Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
48 Az 3/2026 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
48 Az 3/2026 - 23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci
žalobce: M. N. P., narozen X
státní příslušnost Vietnamská socialistická republika
bytem X
zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem
sídlem Nekázanka 888/20, Nové Město, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2026, č. j. OAM-1196/ZA-ZA11-HA15-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o azylu“).
Žaloba
2. Žalobce namítá nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Nesprávné posouzení jeho situace se podle něj projevuje zejména ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu a doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalobce uvádí, že chce v ČR zůstat s manželkou a nezletilými dětmi. Jako z rodičů nejlépe ovládá český jazyk, pomáhá dětem s učením a děti jsou na něj silně fixovány. Do Vietnamu se podle svého tvrzení nemůže vrátit, neboť tam již nikoho nemá a nemá tam kde bydlet. Ve vztahu k neudělení humanitárního azylu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.
Vyjádření žalovaného
3. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na obsah správního spisu. Uvádí, že žalobce jako důvod žádosti označil snahu setrvat na území ČR s rodinou poté, kdy mu byl v souvislosti s odsouzením zrušen trvalý pobyt. Žalovaný vycházel zejména z údajů poskytnutých žalobcem a z pohovoru ze dne 27. 10. 2025, jakož i z informací o politické, bezpečnostní a lidskoprávní situaci ve Vietnamu. Je přesvědčen, že skutkový stav zjistil v rozsahu potřebném pro vydání napadeného rozhodnutí. Ve vztahu k námitce neudělení humanitárního azylu žalovaný upozornil, že žalobce argumentuje právní úpravou, která v době podání žádosti ani v době vydání napadeného rozhodnutí již nebyla účinná, neboť institut národního humanitárního azylu byl ze zákona o azylu s účinností od 1. 10. 2025 vypuštěn.
Posouzení žaloby soudem
4. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba je tedy věcně projednatelná.
5. Žaloba není důvodná.
6. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
7. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.
8. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.
9. Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci zástupce žalobce (srov. závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Tento závěr je bez dalšího aplikovatelný i v projednávané věci.
10. Pro posouzení věci je rozhodné znění zákona o azylu účinné ke dni 21. 10. 2025, kdy žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. V souladu s § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, který je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z některého ze zákonem vymezených důvodů. V souladu s § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí při důvodných obavách, že cizinci
při návratu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, kterou představuje trest smrti nebo poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, anebo vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
11. Prvním žalobním bodem žalobce obecně zpochybňuje posouzení podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Konkrétně však netvrdí, v čem měly být závěry žalovaného nezákonné, neoznačuje žádný opomenutý důkaz ani neuvádí skutečnost, z níž by vyplývalo, že mu ve Vietnamu hrozí pronásledování nebo vážná újma. Žalobce naopak ve správním řízení uvedl, že ve Vietnamu neměl potíže se státními orgány, policií ani soudy, nebyl politicky činný a ani při svých dřívějších návštěvách Vietnamu neměl problémy. Žalovaný dále vycházel z informací o zemi původu, podle nichž ve Vietnamu neprobíhá ozbrojený konflikt. Závěr žalovaného o neexistenci důvodů pro udělení azylu ani doplňkové ochrany je proto dostatečně odůvodněn. Tvrzení žalobce o rodinném životě v ČR a o nedostatku zázemí ve Vietnamu podmínky pro udělení mezinárodní ochrany nenaplňují. Žalobní bod je nedůvodný.
12. Žalobce v souvislosti s doplňkovou ochranou dále odkazuje na § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. V rozhodném znění zákona o azylu však takové ustanovení nebylo obsaženo. Ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu upravovalo pouze důvody uvedené pod písmeny a) až c). Ani tento odkaz proto nemůže zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí.
13. Soud se dále zabýval stěžejní žalobní námitkou, že byly v případě žalobce důvody pro udělení národního humanitárního azylu. Ani této námitce nelze přisvědčit.
14. Ustanovení § 14 věty první zákona o azylu do 30. 9. 2025 stanovilo, že lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. S účinností od 1. 10. 2025 byl tento institut ze zákona o azylu bez náhrady vypuštěn.
15. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 21. 10. 2025, tedy již v době, kdy zákon o azylu institut národního humanitárního azylu neobsahoval. Žalovaný proto neměl pravomoc národní humanitární azyl žalobci udělit.
16. Napadené rozhodnutí tedy nemůže být nezákonné, jestliže žalovaný správně neaplikoval zákonné ustanovení, které bylo v rozhodné době již zrušeno. Napadené rozhodnutí pak nemůže být ani nepřezkoumatelné, jestliže se žalovaný správně nezabýval tím, zda žalobci národní humanitární azyl udělit, nebo nikoliv. Takovou pravomoc totiž v předcházejícím správním řízení žalovaný neměl. Naopak by napadené rozhodnutí bylo nezákonné, pokud by žalovaný o neudělení národního humanitárního azylu žalobci rozhodoval. Žalobní tvrzení, že žalobce nemá ve Vietnamu zázemí a že chce zůstat na území ČR s manželkou a nezletilými dětmi, nemohou uvedený závěr změnit. Tato tvrzení nemohou založit povinnost správního orgánu přiznat ochranu podle ustanovení, které bylo již před zahájením řízení zrušeno. Žalobní bod je nedůvodný.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
17. Vzhledem k tomu, že žalobní body nebyly důvodné a soud nezjistil vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou činnost, pod kterou spadá rovněž obrana vlastních rozhodnutí v soudním řízení správním.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 11. června 2026
JUDr. David Kryska v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.