Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 105/2026-21
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 8 430,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 430,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 338,03 Kč od 24. 1. 2024 do 11. 5. 2026, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 741,18 Kč od 24. 1. 2024 do 11. 5. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 8 430,77 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 430,77 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 078,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 430,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 338,03 Kč od 24. 1. 2024 do 11. 5. 2026, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 741,18 Kč od 24. 1. 2024 do 11. 5. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 8 430,77 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 430,77 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 078,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 430,77 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě Smlouvy o úvěru č. Anonymizováno ze dne datum (dále jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též obchodní podmínky. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 7 000 Kč. Žalovaný nedostál své smluvní povinnosti, když nesplácel vyčerpaný úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 29. 4. 2025 zesplatnila. Celková výše žalované pohledávky byla složena z částky 6 980,77 Kč představující neplacenou jistinu, částky 1 450 Kč přestavující neuhrazené poplatky za zaslané upomínky a výzvy k úhradě, a dále příslušenství pohledávky tvořené smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni 11. 5. 2026 na částku 1 338,03 Kč, a úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 11. 5. 2026 na částku 741,18 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes opakované výzvy žalobkyně, ani přes zaslanou předžalobní výzvu dne 28. 4. 2026.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil.
Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o kontokorentu ze dne datum č. Anonymizováno a Obchodních podmínek pro kontokorent má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 6 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím svého účtu č. č. účtu. Dodatkem ke smlouvě o kontokorentu ze dne 7. 2. 2024 došlo na základě žádosti žalovaného k navýšení úvěrového rámce na částku 7 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z údajů o jeho příjmech a výdajích, majetku – viz žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr průběžně splácet při úroku 21,90 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého úvěru činila 24,68 %. Svou počítačově zpracovanou interní evidencí – viz historický výpis – žalobkyně prokázala, že žalovaný nedostál svých smluvních povinností, a žalobkyně tak přistoupila 29. 4. 2025 v souladu s ustanovením čl. 9.2 Obchodních podmínek pro kontokorent k tzv. zesplatnění dluhu, na což byl žalovaný upozorněn oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 5. 2025. Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl též nárok na úhradu smluvních poplatků v souhrnné výši 1 450 Kč, a to za odeslání upomínky k úhradě ze dne 4. 12. 2024 ve výši 300 Kč, za odeslání 1. výzvy k zaplacení dluhu ze dne 26. 1. 2025 a opakované výzvy dne 17. 2. 2025, vždy po 500 Kč, a dále za odeslání výzvy k plnění podmínek kontokorentu ze dne 10. 4. 2025 ve výši 150 Kč. Dne 28. 4. 2026 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanému předžalobní upomínku k úhradě, po které však žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.
Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil, když ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 6 980,77 Kč. Z provedených důkazů má soud za prokázané odeslání upomínek a výzev k úhradě, za jejichž odeslání žalobkyně požadovala uhrazení poplatků po 150 Kč, 300 Kč a 500 Kč. Žalovaný v řízení žádným způsobem nevyvracel tvrzení žalobkyně o výši žalobou uplatněných dlužných částek. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 8 430,77 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 980,77 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 450 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ke dni 11. 5. 2026 ve výši 1 338,03 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 11. 5. 2026 ve výši 741,18 Kč. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud tedy podané žalobě v plném rozsahu vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 078,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 430,77 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 850 Kč ve výši 1 228,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.