Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 41/2026-15

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

o zaplacení13 270 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 090 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 8 180 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13.12.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 090 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 12. 2023 do zaplacení.II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 8 180 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13.12.2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 30. 12. 2025 domáhala zaplacení částky 13 270 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2022 smlouvu o úvěru číslo hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 180 Kč v týdenních splátkách po 303 Kč. Uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolu zaměstnavatele žalovaného, kontrolu a platební historií žalovaného u ní samotné a vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle jeho čestného prohlášení a na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Žalobkyně dále uvedla, že jí žalovaný uhradil celkem částku 4 910 Kč, kdy splácel nepravidelně a nesplatil celou dlužnou částku, proto se domáhá rovněž zákonného úroku z prodlení, který požaduje zaplatit od uplynutí lhůty ke splacení celého úvěru, tedy od 13. 12. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto věc rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně podepsala s žalovaným dne 19. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit celkem částku ve výši 18 180 Kč v 60týdenních splátkách po 303 Kč. Částka 18 180 Kč sestává z jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy převzal, úroku ve výši 1 980 Kč, z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. V předmětné smlouvě je dále uvedeno, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka.

6. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní žádnou nemovitost ani vozidlo, a v minulosti nečerpal u žalobkyně úvěr. Dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek u zaměstnavatele právnická osoba. jako sanitář s čistým příjmem 22 772 Kč měsíčně. Na straně výdajů žalovaný uvedl částku 6 953 Kč na bydlení, částku 8 090 Kč jako životní minimum a částku 1 289 Kč jako nebankovní závazky. Disponibilní zůstatek žalovaného měl činit 6 440 Kč. Uvedené údaje měly být ověřeny podle občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíc červenec a srpen 2022.

7. Z platební bilance vedené žalobkyní k úvěrové smlouvě č. hodnota soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 4 910 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 3. 2025 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.

9. Po zhodnocení výše uvedených listin učinil soud tento skutkový závěr: žalovaný uzavřel dne 19. 10. 2022 se žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se vedle poskytnuté částky současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč, tedy celkem částku 18 180 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Při uzavření smlouvy se žalovaným byla vyplněna Evidenční karta klienta. Žalovaný nesplácel svůj závazek řádně a včas, na dluh uhradil pouze částku 4 910 Kč. Na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 6. 3. 2025 nijak nereagoval.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení a , (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

22. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je uplatněna po právu co do částky 5 090 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, když soud nemá za to, že by žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak z provedeného dokazování nevyplývá, že by tak učinila dostatečně a v souladu s požadavky odborné péče. Ačkoli popsala dílčí kroky ověření (kontroly v příslušných registrech, ověření zaměstnavatele či vlastní evidenci), její tvrzení o komplexním posouzení finanční situace žalovaného zůstala v podstatné části nepodložená. Za zásadní pochybení soud považuje zejména skutečnost, že žalobkyně řádně nezjistila a nedoložila skutečnou výši výdajů žalovaného. Údaje o výdajích vycházely výlučně z jeho čestného prohlášení, aniž by byly objektivně ověřeny či podloženy relevantními listinnými důkazy. Žalobkyně přitom neprokázala, že by zjišťovala další pravidelné či mimořádné výdaje žalovaného nebo jeho skutečnou zadluženost. K tomu se přidává i skutečnost, že žalobkyně v evidenční kartě klienta sama uvedla, že údaje o žalovaném měly být ověřeny na základě občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásek. Tytoy však v řízení jako důkaz nepředložila, a to ani přes výslovnou výzvu soudu ze dne 9. 4. 2026, jíž byla vyzvána k doplnění tvrzení a předložení listinných důkazů k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedená tvrzení tak zůstala pouze nedoloženou deklarací bez možnosti jejich přezkumu. Současně žalobkyně nepředložila ani další obvyklé podklady k objektivnímu posouzení finanční situace žalovaného, zejména výpisy z bankovního účtu za předcházející období, které by umožnily ověřit skutečnou výši a pravidelnost jeho příjmů i reálnou strukturu jeho výdajů. Absence těchto důkazů zásadně zpochybňuje, že by žalobkyně vycházela z úplných, pravdivých a aktuálních informací. Tento důkazní deficit žalobkyně nenapravila ani v průběhu řízení, přestože k tomu byla soudem výslovně vyzvána. Za této situace nelze uzavřít, že žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Posouzení jeho finanční situace bylo naopak neúplné, formální a nepodložené ověřenými údaji, zejména ve vztahu k jeho výdajům, což zásadně zpochybňuje správnost závěru o jeho schopnosti řádně splácet poskytnutý úvěr.

24. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu o. z., neboť měl za to, že a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 10. 2022 v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 4 910 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 5 090 Kč, které je povinen vydat. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 5 090 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl. Zároveň soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 5 090 Kč ode dne 13. 12. 2023, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle věta prvá před středníkem v délce trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody (výrok I. rozsudku).

27. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto další nároky byly vázány právě na smlouvu o úvěru (výrok II.).

28. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. v souladu s ustanovením o. s. ř, za použití věta první , dle kterých má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, když byl v řízení převážně úspěšný, avšak žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).