Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
29 Co 22/2026-341
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci
žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované
zastoupená advokátem Jméno advokáta B
sídlem Adresa advokáta B
o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím,
k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. října 2025, č. j. 13 C 112/2023 -297,
takto:
I. Návrh na přikázání věci z důvodů vhodnosti Krajskému soudu v adresa se zamítá.
II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje.
III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení mění jen tak, že výše nákladů činí 166 209 Kč, jinak se potvrzuje.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 46 249,83 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO.
Odůvodnění:
I. Návrh na přikázání věci z důvodů vhodnosti Krajskému soudu v , adresa, se zamítá.II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje.III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení mění jen tak, že výše nákladů činí 166 209 Kč, jinak se potvrzuje.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 46 249,83 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .
1. Rozsudkem ze dne 19. 6. 2025 soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 26. 2. 2023 do zaplacení s příslušenstvím (výrok I.). Současně žalované proti žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 161 051 Kč (výrok II.).
2. Žalobce podal dne 26. 7. 2023 žalobu, kterou se domáhal zaplacení 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdil, že se žalovanou dne 23. 8. 2022 uzavřel pojistnou smlouvu na seník v areálu adresa s pojistnou částkou 2 000 000 Kč. Dne 20. 12. 2022 se hala seníku zřítila pod tíhou sněhu a žalobce škodu následující den nahlásil. Žalovaná však po šetření dospěla k závěru, že škoda nevznikla z žádného sjednaného pojistného nebezpečí, a dne 10. 2. 2023 pojistné plnění odmítla; plnění neposkytla ani po předžalobní výzvě. Žalobce tvrdil, že škoda dokonce přesahuje žalobou uplatněnou částku, a poukázal i na to, že žalovaná likvidovala obdobnou škodu vzniklou při téže události na vozidle třetí osoby.
3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila uzavření pojistné smlouvy i nahlášení škodní události, avšak uvedla, že pojištění proti tíze sněhu kryje jen „nadměrnou tíhu sněhu“, která se v dané lokalitě běžně nevyskytuje. Podle pojistných podmínek činí běžná charakteristická hodnota zatížení sněhem v místě pojištění cca 280 kg/m², zatímco data právnická osoba ukázala, že maximální skutečné zatížení bylo pouze 94,2 kg/m², tedy výrazně nižší. Žalovaná také namítla, že výši škody nelze určovat podle cenových nabídek a že je nutné posoudit otázku podpojištění. Ohledně škody na blízkém vozidle dodala, že pojistné plnění bylo v tomto případě poskytnuto nikoli z titulu tíhy sněhu, ale z pojištění odpovědnosti za věci převzaté.
4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 9 až 17, přičemž odvolací soud zde pro stručnost na jeho podrobná zjištění odkazuje, věc právně uzavřel tak, že žaloba není důvodná. Soud I stupně uvedl, že strany uzavřely pojištění seníku mimo jiné pro případ škody způsobené tíhou sněhu nebo námrazy a že se seník dne 20. 12. 2022 zhroutil. Z provedených důkazů vyplynulo, že množství sněhu v daném místě nedosáhlo hodnot neobvyklých pro tuto oblast, takže nešlo o „nadměrnou tíhu sněhu“, kterou pojistné podmínky vyžadují pro vznik nároku na plnění. Naopak bylo prokázáno, že konstrukce seníku byla zásadně nedostatečná, neodpovídala projektové dokumentaci ani normovým požadavkům a nebyla schopna unést ani běžné zatížení sněhem pro danou lokalitu, což bylo skutečnou příčinou zřícení. Argument žalobce ohledně likvidace škody na vozidle zaparkovaném v hale soud odmítl, protože tam šlo o jiné pojištění (odpovědnost za věci převzaté). Za této situace již nebylo nutné zabývat se výší škody či podpojištěním, protože škoda nebyla způsobena pojistnou událostí krytou pojištěním. Soud I. stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal ji plně procesně uspěvší žalované, ovšem vyjma cestovného a náhrady za promeškaný čas advokáta, když dovodil, že za situace, kdy má žalovaná sídlo v adresa a řízení probíhá u adresa soudu, je sice jejím právem zvolit si advokáta v adresa, avšak takto vynaložené náklady nelze považovat za účelně vynaložené.
6. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání; tvrdil, že soud nesprávně vyhodnotil důkazy, zejména znalecký posudek společnosti právnická osoba, který podle něj nemůže prokázat skutečné množství sněhu či námrazy v době vzniku škody, a poukazoval na to, že ani žalovaná nepovažovala tento posudek za způsobilý k posouzení existence nadměrné tíhy sněhu. Podle žalobce měl soud, vzhledem k rozporům ve dvou meteorologických posudcích, zadat revizní posudek a vyslechnout oba znalce, což neučinil, čímž zatížil řízení vadou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu; dále poukázal na to, že znalec jméno FO označil nadměrnou tíhu sněhu za vysoce pravděpodobnou, přičemž konstrukce haly podle něj unesla běžné zatížení sněhem, o čemž svědčí i přečkání pěti předchozích zim. Žalobce rovněž namítl, že pokud by nebylo možné prokázat, zda šlo o nadměrnou tíhu sněhu, soud měl aplikovat § 1800 odst. 2 či § 580 a § 588 o. z. a vyhodnotit relevantní pojistnou podmínku jako neplatnou, protože žalovaná přenesla na pojistníka důkazní břemeno ohledně skutečnosti objektivně neprokazatelné. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.
7. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žádná z odvolacích námitek žalobce není důvodná a nemůže zpochybnit věcnou správnost napadeného rozsudku. K námitce týkající se znaleckého posudku z oboru statiky žalovaná zdůraznila, že znalec vůbec neměl určovat množství sněhu v den škodní události, ale pouze posoudit, zda konstrukce seníku odpovídala normovým požadavkům na běžné zatížení sněhem, což se jednoznačně neprokázalo – konstrukce unesla jen zlomek normového zatížení. Žalovaná dále odmítla tvrzení, že měla před uzavřením smlouvy zkoumat únosnost haly; taková povinnost ji nestíhala a žalobce sám výslovně prohlásil, že se seznámil s pojistnými podmínkami, které přesně vymezily pojištěné nebezpečí „tíha sněhu nebo námrazy“. Pokud jde o výtku, že soud neustanovil revizního znalce, žalovaná připomněla, že v řízení existoval pouze jeden znalecký posudek z oboru meteorologie, zatímco stanovisko tituly před jménem jméno FO bylo jen odborným vyjádřením, a obvodní soud již řádně vysvětlil, proč neměl o znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO žádné pochybnosti. Stejně tak neobstojí námitka o neplatnosti článku 10 odst. 29 pojistných podmínek, neboť jde o logické a legitimní vymezení, kdy vzniká právo na pojistné plnění, a pojistitel není povinen hradit škody způsobené běžným zatížením, proti němuž si vlastník musí zajistit odpovídající technické řešení stavby. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání není důvodné.
9. Žalobce zaslal odvolacímu soudu dne 20. 2. 2026 žádost, aby byla věc delegována podle § 12 odst. 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Krajskému soudu v adresa. Tuto svou žádost odůvodnil tím, že mu zdravotní stav nedovoluje absolvovat cestu do adresa, ovšem pokud by se jednání konalo v adresa, zúčastnit by se mohl. Uvedl, že o svou osobní účast na jednání má při tom „eminentní zájem“, neboť nemá právního zástupce.
10. Odvolací soud tomuto návrhu nevyhověl. V prvé řadě není pravda, že žalobce není právně zastoupen. Naopak, je zjevné, že žalobce byl v řízení před soudem I. stupně po celou dobu zastoupen advokátem, jeho prostřednictvím byla podána žaloba i odvolání proti napadenému rozsudku a tento advokát byl předvolán i k odvolacímu jednání. O tom, že by došlo ukončení žalobcova právního zastoupení, neobdržel odvolací soud až do doby svého rozhodnutí žádnou informaci. Pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. pak nebyl v odvolacím řízení sebemenší důvod, žalobcem nyní nově tvrzené a nikterak nedoložené zdravotní obtíže takovým důvodem být nemohou. Proto odvolací soud tento návrh žalobce zamítl.
11. Odvolací soud se ve své podstatě plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně, které byly dostatečně podloženy provedenými důkazy a zjištěními. Ostatně, též argumentace žalobce tak, jak ji předestřel ve svém odvolání, je v podstatě totožná s jeho argumenty v prvostupňovém řízení. Odvolací soud tedy v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež se s touto argumentací vyčerpávajícím způsobem vypořádalo, plně odkazuje.
12. Odvolací soud dodává, že žalobci se nepodařilo prokázat své tvrzení, že by se konstrukce seníku zřítila pod „nadměrnou hmotností“ napadeného sněhu, na kterýžto předpoklad byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou pojistná smlouva.
13. Soud I. stupně správně zhodnotil provedené důkazy a další podklady, na nichž založil své závěry. Z posudku znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem jasně vyplynulo, že hmotnost sněhu, který v posuzované době napadl v oblasti, v níž stál žalobcův seník, se vší pravděpodobností nemohla být označena za nadměrnou. Tyto závěry nemohlo přesvědčivě zpochybnit ani odborné vyjádření tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, a to z důvodů, jež jsou v napadeném rozsudku jasně popsány.
14. Soud I. stupně se dle názoru odvolacího soudu též správně vypořádal i s ostatními důkazy a podklady pro rozhodování. Z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že škoda nevznikla v důsledku mimořádné tíhy sněhu, byť nešlo s jistotou vyloučit, že v dané lokalitě bylo o něco více sněhu než v místě meteorologických stanic, nicméně se vší pravděpodobností nešlo o nijak neobvykle nadměrné množství. Stěžejní ovšem pro soud I. stupně bylo, že dle posudku znalecké kanceláře právnická osoba. byl předmětný seník konstrukčně zcela zásadně nedostatečný, byť i jen pro takovou hodnotu zatížení sněhem, se kterou se dle technických norem a sněhové mapy pro danou lokalitu mělo počítat. Při jeho realizaci byly použity neodpovídající materiály a stavba byla realizována s jinými vlastnostmi, než s nimiž se počítalo ve statickém posouzení v dokumentaci pro stavební povolení. Žalobce si tedy nechal vybudovat stavbu, která neodpovídala klimatickým podmínkám lokality. V situaci, kdy použitá konstrukce zdaleka nedosahuje ani odolnosti, jíž by pro dané místo dosahovat měla, ovšem nelze ani hypotetický výskyt množství sněhu převyšujícího místně obvyklou hodnotu pokládat za příčinu jejího zhroucení. K argumentaci žalobce, že seník se v daném místě nacházel již několik let, soud I. stupně správně podotkl, že skutečnost, že seník nějakou dobu vydržel, může být otázkou prosté náhody. Povinnost žalované k poskytnutí pojistného plnění zde tedy nebyla dána, neboť škoda nevznikla v důsledku nahodilé události (mimořádné tíhy sněhu), nýbrž v důsledku nevhodného technického řešení stavby, které šlo k tíži žalobce.
15. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že námitku žalobce, podle níž si měla žalovaná sama zjistit únosnost konstrukce seníku před tím, než halu pojistila, je třeba považovat za zcela nepřípadnou. Taková povinnost žalovanou rozhodně nestíhá. Pojišťovna ani nemá možnost před uzavřením pojistné smlouvy zkoumat, zda předmět pojištění splňuje platné stavební normy. Podmínky pojistného plnění má totiž vymezit právě pojistná smlouva. Pokud škoda vzniknuvší na pojištěném majetku z podmínek pojistné smlouvy vybočuje, pak logicky nedochází k pojistnému plnění, což se stalo i v tomto případě.
16. K námitce, že soud I. stupně měl za existence dvou protichůdných znaleckých posudků nechat vypracovat revizní znalecký posudek, odvolací soud uvádí, že se zcela ztotožnil s argumenty, které vznesla ve svém vyjádření k odvolání žalovaná. Předně v řízení existoval pouze jeden znalecký posudek z oboru meteorologie, zatímco stanovisko tituly před jménem jméno FO bylo jen odborným vyjádřením, a dále soud I. stupně jasně vysvětlil, proč neměl o znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO žádné pochybnosti, s kterýmžto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.
17. Ani poslední odvolací námitka týkající se údajné absolutní neplatnosti článku 10 odst. 29 Zvláštních pojistných podmínek není namístě. S touto námitkou se již vypořádal soud I. stupně, když v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, že zpochybňované ujednání „představuje logický způsob vymezení případů, kdy vzniká právo na pojistné plnění. Je zcela racionální sjednat, že na zatížení konstrukce stavby běžným množstvím sněhu (takovým, které se v místě vyskytuje a musí se s ním počítat) se pojištění nevztahuje, neboť v takovém směru je věcí vlastníka stavby, aby si ji vybudoval jako místním podmínkám přiměřeně odolnou“. Odvolací soud se s tímto závěrem plně ztotožňuje, přičemž upozorňuje na to, že žalobcem namítanou nemožnost určit množství napadaného sněhu v dané lokalitě vyvrátil průběh prvoinstančního řízení, kdy se jasně ukázalo, že tuto skutečnost s jistou potřebnou mírou pravděpodobnosti prokázat lze.
18. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil.
19. Jen dílčí změny doznal pak výrok o náhradě nákladů řízení, když odvolací soud došel k názoru, že nad rámec částky přiznané soudem I. stupně je namístě žalované přiznat též cestovné z cesty jejího právního zástupce na místní šetření a zpět, jakož i náhradu promeškaného času (§ 13 odst. 1, § 4 odst. 1, písm. a/ vyhl. č. 177/96 Sb.). Jakkoliv lze totiž akceptovat názor soudu I. stupně, že žalovaná si mohla vybrat advokáta v adresa, kde má sama sídlo (pročež soud I. stupně nepřiznal žalované náhradu cestovného jejího zástupce k jednáním soudu), má odvolací soud za to, že stejně nelze přistupovat k cestovnému na místní šetření. Proto jen v tomto smyslu podle § 220 odst. 1 , písm. a) o. s. ř. o. s. ř. změnil výrok II. napadeného rozsudku, když jinak i tento výrok jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil.
20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce (odvolatel) byl ve věci neúspěšný, a žalované tak náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta ve výši 2x 16 300 Kč za 2 úkony právní služby dle § 9 odst. 3 , písm. d) a § 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), a v paušální náhradě hotových výdajů 2 x 450 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 12. 1. 2026 a účast u soudního jednání dne 12. 3. 2026). Dále pak náleží advokátovi dle § 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 advokátního tarifu cestovní náhrady a náhrada promeškaného času, a to v celkové výši 4 773 Kč dle vyčíslení obsaženého ve spise (když odvolací soud v této fázi řízení již nepovažoval zastoupení adresa advokátem za neúčelné), to vše zvýšeno o 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Celkem tak má žalovaná nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 46 249,83 Kč splatnou k rukám advokáta ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. o. s. ř.