Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
63 C 58/2026-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kučerou ve věci
žalobce: Credivo Jméno žalobce A. v Anonymizováno (dříve Jméno žalobce B.), IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 10 287,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 991,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 991,17 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 5 270,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 92,30 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení a co do částky 25,98 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 991,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 991,17 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 5 270,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 92,30 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení a co do částky 25,98 Kč se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 11. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 287,62 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota dne 16. 1. 2025, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr až do výše 24 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně vyplatila žalovanému dne 16. 1. 2025 na bankovní účet č. č. účtu bezhotovostním převodem částku 5 000 Kč. Žalovaný měl částku spolu s úroky a poplatky vrátit žalobci nejpozději do 9. 7. 2026 formou denních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 5. 6. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 6. 6. 2025. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 8,80 Kč, a to dne 13. 3. 2025 částkou ve výši 3,60 Kč a dne 18. 8. 2025 částkou ve výši 5,20 Kč. Žalobkyně ke dni podání žaloby eviduje nesplacený dluh žalovaného v celkové výši 10 261,64 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 4 991,17 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 92,30 Kč a smluvního úroku ve výši 5 178,17 Kč. Žalobce v souladu se smlouvou požaduje po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce uplatňuje tento nárok pouze za první 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 27. 3. 2025. Žalovaný dále ničeho nezaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne 23. 10. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 16. 1. 2025, a všeobecnými obchodními podmínkami platnými pro revolvingový spotřebitelský úvěr platné od 27. 5. 2024 vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne 16. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 24 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit v pravidelných denních splátkách.
4. Přehledem bankovních transakcí ze dne 16. 1. 2025 vzal soud za prokázané, že dne 16. 1. 2025 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 5 000 Kč.
5. Listinou označenou jako předpis denních splátek vzal soud za prokázané, že žalovaný měl hradit denně splátku ve výši 53,66 Kč od dne 17. 1. 2025 až do dne 10. 7. 2026.
6. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalovaným uvedený čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, vypočítané minimální měsíční výdaje činí částku 10 660 Kč.
7. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 10. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.
8. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.
9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Žalobce soudu nepředložil žádné důkazy jak k tvrzeným příjmům žalovaného, tak k tvrzeným pravidelným výdajům, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Poskytovatel spotřebitelského úvěru přitom nemůže spoléhat na subjektivně poskytnuté údaje spotřebitelem, nýbrž musí posuzovat úvěruschopnost objektivně, zejména ověřením příjmů u zaměstnavatele a ověřením jeho výdajů, přičemž zjištění, že spotřebitel není veden v evidenci dlužníků, samo o sobě nestačí. Žalobce nekontroloval ani výpisy z bankovního účtu žalovaného, byť zjevně bankovní účet měl, když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit, zda jsou tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích pravdivá.
10. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 1. 2025 pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v adresa, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 14. března 2018, sp. zn. spisová značka, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 8,80 Kč. Žalobce v žalobě vyčíslil, že na jistině dluží žalovaný částku ve výši 4 991,17 Kč, tato částka pak představuje výši bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.