Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1774/2026

28 Cdo 1774/2026-140

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. Š., zastoupen JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1417/25, proti žalované: M. K., zastoupená JUDr. Martinem Vychopněm, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2026, č. j. -101, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 15. 6. 2026, č. j. -127, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2026, č. j. -101, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2026, č. j. -127, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 8. 2025, č. j. -61, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku st. p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, část obce XY, v k. ú. XY (dále též „předmětná nemovitost“), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda mu ve sporu o určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, již daroval žalované a následně od darovací smlouvy odstoupil pro nevděk, svědčí aktivní věcná legitimace. Kladl dále otázku, zda v posuzovaném případě, v němž žalovaná darovanou nemovitost vzdor nesouhlasu žalobce převedla na třetí osoby, jsou naplněny zákonné předpoklady odvolání daru pro nevděk. Měl za to, že uvedené otázky nebyly doposud v judikatuře dovolacího soudu vyřešeny. Konečně se tázal, zda došlo k porušení práva na spravedlivý proces, nebylo-li vyhověno jeho návrhu na nařízení předběžného opatření zakazujícího převod předmětné nemovitosti na třetí osoby. Mínil, že odvolací soud nastíněnou otázku vyřešil v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , publikovaným pod č. 76/2017 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.

3. Žalovaná navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Na vyřešení dovolatelem vymezených otázek existence jeho aktivní věcné legitimace ve sporu o určení vlastnického práva k darované nemovitosti poté, co od darovací smlouvy odstoupil pro nevděk, a naplnění zákonných předpokladů odvolání daru pro nevděk dovoláním napadené rozhodnutí žel nespočívá. Zamítavý rozsudek odvolacího soudu není totiž založen na závěru o absenci aktivní věcné legitimace dovolatele, nýbrž na závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, která ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla ve veřejném seznamu (katastr nemovitostí) zapsána jako vlastník předmětné nemovitosti; vzhledem k absenci pasivní věcné legitimace žalované pak odvolací soud již neřešil ani otázku naplnění zákonných předpokladů odvolání daru pro nevděk. Rozsudek odvolacího soudu konečně není založen ani na vyřešení otázky, zda v posuzovaném řízení bylo namístě vyhovět návrhu dovolatele na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být žalované zakázáno převést předmětnou nemovitost na třetí osoby, neboť jím o nařízení předběžného opatření rozhodováno nebylo. O zamítnutí návrhu dovolatele na nařízení předběžného opatření bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 4. 2025, č. j. -21, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. -48, jež předmětem dovolacího přezkumu nejsou. Převod darované nemovitosti na třetí osobu ostatně nevylučuje oprávnění dárce dovolat se vůči obdarovanému vrácení daru; může se ovšem domáhat toliko zaplacení jeho obvyklé ceny, a nikoliv již jeho naturální restituce (srov. v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , publikovaný pod č. 83/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či v aktuálních právních poměrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. ). Uvedeným způsobem dovolatel žalobu žel nezměnil.

6. Závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované koresponduje pak ustálené judikatuře dovolacího soudu, dle níž v řízení, jehož předmětem je určení vlastnického práva k nemovitostem, je osobou pasivně věcně legitimovanou ten, kdo je veden v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti, případně, kdo má být jako vlastník nemovitosti dle návrhu žalobce evidován; další osoby pasivně věcně legitimovány nejsou, i když případně učinily právní jednání týkající se převodu vlastnictví nemovitosti [srov. právní názor uvedený již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , který byl uveřejněn pod číslem 71 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 9, ročník 1999, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. ; k uvedeným závěrům se hlásí i aktuální judikatura (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. , či ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. ) a komentářová literatura – komentář k , ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. : Komentář, Svazek III, ( -1474), Wolters Kluwer, obdobně také VRZALOVÁ, Lenka. [Odstranění nesouladu]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. III. Věcná práva ( –1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 58, marg. č. 11].

7. Podané dovolání tedy – z výše uvedených důvodů – předpoklady přípustnosti ve smyslu nenaplňuje. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

8. Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům žalované, která podala v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta ve výši 5 620 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 7 345 Kč.

10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 8. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu