Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1753/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti společnosti EDHESSA s.r.o., sídlem Biskoupky 33, Ivančice, zastoupené advokátkou JUDr. Kateřinou Tomkovou, sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -63 ze dne 17. června 2026 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -197 ze dne 13. listopadu 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva na ochranu vlastnictví podle , práva na soudní ochranu podle d (dále jen ""), práva na zákonného soudce podle y a závaznosti nálezů Ústavního soudu podle y. Jelikož je podstatou ústavní stížnosti nesouhlas se závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovenými v usnesení č. j. -44 ze dne 5. 2. 2025 (vydaném v jiné věci), navrhuje stěžovatelka, aby věc byla postoupena plénu.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelka podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj spočívajícím v nevyplacení požadovaného přeplatku na dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2007. Přeplatek ve výši 10 451 532 Kč měl podle stěžovatelky vzniknout z titulu nadměrného odpočtu tvrzeného v řádném daňovém přiznání, na jehož základě byl platebním výměrem Finančního ředitelství Ostrava III ze dne 30. 11. 2011 změněn stěžovatelkou tvrzený nadměrný odpočet na vlastní daň ve výši 4 000 868 Kč. Vyměřená daň byla opakovaně předmětem přezkumu odvolacím orgánem i správními soudy, naposledy Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. -72 ze dne 14. 12. 2023 zrušil spolu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě a Odvolacího finančního ředitelství i platební výměr ze dne 30. 11. 2011, neboť dne 31. 12. 2017 uplynula desetiletá lhůta pro stanovení daně.

3. Stěžovatelčinu žalobu proti tvrzenému nezákonnému zásahu Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl, Nejvyšší správní soud pak ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost. Soudy vyšly z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. -44, podle něhož jestliže uplynula lhůta pro stanovení daně, k jejímu vyměření vůbec nedochází. Pokud bude daňovému subjektu v důsledku neukončených kontrolních postupů zastaveno vyměřovací či doměřovací řízení a způsobena újma spočívající v nevyměření tvrzené daně, nemá již v oblasti daňového práva prostředky nápravy a způsobené újmy se může domáhat dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že s usnesením rozšířeného senátu nesouhlasí, neboť základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové tvrzení podané daňovým subjektem, jehož účinky jsou konstitutivní, a nikoliv jeho deklaratorní stvrzení správcem daně dle § 140 daňového řádu. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 10. 3. 2011 (N 39/60 SbNU 463), z něhož je nutno podle stěžovatelky vycházet i za účinnosti nové právní úpravy. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje, že vyměřovací řízení v této věci bylo zahájeno dne 30. 1. 2008, přičemž podle § 264 odst. 1 daňového řádu řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení tohoto zákona, která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Napadená rozhodnutí vycházejí z právního názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v podrobně odůvodněném usnesení č. j. -44. Stěžovatelka se sice proti tomuto usnesení vymezuje, ovšem činí tak v podstatě jen prostým konstatováním nesouhlasu doplněným o obsáhle vykopírované pasáže judikatury a literatury. Taková argumentace nemůže proti argumentaci rozšířeného senátu, který se zabýval i precedenční závazností nálezu

sp. zn.

(jenž se týkal předchozí právní úpravy, přičemž k nynější právní úpravě se vyjádřil toliko obiter dictum), obstát. Vzhledem k uvedenému tak postačí na napadená rozhodnutí i citované usnesení rozšířeného senátu odkázat.

7. Obdobné platí i pro tvrzení uvedené v doplnění ústavní stížnosti, z něhož není zřejmé, jak svědčí o tvrzené neústavnosti napadených rozhodnutí, neboť stěžovatelkou citovaný § 264 odst. 1 daňového řádu odpovídá závěru Nejvyššího správního soudu, že vyměřovací řízení probíhalo podle daňového řádu.

8. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Důvody k postoupení věci plénu I. senát neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu