Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 293/2025-30

Zmenené rozhodnutím 14 Co 102/2026-39
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]], narozená [[rodné přijmení]] [[Datum narození žalobkyně]] bytem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený [[rodné přijmení]] [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o vyklizení nemovitostí na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 3. 2026, č. j. 15 C 293/2025-30 takto: I. Výrok III napadeného rozsudku se mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení náklady řízení ve výši 10 500 Kč. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení náklady odvolacího řízení ve výši 1 990 Kč."

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně

zastoupeného advokátem Jméno advokáta, IČO IČO advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o vyklizení nemovitostí

takto:

I. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit stavbu domu čp. číslo v město, okres, jako součást pozemku evidovaného v katastru nemovitostí číslem stavební parcely st. číslo, a pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako pozemková parcela číslo, to vše v katastrálním území a obci město.

II. Soud zamítá žalobu na uložení povinnosti žalovanému odevzdat žalobkyni vyklizené prostory stavby domu a pozemku podle výroku I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit stavbu domu čp. , číslo, v , město, , , okres, , jako součást pozemku evidovaného v katastru nemovitostí číslem stavební parcely st. , číslo, , a pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako pozemková parcela , číslo, , to vše v katastrálním území a obci , město, .II. Soud zamítá žalobu na uložení povinnosti žalovanému odevzdat žalobkyni vyklizené prostory stavby domu a pozemku podle výroku I.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 1. prosince 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném uložení povinností podle výroků I. a II. a dále uložení povinnosti žalovanému předmětné nemovitosti opustit. K odůvodnění žaloby uvedla, že po zániku družského soužití účastníků odpadl žalovanému důvod nemovitosti užívat. Přestože poté žalovaného ke splnění žalovaných povinností žalobkyně vyzvala, ten to odmítl a užívá je nadále ke svému bydlení.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodním, že mu proti žalobkyni svědčí peněžité pohledávky vzniklé mu v souvislosti s jeho investicemi do oprav domu. Ty jsou uplatněny v jiném řízení před zdejším soudem a žalobce v této souvislosti dále navrhoval spojení obou věcí ke společnému projednání.

Mezi účastníky bylo nesporné, že v době rozhodování soudu již družské soužití účastníků zaniklo a že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí. Soud vzal proto tyto skutečnosti za své zjištění ve smyslu , , (dále jen „ “).

V daném případě je zřejmé, že žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání předmětných nemovitostí či jejich (sou)částí. Po ukončení společného soužití se žalobkyní ztratil žalovaný právo nemovitosti, jež bylo odvozeno jen od vůle žalobkyně, jakožto vlastnice těchto věcí. Pokud se tedy nyní žalobkyně, jakožto výhradní disponent s předmětnými věcmi (nemovitostmi) ve smyslu , , (dále jen „ “) rozhodla vyloučit žalovaného z jejich užívání, je namístě jí k výkonu tohoto práva poskytnout ochranu podle 1042 .

Způsob ochrany vlastnického práva žalobkyně závisí na způsobu případného výkonu rozhodnutí, pokud by soudem uložená povinnost nebyl splněna dobrovolně. Ten je pro daný případ zakotven v a násl. jako vyklizení nemovité věci. Jestliže se žalobkyně vedle přímého vyklizení domáhala také opuštění nemovitostí, jde zjevně o splnění stejné povinnosti, tedy nemovitosti vyklidit. S ohledem na tuto synonymii soud výrokem I. žalobě v tomto rozsahu z výše uvedených důvodů vyhověl.

Výrokem II. naopak soud zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném odevzdání předmětných nemovitostí, neboť taková povinnost žalovaného podle hmotného práva netíží. Odevzdáním věci je obecně myšleno její předání oprávněnému. To je pravidelně také spojeno s určitými požadavky na stav věci a s tím související odpovědností předávajícího. Zákon proto zakotvuje tuto zvláštní povinnost v případech, kdy je to nezbytné ke splnění jiného (komplexního) závazku. Typicky jde o odevzdání bytu nájemci pronajímatelem ( a násl. ), nebo naopak odevzdání věci nájemcem zpět pronajímateli ( nebo a násl. ), odevzdání věci prodávajícím ( a násl. ), stranami směny ( ) atd. V posuzovaném případě ovšem zvláštní povinnost žalovaného k odevzdání (ve smyslu předání) věci, okupované bez právního důvodu, nevzniká.

Výrokem II. soud v souladu s nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků s ohledem na jejich stejný poměr procesního úspěchu ve věci.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí pod lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím soudu zdejšího ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.