Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 82/2026-81
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni hradit úroky úvěru v měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, důsledkem čehož žalobkyně po zaslání několika písemných upomínek úvěr dne 21. 2. 2026 zesplatnila.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 14. 6. 2024 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni splácet úrok z poskytnuté jistiny v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž i poskytnutá jistina úvěru. Čerpání úvěru je ve smlouvě ujednáno tak, že bude částka 20 000 Kč vyplacena žalovanému na jeho účet do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy (viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 6. 2024 na jeho účet č. č. účtu částku 20 000 Kč (viz detail pohybu – bezhotovostní platba, výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024). Žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr celkem 42 000 Kč (viz přehled splátek).
4. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS, v registru REPI a v databázi odcizených dokladů, kterou zjistila, že žalovaný nemá v žádné z uvedených databází záznam či negativní záznam (viz výstup z insolvenčního rejstříku, výsledek lustrace, výsledek lustrace v registru SOLUS, REPI – Registr platebních informací, výsledek vyhledávání ve slovenské databázi ztracených a odcizených dokladů). Lustrací žalobkyně zjistila, že měl žalovaný pravidelné finanční závazky v podobě splátek úvěru ve výši 3 940 Kč a závazku u společnosti právnická osoba ve výši 9 100 Kč. Podle vyhodnocení finanční situace, kterou provedla žalobkyně, měl žalovaný průměrný měsíční příjem ve výši 40 273 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, pravidelné finanční závazky ve výši 13 040 Kč měsíčně, sázky ve výši 0 Kč, neměl jednorázové závazky (mikro úvěry) a jeho finanční zůstatek činil 21 233 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Výši příjmu si žalobkyně ověřila výplatními páskami za únor až duben 2024 a výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 (viz fotografie výplatních pásek, výpisy z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024).
5. Z výpisů z účtu žalovaného, který si soud vyžádal od jeho banky, jakožto i z výpisů z účtu, kterými disponovala žalobkyně, vyplývá, že měl žalovaný mnohem vyšší výdaje, než které vypočetla žalobkyně v posouzení jeho finanční situace. Po většinu doby měl žalovaný jen malý disponibilní zůstatek na účtu (viz výpisy z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 3. 2024 do 30. 6. 2024).
6. Dne 21. 2. 2026 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, ve které byl vyrozuměn o zesplatnění spotřebitelského úvěru a současně vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 35 530 Kč do 7. 3. 2026 (viz dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 2. 2026, podací lístek).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve sjednaných splátkách.
11. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila, že provedla lustraci žalovaného v několika databázích, a že si ověřila výši jeho příjmu. Co se ale týče zkoumání jeho výdajů, tak zde žalobkyně značně pochybila. V posouzení úvěruschopnosti jsou mezi výdaji žalovaného uvedeny pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a pravidelné finanční závazky ve výši 13 040 Kč. Jak ale soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného, tak žalovaný měl mnohem vyšší výdaje, v důsledku kterých měl po většinu doby jen malý disponibilní zůstatek na účtu. Žalobkyně se tak zřejmě vůbec nezabývala skutečnou finanční situací žalovaného, ale spokojila se pouze se zjištěním příjmu žalovaného. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně lustrovala žalovaného v databázích a nezjistila přitom žádné negativní záznamy. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
12. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existoval, posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívalo v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku 42 000 Kč. Po započtení této na částky na bezdůvodné obohacení vyplývá, že žalovaný již veškeré bezdůvodné obohacení žalobkyni vydal. Žalovaný tak již není povinen žalobkyni nic platit.
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že by měl žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která by neodvisela od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nové datum splatnosti, jenž by nastalo posledním dnem pariční lhůty, by bylo určeno tímto rozsudkem. Protože ale bylo bezdůvodné obohacení již žalovaným uhrazeno, nemohl se a ani se nemůže ocitnout v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyni tak nevznikl a ani už nemůže vzniknout nárok na úrok z prodlení.
14. Z výše uvedených důvodů zamítl soud žalobu v celém rozsahu, tj. žalobní nárok na zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč (výrok I.).
15. Žalovaný byl procesně zcela úspěšným, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný ale žádné náklady řízení neuplatnil a žádné náklady žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.