Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 55/2026

27 Cdo 55/2026-547

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 2717, PSČ 530 02, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o náhradu škody a nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. -512, takto:

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 19. 8. 2024, č. j. -459, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. -187 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

4. Nejvyšší soud předně považuje za potřebné zdůraznit, že navzdory zastoupení dovolatele advokátem je (značně obsáhlé) dovolání na samé hraně srozumitelnosti a dovolací argumentace je obtížně seznatelná.

5. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek:

1/ „zda žalobou pro zmatečnost napadeným rozhodnutím ne/rozhodoval vyloučený soudce, neboť podle závěru dovolacího soudu je rozhodnutí soudu postiženo zmatečností podle ustanovení “,

2/ „zda žalobou pro zmatečnost napadeným rozhodnutím soudu ne/bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, neboť podle závěru dovolacího soudu, je rozhodnutí soudu postiženo zmatečností podle “,

3/ „zda dovoláním! napadeným rozhodnutím soudu ne/bylo porušeno právo na spravedlivý proces, neboť soud nerozhodl ani o návrhu v žalobě pro zmatečnost na přikázání věci pro zmatečnost podle mimo působnost Městského soudu v Praze“,

při jejichž řešení se odvolací soud podle mínění dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu.

6. První dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá. Ačkoli dovolatel formálně předestírá určitou procesní situaci (vyloučení soudce), posuzováno podle obsahu dovolání Nejvyššímu soudu ve skutečnosti žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva splňující předpoklady přípustnosti vymezené v neformuluje. Část týkající se první dovolací otázky je toliko (stěží srozumitelnou) polemikou s výsledkem řízení a postupem soudců, kteří v řízení rozhodovali; to však způsobilým dovolacím důvodem není (srov. ).

7. Přípustným dovolání nečiní ani druhá dovolací otázka. Dovolatel jejím prostřednictvím polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu, neboť – podle jeho mínění – je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. , a v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. .

8. Dovolatel se však mýlí, neboť odvolací soud jeho námitce, podle níž rozhodnutí soudu prvního stupně trpí zmatečnostní vadou podle , nevyhověl nikoliv proto, že soudce soudu prvního stupně nebyl pro trestný čin pravomocně odsouzen, nýbrž proto, že soudce se žádného skutku naplňujícího znaky trestného činu uvedeného v nedopustil. Právní posouzení této otázky odvolacím soudem je tak zcela v souladu s dovolatelem citovanou judikaturou.

9. A konečně prostřednictvím třetí dovolací otázky dovolatel toliko namítá vadu řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však Nejvyšší soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné ( ), samostatným dovolacím důvodem však nejsou.

10. Toliko pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ostatně nepřehlédl též skutečnost, že z dovolání, v němž dovolatel rekapituluje všechna soudní řízení, která od roku 2011 absolvoval, i z obsahu spisu, vyplývá, že dovolatel považoval za podjatého či vyloučeného v podstatě každého soudce (i asistenta soudce), který v jeho věcech rozhodoval.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 8. 2026

JUDr. Filip Cileček

předsed

a senátu