Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 54/2026-69
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno
o zaplacení částky 47 904 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 000 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 10. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 11 868 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 000 Kč od 21. 3. 2025 do 9. 6. 2025, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 570 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 000 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 10. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 11 868 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 000 Kč od 21. 3. 2025 do 9. 6. 2025, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 570 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 47 904 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost právnická osoba.) a žalovaným byla dne 18. 2. 2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému na jeho bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 36,5 % ročně do 20. 3. 2025. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila sankční instituty dle uzavřené smlouvy. Žalovaný zaplatil pouze 200 Kč, které byly započteny na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2025, přičemž se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 27 000 Kč, smluvního úroku ve výši 810 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 720 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 731,57 Kč (za období od 21. 3. 2025 do 27. 8. 2025), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 21. 3. 2025 do 9. 3. 2026 ve výši 9 558 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč a nákladů za upomínání ve výši 1 800 Kč (10x za sms ve výši 50 Kč, 10x za email ve výši 30 Kč, 2x za dopis ve výši 500 Kč), celkem tedy 51 319,57 Kč. Žalobkyně v petitu žaloby požadovala zaplacení částek 27 000 Kč, 8 136 Kč, 9558 Kč, 800 Kč, 700 Kč, 900 Kč a 810 Kč, celkem tedy 47 904 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný uzavření smlouvy o úvěru se žalobkyní nerozporoval, uvedl, že se v průběhu splácení ocitl ve finanční tísni a nemohl proto dostát svému závazku v plné výši. Zároveň uvedl, že smlouva je absolutně neplatná, neboť roční procentní sazba nákladů neodpovídá obvyklé RPSN požadované poskytovateli úvěrů, sankce a poplatky požadované věřitelem jsou v rozporu s dobrými mravy a právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost. Smlouva má navíc podobu „formuláře,“ nebylo tak možné, aby žalovaný jakkoliv změnil obsah a podmínky smlouvy. Navrhl proto, aby žalobkyni byl přiznán jen nárok z titulu bezdůvodného obohacení, a zároveň navrhl, aby mu bylo umožněno hradit dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, neboť povinnost jednorázové platby by pro něj znamenala existenční ohrožení, zatímco do finanční sféry žalobkyně nebude tímto postupem významně zasaženo.
3. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 5. 2026 č. j. spisová značka bylo řízení co do částky 9 036 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby, pokud jde o částky 8 136 Kč a 900 Kč, částečně zastaveno. Předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 38 868 Kč.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , /dále jen „o. s. ř. “/).
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 18. 2. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek a předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout mu peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 10 530 Kč představující úrok (810 Kč) a poplatek za úvěr (9 720 Kč), a to do 20. 3. 2025. Úrok byl sjednán ve výši 36,5 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 5 395,58 %. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, dále požadovat zaplacení poplatku za administraci prodlení ve výš 700 Kč a nákladů na upomínání (ve výši 50 Kč za každou sms zprávu, 30 Kč za každý email a 500 Kč za listinnou upomínku). Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnit.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě pohledávky, jak vyplývá z výzvy ze dne 23. 4. 2025 a ze dne 5. 4. 2025 a z přehledu zaslaných emailů a sms zpráv.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2025 uzavřené mezi společnostmi právnická osoba. a právnická osoba, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto postupu informován. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení do 7 dnů od doručení, přičemž předžalobní výzva byla odeslána dne 28. 5. 2025.
9. Žalobkyně předložila k prokázání jejího tvrzení, že došlo k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, pouze ID klienta, z něhož vyplývá, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnaný, jiné důkazy žalobkyně nepředložila.
10. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 2. 2025 smlouvu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 10 530 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění zbývající dlužné částky úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 20. 5. 2025.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
15. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnancem s příjmem 31 362 Kč měsíčně, žije s rodiči s dalšími 2 sobami, jeho náklady činí 7 500 Kč měsíčně a nesplácí žádné další úvěry, k těmto tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Je přitom třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, rozhodně nelze vycházet z pouhých tvrzení spotřebitele.
16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v tom směru, aby uvedla další tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) , b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.
17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
18. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 000 Kč, což ostatně uvedl i sám žalovaný. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 27 000 Kč bezdůvodně obohatil, a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 27 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 11 868 Kč představující smluvní úroky, poplatky a smluvní pokutu, musel soud žalobu zamítnout, neboť ujednání o nich jsou z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná.
19. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 10. 6. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 28. 5. 2025, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu se lhůtou k plnění do 7 dnů. Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne 2. 6. 2025, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 9. 6. 2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Svou neúčastí u jednání se žalobkyně připravila o možnost prokázat dřívější doručení, neboť soud měl v úmyslu ji poučit podle § 118a odst. 1 , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Z uvedených důvodů soud nemohl přiznat úrok z prodlení již od 21. 3. 2025, odkdy byl podle tvrzení žalobkyně žalovaný v prodlení, a musel i v této části žalobu zamítnout.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 577 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 904 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 47 904 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 4 808 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za částečné zpětvzetí žaloby, neboť toto podání bylo učiněno na základě výzvy soudu o odstranění vady žaloby a soud jej proto nepovažoval za náklad účelně vynaložený. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalovaný požádal o zaplacení dluhu ve splátkách po 1 000 Kč, neboť z důvodu finanční tísně, která u něj nastala v důsledku psychických problémů partnerky, není schopen zaplatit celou částku najednou. Zároveň požádal, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně se neúčastnila jednání, při kterém by se k této otázce případně měla možnost vyjádřit. Soud vzhledem k uvedenému určil zaplacení ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, neboť takové plnění je v možnostech žalovaného a zároveň tím nebude nijak ohroženo finanční postavení žalobkyně, která je podnikatelským subjektem poskytujícím úvěry. Návrhu žalovaného na moderaci náhrady nákladů soud nevyhověl (i vzhledem k jejich výši), avšak určil lhůtu k plnění v délce 6 měsíců, kterou považuje za zcela dostačující k tomu, aby žalovaný byl schopen náklady řízení zaplatit.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.