aniž by se to nicméně projevilo na vztazích k žalobci. Zřejmě se tak jednalo o vytloukání jedné půjčky druhou a k hrazení zřejmě nestačily běžné příjmy domácnosti.

10. S ohledem na laxně provedenou prověrku úvěryschopnosti soud považoval úvěrové smlouvy za neplatné, nicméně je na místě posoudit poskytnuté plnění jako vztah z bezdůvodného obohacení podle a násl. Žalovaný by tak byl povinen vrátit žalobci pouze nesplacenou jistinu. Z předložených listin soud zjistil, že na smlouvě s původní jistinou 70 000,- Kč bylo uhrazeno celkem 69 200,- Kč, zbývá tedy doplatit částka 800,- Kč. U druhé ze smluv na částku 23 000,- Kč došlo k úhradě ve výši 10 700,- Kč, pročež zbývá částka 12 300,- Kč. Celkem se jednalo o částku 13 100,- Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému k úhradě, přičemž má za to, že s přihlédnutím k výši příjmů v částce 33 000,- Kč a výši dlužné částky by žalovaný měl být schopen hradit částku 1 500,- Kč měsíčně. Tato výše splátky by měla současně umožnit hrazení nákladů na bydlení i na dopravu a další náklady související s běžnou existencí žalovaného. Dluh uložil žalovanému uhradit ve splátkách tak, aby byl uhrazen do jednoho roku, a to podle . Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem pod bodem II.

11. Výrok pod bodem III. je odůvodněn tím, že tím, kdo fakticky v řízení uspěl, byl žalovaný, nicméně náklady řízení mu nevznikly ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.