Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Azs 80/2026 - 62

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: I. K., zastoupený JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2026, č. j. – 49,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který bude zaplacen k rukám zástupce žalobce JUDr. Bc. Norberta Naxery, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal žádost o udělení dočasné ochrany evidovanou pod sp. zn. OAM-0434246/DO-2025. Žalovaný dne 17. 10. 2025 žalobci žádost vrátil, neboť ji shledal nepřijatelnou z důvodu podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „ “), jelikož nebylo prokázáno, že žalobce je osobou dle téhož zákona.

[2] Žalobce se proti uvedenému postupu žalovaného bránil žalobou na ochranu před nezákonným zásahem dle (dále jen „ “), kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem označeným v záhlaví zamítl.

[3] Městský soud uvedl, že žádost žalobce byla žalovaným shledána nepřijatelnou z důvodu, že žalobce nebyl osobou ve smyslu , protože území Ukrajiny opustil před 24. 2. 2022. Na základě závěrů plynoucích z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2025, č. j. – 21, městský soud nejprve konstatoval, že z pouhé existence víza či povolení k dlouhodobému pobytu nelze dovozovat, že žadatel není osobou podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“).

[4] Podle městského soudu však žalobce výslovně uvedl, že před 24. 2. 2022 již disponoval povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání v Maďarsku, které dle svého tvrzení využíval. Žalobce ve své žalobě konkrétněji nepolemizoval se závěrem žalovaného o nepřijatelnosti jeho žádosti o dočasnou ochranu z důvodu dle , naopak uváděl skutečnosti nasvědčující tomu, že již před 24. 2. 2022 došlo k přesunu jeho životních zájmů z Ukrajiny do Maďarska. Dle městského soudu žalobce ani nezpochybňoval závěr žalovaného, že se na území Ukrajiny po jeho opuštění před 24. 2. 2022 nevrátil. Při ústním jednání pak žalobce výslovně uvedl, že se na území Ukrajiny již nemohl vrátit, protože Ukrajina po vypuknutí ozbrojeného konfliktu neumožňuje mužům opustit své území. Toto dle městského soudu korespondovalo s údaji ve fotokopii žalobcova cestovního pasu, která je součástí správního spisu žalovaného. Dle městského soudu tak žalobce nebyl osobou dle prováděcího rozhodnutí Rady, resp. .

[5] Městský soud dále uvedl, že těžiště žalobcovy argumentace směřovalo proti důvodům nepřijatelnosti podle a d) , které ale nejsou předmětem řízení před městským soudem. Touto argumentací se městský soud nezabýval, protože žalobcova žádost o dočasnou ochranu nebyla shledána nepřijatelnou z těchto důvodů. Podle městského soudu žalobce nepředestřel nic, co by vyvracelo závěr žalovaného o naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti podle . Proto nelze žalobci přiznat status osoby oprávněné ve smyslu písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady, potažmo .

[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod , b), d) a e) Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Dále navrhuje položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“).

[7] V úvodu stěžovatel argumentuje, že podle mezinárodního práva se na něj ve smyslu a vztahuje právní úprava , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), který se „použije na případy, kdy cizinci brání překážka k vrácení do země původu z důvodu hrozícího nebezpečí přiměřeně (zásada non – refoulement).“ Stěžovatel má za to, že opakovaně prokázal občanství Ukrajiny a jeho návrat do země původu není možný z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel dále uvádí, že není držitelem žádného pobytového oprávnění v EU a v zemi původu mu hrozí vážné nebezpečí, a proto se nemůže vrátit do země původu. Z toho důvodu má stěžovatel za to, že má nárok na udělení dočasné ochrany v zemi, ve které o ni požádá.

[8] Dle stěžovatele městský soud dospěl k nesprávným závěrům o tom, že nedošlo k nezákonnému zásahu do práv stěžovatele a dále že stěžovatel má stále platné pobytové oprávnění v Maďarsku. Stěžovatel cituje vyjádření žalovaného k žalobě, v němž žalovaný poukázal na doložení průkazu povolení k pobytu vydaného maďarskými správními orgány s platností do 1. 11. 2026 stěžovatelem. Dle stěžovatele městský soud „vycházel z evidentně nepravdivého vyjádření žalovaného“ a tím byl městský soud uveden v omyl, jelikož nevycházel z předložených listinných důkazů, které byly součástí podané žádosti o dočasnou ochranu i o vízum strpění ze dne 21. 7. 2025. Žalovaný podle stěžovatele nepředložil celý správní spis, tento správní spis měl být předložen městskému soudu zástupcem stěžovatele elektronicky jako doplnění žalobního návrhu. Z tohoto důvodu stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu opětovně elektronicky předložil celý spis, včetně všech listinných důkazů, které městský soud měl k dispozici. Tímto byl dle stěžovatele naplněn kasační důvod dle

[9] V závěru podává stěžovatel návrh na položení předběžné otázky k SDEU. Dle stěžovatele rozpor a f) s právem Evropské unie SDEU nikdy nekonstatoval, „ačkoliv k tomu ve věci Krasiliva měl příležitost“. Stěžovatel navrhuje položit SDEU předběžnou otázku, zda je zužující výklad české právní úpravy rozporný s právem EU, konkrétně s články 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Dále stěžovatel poukazuje na výklad Evropského soudu pro lidská práva, podle nějž stát nesmí člověka vydat do země původu, pokud v cílové zemi hrozí porušení článků 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech.

[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje se závěry městského soudu a má za to, že kasační stížnost není důvodná. Dle žalovaného stěžovatel přede dnem 24. 2. 2022 přenesl těžiště svých zájmů do Maďarska „a tamtéž jej i udržoval“, neboť dle svých slov zde využíval dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání. Od té doby podle záznamů v cestovním dokladu stěžovatel Ukrajinu nenavštívil. Skutečnost, že stěžovatel byl držitelem oprávnění k pobytu na území Maďarska, byla žalovanému známa z úřední činnosti, proto žalovaný jako součást spisového materiálu založil kopii stěžovatelovy předchozí žádosti ze dne 9. 5. 2025, ke které ještě předložil průkazy o povolení k pobytu v Maďarsku. Žalovaný má za to, že stěžovatel argumentuje judikaturou k jinému důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu, tj. k a f) , zásadou non-refoulement a hrozbou, že by byl podroben mučení a nelidskému zacházení, pokud by se měl na Ukrajinu vrátit, tj. skutečnostmi, které s podmínkami dočasné ochrany nesouvisí. Podle žalovaného není jasné, co stěžovatel sleduje návrhem na položení předběžné otázky k SDEU, jestliže v jeho případě nebyla žádost vyhodnocena jako nepřijatelná z důvodů v a f) .

[11] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas ( ), osobou oprávněnou ( , věta první ), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem ( ). Napadené rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

[12] Kasační stížnost není důvodná.

[13] Nejvyšší správní soud připomíná, že ze zásady iura novit curia (soud zná právo) plyne, že stěžovateli nemůže jít k tíži fakt, že námitky ve své kasační stížnosti chybně subsumuje pod zákonné důvody vymezené v Nejvyšší správní soud je oprávněn sám podřadit kasační námitky podle jejich obsahu pod důvody vymezené v (k tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. – 50, č. NSS; všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

[14] Podle stěžovatele městský soud zatížil řízení před ním vadou, jelikož nevycházel z předložených listinných důkazů (žalovaný dle stěžovatele nepředložil „celý správní spis“) a dospěl proto k nesprávnému závěru, že stěžovatel má stále platné pobytové oprávnění v Maďarsku a může tak pobývat v bezpečné zemi [kasační důvod ve smyslu ]. Těmto námitkám Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje.

[15] Z judikatury kasačního soudu vyplývá, že smyslem právní úpravy v písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady, resp. , je odlišit ukrajinské státní příslušníky pobývající dlouhodobě v cizině, a to nikoli v souvislosti s válkou na Ukrajině. Občan Ukrajiny, který má nárok na poskytnutí dočasné ochrany dle , by se měl na území Ukrajiny nejenom „právě“ fyzicky nacházet, ale mělo by se jednat o stálejší a dlouhodobější pobyt (viz rozsudky ze dne 6. 3. 2026, č. j. - 14, a ze dne 7. 3. 2025, č. j. – 21).

[16] Nejvyšší správní soud se seznámil s obsahem soudního a správního spisu. Žádost byla žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná z důvodu dle , neboť nebylo prokázáno, že stěžovatel je osobou podle , tj. není osobou, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady. S tímto hodnocením se kasační soud ztotožňuje, neboť stěžovatel před 24. 2. 2022 přesunul těžiště svých životních zájmů do Maďarska. Ve smyslu výše uvedené judikatury kasačního soudu stěžovatel přede dnem 24. 2. 2022 nepobýval stáleji a dlouhodoběji na Ukrajině. Tuto skutečnost stěžovatel nepopírá; upíná totiž svoji pozornost na skutečnosti pozdější (např. že mu pobytové oprávnění v Maďarsku později zaniklo), které ovšem pro posouzení nynější věci nejsou rozhodné. Kasační soud se tedy ztotožňuje s napadeným rozsudkem v tom, že těžiště stěžovatelovy žalobní argumentace směřovalo mylně k důvodům nepřijatelnosti dle a d) , tj. žalobní argumentace se míjela s důvodem nepřijatelnosti stěžovatelovy žádosti.

[17] Námitka, že městský soud nevycházel z předložených listinných důkazů, se vztahuje k tomu, že stěžovatel se měl vzdát pobytového oprávnění v jiném členském státě Evropské unie. Tato námitka se však opět netýká aplikovaného důvodu nepřijatelnosti, neboť se nevztahuje k tomu, zda měl stěžovatel ke dni 24. 2. 2022 těžiště svých životních zájmů na Ukrajině, tj. zda spadá mezi ukrajinské státní příslušníky podle čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady. V odst. 24 napadeného rozsudku městský soud správně uvedl, že se nezabýval otázkou vzdání se ochrany v jiném členském státě, neboť tyto důvody nebyly žalovaným v této věci uplatněny a nemohly mít vliv na zákonnost napadeného zásahu. Městský soud tak nepochybil, jestliže předložené y neprovedl k důkazu.

[18] Informace stěžovatele o údajně neúplném správním spise zůstává také pouze v rovině tvrzení, aniž by stěžovatel vysvětlil jakoukoli souvislost s nyní zkoumaným důvodem nepřijatelnosti dočasné ochrany. Tato námitka je tedy také mimoběžná a tedy i nedůvodná.

[19] Kasační důvod dle tak není dán.

[20] Ostatní obsah kasační stížnosti stěžovatel podřazuje pod kasační důvody dle , b) a e) K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o citace právní úpravy, o neadresné citace částí napadeného rozsudku a část tvrzení v kasační stížnosti se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost je v ostatních částech neprojednatelná, resp. nepřípustná ve smyslu , jak je vysvětleno dále.

[21] Stěžovatel citoval odst. 21 napadeného rozsudku a poukazoval na to, že městský soud ve své judikatuře konstatoval přípustnost důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle . Toto stěžovatel chybně subsumoval pod kasační důvod dle , neboť městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, avšak tento kasační důvod se vztahuje pouze k usnesení o odmítnutí žaloby nebo zastavení řízení. Nadto stěžovatel pouze ocitoval odst. 21 napadeného rozsudku se zvýrazněním první věty, aniž by uvedl konkrétní pochybení městského soudu. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 17. 10. 2024, č. j. – 27) jsou kasační námitky projednatelné, pokud kvalifikovaně zpochybňují rozhodnutí krajského soudu. Tak tomu v této věci nebylo, proto je tato část kasační stížnosti neprojednatelná.

[22] Dále stěžovatel cituje právní úpravu v prováděcím rozhodnutí Rady a ve směrnici Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Tyto citace nelze pro nedostatek jejich propojení se skutkovými poměry projednávané věci považovat za kasační námitky.

[23] Stěžovatel dále tvrdí, že s ohledem na zásadu non-refoulement a právní úpravu v § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců mu měla být udělena dočasná ochrana v ČR. Takto zcela obecně formulované tvrzení nelze ze stejných důvodů jako v předchozím odstavci považovat za kasační námitku, neboť postrádá jakoukoli polemiku se závěry napadeného rozsudku.

[24] Stěžovatel také namítá, že považuje za rozporné „přednostní použití vnitrostátního práva“ před „zněním mezinárodní smlouvy, SFEU“. Toto tvrzení již stěžovatel uvedl v žalobě. Městský soud toto tvrzení implicitně vypořádal, neboť uvedl, že stěžovateli nelze přiznat status osoby oprávněné ve smyslu písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady, potažmo , tj. neupřednostnil vnitrostátní právo. Stěžovatel s těmito závěry městského soudu v kasační stížnosti opět věcně nepolemizuje; tvrzení stěžovatele je tak nepřípustné ve smyslu , neboť se míjí s rozhodovacími důvody městského soudu.

[25] Dále stěžovatel navrhuje položení předběžné otázky k SDEU, a to z důvodu tvrzeného rozporu a f) s právem Evropské unie. Stěžovatelova žádost byla vrácena jako nepřijatelná z důvodu dle a stěžovatelem odkazovaná úprava tak není v nynější věci relevantní. Kasační soud tak má za to, že návrh na položení předběžné otázky se míjí s odůvodněním napadeného rozsudku a také s důvodem vrácení stěžovatelovy žádosti.

[26] Jelikož kasační stížnost není důvodná, Nejvyšší správní soud ji za podmínek vyplývajících z in fine rozsudkem zamítl.

[27] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , věty první , ve spojení s téhož zákona. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného – nebylo v daném případě prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady převyšující rámec jeho úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

[28] Stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Coby cizinec v řízení ve věci dočasné ochrany je však stěžovatel od soudních poplatků osvobozen ze zákona [ , o soudních poplatcích]. Nejvyšší správní soud proto v souladu s zákona o soudních poplatcích rozhodl, že se stěžovateli zaplacený poplatek vrací, a to ve lhůtě stanovené v citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 27. srpna 2026

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu