Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 85/2026-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně,
právně zastoupené Jméno Zástupce,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,
hlášen na adrese Adresa žalovaného,
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 10 000 Kč. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně zhodnotila, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, proto je dle žalobkyně smlouva neplatná. Žalovaný se však bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je z tohoto důvodu povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 26. 6. 2024 úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně zhodnotila, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, proto je dle žalobkyně smlouva neplatná. Žalovaný se však bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je z tohoto důvodu povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a společností právnická osoba, IČO: IČO byly pohledávky za žalovanou postoupeny na tuto společnost. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO: IČO a žalobkyní byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy.
Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze. Ve smlouvě jsou zaznamenány osobní údaje žalovaného, mimo jiné číslo bankovního účtu č. účtu. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obě listin y absentují podpisy stran, resp. jsou za žalovaného podepsány za pomocí SMS kódu číslo. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze. Ve smlouvě jsou zaznamenány osobní údaje žalovaného, mimo jiné číslo bankovního účtu č. účtu. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obě listin y absentují podpisy stran, resp. jsou za žalovanou podepsány za pomocí SMS kódu číslo. Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. hodnota ze dne 20. 10. 2024 a č. hodnota ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek číslo ze dne 22. 10. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Z předžalobní výzvy dle § 142a občanského soudního řádu ze dne 24. 7. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě předmětného dluhu před podáním žaloby. Z potvrzení o provedení transakce právnická osoba. ze dne 26. 6. 2024 vyplývá, že na účet vedený na jméno žalovaného č.ú. č. účtu byla dne datum provedena platba ve výši 5 000 Kč (specifický symbol spec. symbol) a 5 000 Kč (specifický symbol spec. symbol).
Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak sama uvedla, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně nemohla zabývat v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a předchůdkyně žalobkyně, která se úvěruschopností žalovaného zabývat měla, ji k tomu nepředala žádné podklady. Soud má tedy za to, že žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení jeho možnosti splácet předmětný úvěr. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný ničeho nevrátil, je třeba na tuto částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ).
Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň prokázala splnění podmínek dle § 142a o.s.ř. o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po datu 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1 . advokátního tarifu, náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (v daném případě - předžalobní upomínky a příprava a převzetí zastoupení, a dále žaloba) a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 852 Kč (400 + 1 200 + 252).
Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinná dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozsudku.