Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 113/2026-17

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 27 836,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 000 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 836,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 836,18 Kč od 10. 1. 2026, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 070 Kč, k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 000 Kč od 10. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 836,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 836,18 Kč od 10. 1. 2026, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 070 Kč, k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 9. 1. 2026 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl žalobkyni, když žalovaný neplnil řádně na smlouvu o zápůjčce č. hodnota ze dne 26. 6. 2025 na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní částku 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni v 83měsíčních splátkách po 1 013 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 953 Kč, jednak poskytnutou peněžní částku 19 000 Kč, jednak peněžní částku 66 032 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, přičemž na jistině zápůjčky zůstal dlužen 19 000 Kč, na obchodních úrocích pak dluží 2 786 Kč (ode dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění nesplacené jistiny zápůjčky již žalobkyně nepožaduje), na administrativních poplatcích dluží 1 995 Kč , na zákonném úroku v kapitalizované výši pak požaduje 320,19 Kč, z důvodu prodlení pak požaduje po žalovaném smluvní pokutu celkem ve výši 1 984,99 Kč (za první měsíc 500 Kč, za druhý 395 Kč, za třetí 243 Kč a za čtvrtý 86 Kč, dále 0,1 % denně z částky 19 000 Kč ode dne zesplatnění do 9. 1. 2026 ve výši 760,99 Kč) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši pouze 1 750 Kč (jedná se o upomínečné náklady v případě prodlení dlužníka), přičemž smluvní pokuty i náklady spojené s uplatněním pohledávky měli účastníci ve smlouvě sjednané. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 10. 1. 2026 do zaplacení. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.

Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně předala žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal k jejich vrácení žalobkyni ve 83měsíčních splátkách, a to včetně peněžního navýšení 66 032 Kč, nyní žalobkyně požaduje pouze částku 8 836,18 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jak smluvních pokut, tak nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní, a to: smlouvy o zápůjčce, čestném prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích žalovaného, Sazebníku poplatků a smluvních pokut, výpisu splátkového kalendáře, výpisu z účtu žalovaného, splátkového kalendáře smlouvy o zápůjčce, obchodních podmínek, vyčíslení pohledávky.

Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. K platnému smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně zapůjčitele, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m. j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně vydlužitele, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi žalobkyní a žalovaným tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v obsažena v a násl. o. z. a a násl o. z., i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni předání peněžních prostředků, když tento zákon považuju za spotřebitelský úvěr m. j. i půjčky, jejichž výše dosahuje minimálně výše 5 000 Kč. Zároveň ovšem v zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně netvrdila, jakým způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, nicméně doložila soudu čestné prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích ze dne 25. 6. 2025, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba., IČ IČO, kdy pobírá příjem ve výši 29 000 Kč měsíčně, (2/2025), platí pravidelné splátky půjčce (včetně hypoték) ve výši 5 000 Kč měsíčně, jeho výdaje na ošacení, potraviny, internet léky představují částku 6 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení představují částku 6 300 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že je svobodný, je vyučen a v domácnosti žije sám. Nicméně z prohlášení žalovaného není zřejmé, zda pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou či neurčitou, zda má žalovaný byt v osobním vlastnictví či v pronájmu, navíc žalovaný uvádí, že hradí částku 6 300 Kč za nájem a služby měsíčně, což se jeví soudu jako částka nepřiměřená, spíše podhodnocená. Žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného výpisy z jeho účtu, ovšem příjem za období od 1. 3. 2025 do 31. 3. 2025 nebyl ověřen, neboť se ve výpisu nenacházel, z čehož je zřejmé, že žalovaný je zaměstnán zřejmě až od dubna 2025, tedy pouze 1 měsíc před uzavření smlouvy. Navíc žalovaný neuhradil ani jedinou splátku, dále lustrací u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný má již od roku 2019 několik exekucí, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce již byl žalovaný nesolventní. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, resp. takto uzavřená smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).

Žalobkyní tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 19 000 Kč, když žalovaný v mezidobí z peněžní částky 19 000, kterou od žalobkyně převzal, žalobkyni nevrátil ničeho. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 19 000 Kč žalobkyni zaplatil. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ustanovení o. z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda

Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků v žalobě označených jako „smluvní pokuty, náklady s uplatnění pohledávky“ ve výši 8 836,18 Kč, pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně jejich požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 070 Kč, přičemž tato částka představuje 36,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,26 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 114 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 836,18 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Lhůta k plnění je dána ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.