Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 77/2026-70

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 143 490 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se do částky 49 980 Kč s příslušenstvím z částky 143 490 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 93 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 93 510 Kč od 16. 3. 206 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2026, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 12 766,62 Kč.

Odůvodnění:

I. Žaloba se do částky 49 980 Kč s příslušenstvím z částky 143 490 Kč zamítá.II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 93 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 93 510 Kč od 16. 3. 206 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2026, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 12 766,62 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 9. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. číslo, a na jejímž základě mu téhož dne poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 6 490 Kč. Nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 73,37 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze jednu splátku ve výši 6 490 Kč dne 14. 5. 2025, proto žalobkyně úvěr ke dni 14. 8. 2025 zesplatnila. Žalobkyně se domáhá vedle nové nesplacené jistiny ve výši 117 822,50 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč (2x 499 Kč), nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a částky 24 270,92 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně a úroku za poskytnutí úvěru.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 4. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 6 490 Kč, s úrokem ve výši 73,37 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 103,83 % (smlouva na č.l. 6 – 8). Žalobkyně doložila, že na účet žalovaného č. č. účtu byla z jejího účtu č. č. účtu odeslána částka 100 000 Kč (č.l. 36). Existenci a trvání pracovního poměru žalovaného zjistila pouze z prohlášení žalovaného a výpisů z účtu žalovaného o příchozí mzdě od zaměstnavatele Anonymizováno (35, 52, 61 – 65), pracovní smlouvu nedoložila. Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně z prohlášení žalovaného (č.l. 50), v nichž žalovaný uvedl celkové výdaje ve výši 11 500 Kč měsíčně. Deklarované příjmy v prohlášení žalovaného činily 37 000 Kč. Byly zjištěny také z výpisu účtu žalované z období od ledna do dubna 2025 ve výši minimální 35 586 Kč a maximální 44 172 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS a NRKI.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp.zn. spisová značka by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

10. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, příjmy zjistila z listin předložených žalovaným, nezjistila trvání pracovního poměru žalovaného (např. pracovní smlouvou). Konkrétní měsíční výdaje nezjistila vůbec, existenci a výši dalších úvěrů žalovaného zjistila pouze z registru SOLUS a NRKI (již nikoli např. z Centrálního registru dlužníků České republiky), žalobkyně se z větší části spolehla na prohlášení žalovaného. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, nezajistila si ani základní podklady pro její posouzení. Žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, kdy tvrzené měsíční výdaje žalovaného byly evidentně podhodnocené (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. Soud připomíná, že žalobkyně měla při poskytování úvěru s extrémně vysokým úrokem z úvěru (vysoko nad hranicí lichevního úroku ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu) jako podnikatel v oblasti poskytování úvěrů vynaložit vyšší úsilí na posuzování úvěruschopnosti svého klienta.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky a související poplatky, ani pojištění a smluvní pokuty a paušalizované náklady na upomínání.

12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 100 000 Kč poskytnutém žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle a 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně poskytla žalovanému 100 000 Kč, žalovaný uhradil jednu splátku ve výši 6 490 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 93 510 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 93 510 Kč a zamítl ji do částky 49 980 Kč s příslušenstvím.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kdy žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný (aritmeticky z 65 %, po započtení úspěchu žalovaného ve výši 35 % snížený na 30 %), proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 766,62 Kč. Celkové náklady řízení činily částku 42 555,40 Kč, z čehož částka 7 175 Kč představuje soudní poplatek, odměna za právní zastoupení činila 27 440 Kč dle ust. , , , advokátního tarifu (4 úkony právní služby po 6 860 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast u ústního jednání dne 27. 4. 2026), 4x režijní paušál po 450 Kč dle advokátního tarifu, celkem 1 800 Kč a částka ve výši 6 140,40 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.