Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Co 122/2026-75

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované

sídlem Adresa žalované

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

o zaplacení 484 € s příslušenstvím

k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2026, č. j. -51,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4.912,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokátky, advokátky sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4.912,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokátky, , advokátky sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 484 € s úrokovým příslušenstvím tak, jak je specifikováno v odstavci I. výroku rozsudku. Dále jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.125,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žaloba byla zamítnuta, příp. navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná uvedla, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s námitkou žalované ohledně účelového dělení žalob velmi stručně. Žalobkyně podala celkem 8 samostatných žalob, přestože se jedná o skutkově téměř identické věci mezi stejnými účastníky. Takový postup nelze vnímat jinak než jako zneužití procesního práva s cílem maximalizovat náhradu nákladů právního zastoupení. Okresní soud založil své rozhodnutí na listinných důkazech, a to zejména uznání dluhu. Žalovaná však ve svém podaném odporu namítala, že fakturované částky měly pouze symbolický charakter v souvislosti s ústně dohodnutým budoucím odkupem vozidel. Soud I. stupně se touto obranou žalované prakticky nezabýval a uzavřel, že smlouva o podnájmu nic o odkupu neobsahuje. Žalovaná má za to, že soud měl zkoumat skutečnou vůli stran v kontextu vzájemné dlouhodobé spolupráce. Dále namítala, že faktura č. hodnota byla dne 31. 7. 2025 uhrazena, nadto uváděla, že v napadeném rozhodnutí existují chyby v psaní variabilních symbolů u faktur. Napadené rozhodnutí tak trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Dále napadala výrok II. rozsudku, kdy by mělo být aplikováno moderační právo soudu v souladu s ust. a náhrada nákladů řízení by žalobkyni neměla být přiznaná vůbec, nebo jen v minimální výši, neboť její postup vykazuje znaky šikany.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Soud I. stupně se vypořádal s námitkou účelového dělení žalob i s námitkou údajného práva žalované na odkup podnajatého vozidla, kdy v tomto směru odkázala na své vyjádření ze dne 11. 12. 2025 a na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Pokud žalovaná namítala, že se soud I. stupně měl více zabývat zkoumáním skutečné vůle stran v kontextu vzájemné dlouhodobé spolupráce, pak by v tomto směru musela žalovaná nejprve soudu I. stupně předložit odpovídající tvrzení a důkazní návrhy, což neučinila. Pokud jde o její námitku, že jedna z žalovaných faktur měla být uhrazena dne 31. 7. 2025, pak se jedná o námitku uplatněnou v rozporu s principem neúplné apelace, navíc žalobkyně platbu uvedené faktury neeviduje.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Pokud žalovaná namítala, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný, pak nepřezkoumatelný je podle judikatury Nejvyššího soudu takový rozsudek, který nedovoluje účastníkovi řízení uplatnit svá práva v odvolání a náležitě formulovat odvolací důvody, což není tento případ. V tomto směru odkazuje odvolací soud na rozhodnutí NS ČR, např. , .

6. Okresní soud zjistil správně skutkový stav věci, který krajský soud přejímá a na který odkazuje. Platí to především o zjištění, že Anonymizováno byla mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovanou jako podnájemcem uzavřena smlouva o podnájmu dopravního prostředku, na základě které bylo žalované přenecháno k dočasnému užívání vozidlo – Anonymizováno a žalovaná se zavázala hradit podnájemné, které bylo splatné vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, není-li fakturou vystavenou nájemcem stanovena lhůta delší, když tato podnájemní smlouva byla uzavřena do 30. 4. 2020. K této smlouvě byly uzavřeny postupně čtyři dodatky, když dodatkem č. 1 z 3. 5. 2021 byla snížena výše podnájmu za vozidlo a prodloužena doba podnájmu do 31. 8. 2021, dodatkem č. 2 z 31. 8. 2021 byla doba trvání podnájmu prodloužena do 31. 12. 2021, dodatkem č. 3 z 31. 12. 2021 byla doba podnájmu stanovena na dobu neurčitou a dodatkem č. 4 z 21. 3. 2023 byla cena podnájemného za tento návěs stanovena na částku 50 € + DPH/měsíc. Žalobkyně postupně vystavila žalované faktury, v nichž vyúčtovala žalované úplatu za užívání vozidla, avšak žádná z těchto částek nebyla žalovanou uhrazena, proto žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2025 vyzvala žalovanou k okamžité úhradě závazků plynoucích ze smluv, když tato výzva byla žalované spolu s přílohou, a to fakturami, doručena 24. 7. 2025. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalovaná své závazky vůči žalobkyni uznala co do důvodu i výše, a to písemným uznáním z 24. 1. 2025 dluh v celkové částce 745.648,10 Kč a 70.420,46 €, přičemž přílohou tohoto uznání byly i jednotlivé faktury, včetně faktury na částku 60,50 €, splatných 15. 8. 2024, 16. 9. 2024, 15. 10. 2024, 15. 11. 2024 a 16. 12. 2024. Dále žalobkyně uznala dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše v částce 751.783,30 Kč a 79.691,42 €, a to uznáním z 3. 4. 2025, když předmětem tohoto uznání byly mj. i faktury na částku 60,50 € splatné 24. 3. 2025 a 15. 4. 2025.

7. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud věc správně posoudil i po právní stránce.

8. Podle ust. § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle ust. § 2215 odst. 1 o. z., souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

10. Podle ust. § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na dobu určitou užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Soud I. stupně učinil správný právní závěr, že v daném případě byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o podnájmu dopravního prostředku, který byl ve smlouvě zcela jasně vymezen a žalovaná se zavázala hradit podnájemné v částkách a termínech stanovených smlouvou. Čtyřmi dodatky pak byla postupně upravena doba, po kterou měla smlouva platit cena podnájemného. Žalobkyně za užívání vozidla vystavila žalované faktury, když žádnou z fakturovaných částek žalovaná neuhradila. Kromě jedné z faktur dlužné podnájemné žalovaná uznala v souladu s ust. , a proto okresní soud postupoval správně, když žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit částku 484 € s úrokovým příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč dle

12. Soud I. stupně se také řádně vypořádal se všemi námitkami, které žalovaná namítala. Pokud žalovaná tvrdila, že faktury jí nebyly doručeny, pak toto bylo vyvráceno v průběhu řízení, když tyto faktury byly doručeny žalované nejpozději s předžalobní upomínkou a dále byly přílohou uznání z 24. 1. 2025 a 3. 4. 2025. To, že byly nesprávně uvedeny variabilní symboly faktur, není pro posouzení věci podstatné, poněvadž, jak správně uvedl soud I. stupně, splatnost a výše nájemného byla dohodnuta ve smlouvě.

13. Ohledně odkupu dovodil okresní soud, že ve smlouvě o žádném odkupu není zmínka. Žalovaná ani dostatečně netvrdila, zda, kdy a jakým způsobem byl odkup případně dohodnut a tím, že se nedostavila k nařízenému jednání před okresním soudem, se zbavila možnosti být poučena dle ust. a 3

14. Žalovaná dále namítala, že jedna z faktur byla uhrazena v roce 2025, jedná se však o nové tvrzení, které je v rámci neúplné apelace nepřípustné, navíc toto tvrzení neprokázala.

15. Odvolací soud pouze doplňuje, že § 2053 o. z. upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku uznání. Důkazní břemeno se tak přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh v době uznání neexistoval. Tím, že žalovaná se nedostavila k nařízenému jednání před okresním soudem, se zbavila možnosti být poučena dle ust. a 3

16. Ohledně skutečnosti, že žalobkyně podala vůči žalované celkem 8 žalob, což považuje žalovaná za nemorální a nemravné, pak je na žalobkyni, zda a jakým způsobem bude své pohledávky vůči žalované vymáhat.

17. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který je rovněž správný.

18. Pokud žalovaná navrhovala aplikaci ust. , pak odvolací soud neshledává v tomto případě žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by aplikaci tohoto ustanovení připouštěly. Výkon práva žalobkyně nelze v žádném případě posuzovat jako šikanózní nebo v rozporu s dobrými mravy.

19. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, s ohledem na úspěch ve věci byly žalobkyni přiznány náklady odvolacího řízení v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 ve výši 4.912,60 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny za 2 úkony právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, tj. 2x 1.580 Kč, dále byly přiznány 2 režijní paušály á 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z těchto částek, což je 852,60 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.