Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1119/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Andrzeje Waclawika, zastoupeného Mgr. Jakubem Laimarem, advokátem se sídlem Hlavní třída 442/65, Havířov, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2026 č. j. KSOS 25 INS 6886/2021-B-104 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2026 č. j. KSOS 25 INS 6886/2021, 4 VSOL 194/2026-B-109 a proti postupu Krajského soudu v Ostravě, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a Ladislava Tesaříka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení, jimiž mu obecné soudy přiznaly částečné osvobození od soudního poplatku ve výši 50 %, a postup Krajského soudu v Ostravě, který v insolvenčním rejstříku veřejně zpřístupnil detailní osobní, majetkové a rodinné údaje stěžovatele, aniž by je anonymizoval. Stěžovatel míní, že tím krajský soud porušil jeho právo na soukromí a právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě garantované v a 3 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel dále shledává přepjatý formalismus krajského soudu v tom, že po něm požadoval, aby soudu zaslal své majetkové prohlášení řádně opatřené podpisem, ačkoliv už dříve zaslal majetkové prohlášení krajskému soudu prostřednictvím své datové schránky.

2. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků zpravidla nedosahuje ústavněprávní roviny. Posouzení toho, zda jsou splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, náleží primárně obecným soudům. Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat jejich úvahy vlastními ani přehodnocovat skutkové závěry či hodnocení důkazů, na nichž jsou tato rozhodnutí založena. K věcnému přezkumu Ústavní soud přistupuje jen zcela výjimečně v případě porušení základních práv a svobod jednotlivce. Tento obecný závěr vyplývá z postavení Ústavního soudu, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. např. nález

sp. zn.

, bod 20; či usnesení

sp. zn.

, bod 7; , bod 15, a tam citovaná judikatura).

4. Stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti nikterak nesměřuje vůči předmětu řízení, tj. vůči otázce osvobození od soudního poplatku. Týká se dvou dílčích postupů krajského soudu - zveřejnění osobních údajů v insolvenčním rejstříku a výzvě k doložení majetkového prohlášení s podpisem stěžovatele.

5. První námitka je nepřípustná, protože proti postupu krajského soudu může stěžovatel využít jiné prostředky ochrany práva, než je ústavní stížnost proti jinému zásahu. upravuje v institut žádosti o znepřístupnění některých údajů v insolvenčním rejstříku. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení a soud o ní musí rozhodnout (viz nález

sp. zn.

, bod 20). Následně je možné využít prostředků obrany proti případnému negativnímu rozhodnutí o takové žádosti. Za stanovených podmínek se lze se stížnostmi ohledně zpracování a zveřejňování osobních údajů obrátit také na Úřad pro ochranu osobních údajů (což ostatně stěžovatel také učinil). Proti případnému zásahu do veřejných subjektivních práv ze strany Úřadu je možné dále brojit. Napadá-li však stěžovatel postup krajského soudu přímo ústavní stížností, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( a ). Sám přitom netvrdí, že by byly naplněny podmínky pro výjimku z nepřípustnosti takové ústavní stížnosti podle .

6. Druhá námitka je zjevně neopodstatněná, protože výzva k doložení majetkového prohlášení se negativně neprojevila v právní sféře stěžovatele. Krajský soud z majetkového prohlášení stěžovatele vycházel a odůvodnění napadených rozhodnutí je na nich založeno. Skutečnosti, na kterých soudy své rozhodnutí založily, stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje.

7. Ústavní soud z výše uvedených důvodů stížnost odmítl jako návrh zčásti nepřípustný podle a zčásti zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu