Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 101/2026 - 11

- 12

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2026, č. j. 085415/2026/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2026, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Čáslav, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud usnesením označeným v záhlaví žalobu odmítl podle , (dále „“). Dospěl totiž k závěru, že žalobcův návrh sleduje zjevné zneužití práva.

[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížností namítl, že ve věci je proti němu postupováno tendenčně podle politické objednávky, a že je již od roku 1982 postihován pro své politické postoje. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Dále vznesl námitku podjatosti Nejvyššího správního soudu (NSS) i Krajského soudu v Praze.

[4] Kasačnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel vedl či vede velké množství sporů (aktuálně více jak 300), z nichž se významná část týká jím podaných žádostí o informace u různých orgánů veřejné správy. Stěžovatel v nich stále dokola opakuje stejná tvrzení. Na výsledky již proběhlých soudních řízení nereaguje a reprodukuje tatáž sdělení o křivdách a podvodech, které na něm byly údajně spáchány. Typickým motivem stěžovatelových podání jsou odkazy na zločinné praktiky, korupci a represe. Stále se vrací k metodice Státní bezpečnosti z roku 1982 a podpisu Charty 77, nebo obecně k maskování údajných komunistických zločinů a dává České republice za vinu svou nemajetnost a upírání základních práv. Běžně namítá podjatost celého rozhodujícího soudu a jeho podání zpravidla neobsahují žádné věcné námitky. Stěžovatel tyto argumenty (a jim podobné, kterými do věci zahrnuje též soudy, policii a další orgány veřejné moci) opakuje i v kasačních stížnostech (např. usnesení NSS ze dne 6. 2. 2025, č. j. , ze dne 15. 10. 2025, č. j. , ze dne 21. 11. 2025, č. j. , či ze dne 22. 12. 2025, č. j. ).

[5] Stejně tomu je i v tomto případě. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že mu krajský soud údajně na základě politické objednávky upřel výkon jeho ústavních práv. Dále zmiňuje, že krajské soudy i NSS ve vztahu k jeho osobě uvádí scestná tvrzení a že Městský soud v Praze se za součinnosti žalovaného podílí na podvodech.

[6] Kasační stížnost ve skutečnosti nemíří proti důvodům, na nichž je konkrétně založeno napadené usnesení krajského soudu. Krajský soud vedla k odmítnutí žaloby skutečnost, že stěžovatel nesleduje ochranu svých veřejných subjektivních práv, ale vedení sporu jako takového. Krajský soud v žalobě nenalezl srozumitelnou argumentaci, ze které by bylo možné dovodit, že se stěžovatel hodlá skutečně domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv. Žalovaný založil své rozhodnutí na tom, že smyslem žádosti o poskytnutí informací nemůže být šetření, zda k určitému jednání došlo, a kdo je za něj odpovědný, vytváření nových informací ani „dovysvětlování“ postupů správních orgánů či poskytování právních analýz nebo výkladů. Proti tomuto důvodu se stěžovatel v žalobě nijak nevymezil a pouze uvedl, že správní orgány jej dehonestují, dopouští se podvodných jednání, připravily jej o majetek a manipulují se spisem.

[7] Stěžovatel opakovaně podává vadné žaloby vykazující znaky zjevného zneužívání práva, ve kterých zpochybňuje různé procesní aspekty jednotlivých předešlých řízení, a vytváří tak řízení další. Znaky takového podání má i nynější kasační stížnost, která obsahuje nepodložené spekulace o chování krajského soudu a jeho podjatosti, nikoli polemiku s odůvodněním napadeného usnesení.

[8] Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede velké množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl NSS zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, a opakování obdobných či zcela identických argumentů. Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí ze dne 13. 11. 2012 ve věci Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, stížnost č. 980/12 a 28385/12, body 14 až 17, shodně již rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 15. 10. 1987 ve věci M. proti Spojenému království, stížnost č. 13284/87).

[9] Ustanovení d zaručuje právo na soudní ochranu. Stěžovatelovo jednání však již nelze považovat za výkon tohoto práva. Jeho jednání naopak naplňuje znaky zneužití práva, které NSS vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. , č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené “. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva obsažené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010, č. j. , č. 2099/2010 Sb. NSS. Stěžovatel je veden snahou vést „spor pro spor“, nikoli snahou o ochranu svých práv. Takové jednání je nepřípustné a nepožívá právní ochrany (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2022, č. j. , č. 4358/2022 Sb. NSS, body 14 a 15, s citací starší judikatury).

[10] V souladu se zásadou hospodárnosti NSS nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ani stěžovatele nevyzýval k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v tomto řízení. NSS je totiž z úřední činnosti známo, že kasační stížnosti podávané stěžovatelem končí zpravidla zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku či odmítnutím pro nesplnění podmínky povinného zastoupení, neboť jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce bývají zamítány (např. usnesení NSS ze dne 12. 9. 2023, č. j. , ze dne 12. 7. 2024, č. j. , ze dne 7. 5. 2024, č. j. , ze dne 23. 5. 2024, č. j. , ze dne 23. 1. 2025, č. j. , ze dne 4. 4. 2025, č. j. , ze dne 3. 9. 2025, č. j. , či ze dne 2. 10. 2025, č. j. ).

[11] NSS nepochybuje o tom, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval i v nynější věci. Rozhodování o žádosti a návrhu stěžovatele a následné vydávání výzev k zaplacení soudního poplatku a doložení povinného zastoupení advokátem by jen prodlužovalo řízení dalšími zbytečnými procesními kroky. Po jejich provedení by NSS stejně nemohl dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost sleduje zjevné zneužití práva.

[12] Shora předestřený závěr představuje materiální korektiv formálního pojímání práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a je vyhrazen výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako naprosto neefektivní, a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu je tedy třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními okolnostmi případu stejně jako v ostatních věcech. Popsané zneužití lze dovodit i v právě posuzované věci – nynější rozhodnutí tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoli podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud (usnesení NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. , a ze dne 24. 2. 2015, č. j. ).

[13] K námitce podjatosti zmíněné v kasační stížnosti NSS uvádí, že nelze namítat podjatost kasačního soudu jako celku (usnesení NSS ze dne 5. 8. 2009, č. j. Nao 45/200939). Stěžovatelova námitka zároveň nesměřuje proti konkrétnímu soudci či soudní osobě. O námitku podjatosti se tak obsahově vůbec nejedná.

[14] S ohledem na výše uvedené NSS kasační stížnost odmítl, neboť kasační stížnost sleduje zjevné zneužití práva [ ve spojení s ]. Shodně kasační soud postupoval v obdobných věcech téhož stěžovatele z poslední doby (usnesení NSS ze dne 17. 7. 2026, č. j. , ze dne 21. 7. 2026, č. j. , nebo ze dne 19. 8. 2026, č. j. ).

[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS v souladu s větou první ve spojení s téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. září 2026

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu