Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2057/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o návrhu M. R., zastoupeného JUDr. Michalem Mandzákem, evropským advokátem, sídlem Karolinská 708/13, Praha 8 - Karlín, proti třem usnesením, jimiž Obvodní soud pro Prahu 9 v hlavním líčení konaném dne 21. května 2026 sp. zn. upravil vedení řízení, zaznamenanými v protokolu z hlavního líčení na str. 7 a 9, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Navrhovatel brojí proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud"), který v hlavním líčení, jemuž nebyl navrhovatel přítomen, prováděl důkazy a reagoval na podněty obhájců.

2. Obvodní soud nejprve v hlavním líčení rozhodl (první napadené usnesení, zaznamenané na str. 7 protokolu z hlavního líčení) o provedení důkazu podle § 213 odst. 2 trestního řádu (zvukový záznam označený 026_PERIGON06_10_O_2020-11-25_02-18.mp3). Po přehrání záznamu obhájce navrhovatele projevil zájem k věci se vyjádřit, což mu předseda senátu neumožnil, s tím, že podle § 214 takové právo přísluší jen obžalovanému; obhájci však nabídl možnost vyjádřit se písemně. Následně obhájce jiného obžalovaného namítl, že neví, jaké informace z provedeného důkazu měly vyplynout, kdy jde o ochranu ekonomických zájmů jeho klienta. Proto požádal obvodní soud, aby vyzval státního zástupce k uvedení důvodů, pro které provedení důkazu navrhl; k této výzvě se připojil obhájce navrhovatele s tím, že jde o porušení práva na ochranu soukromí. Nejprve předseda senátu a následně i senát námitky obhájců zamítl (druhé napadené usnesení, str. 9 protokolu z hlavního líčení). Po přehrání druhého záznamu (027_PERIGON06_10_O_2020-11-25_03-18.mp3) se zástupce navrhovatele znovu domáhal vyjádření k provedenému důkazu, jeho námitky však senát obvodního soudu zamítl (třetí napadené usnesení, str. 9 protokolu z hlavního líčení).

3. Navrhovatel se tedy domáhá zrušení tří usnesení, upravujících hlavní líčení, jemuž nebyl přítomen s tím, že provedený důkaz neměl být proveden, protože nemá vypovídací hodnotu, nebyly připuštěny dodatečné námitky obhájců proti jeho provedení a jeho obhájci nebylo umožněno vyjádření se k dalšímu důkazu. V postupu obvodního soudu spatřuje porušení svých základních práv, zakotvených v , a v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele [viz ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")] a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle y (dále jen "") jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.

5. Tvrdí-li navrhovatel, že provedený důkaz - záznam nemá žádnou vypovídací hodnotu, protože není rozumět kdo s kým a o čem hovoří (není rozumět jediné slovo) a vše je překryto hlasitou hudbou, o čemž má svědčit i k ústavní stížnosti přiložený audiozáznam, připomíná Ústavní soud, že vyhodnocení provedeného důkazu a jeho vypovídací hodnoty je věcí obecného soudu, který tak učiní v průběhu řízení ve věci samé. Požadavek na vyloučení důkazu by byl porušením subsidiarity a zásahem do rozhodovací pravomoci obecných soudů v doposud neskončeném řízení. Na toto rozhodování nemůže mít vliv ani tvrzení navrhovatele, podle jehož přesvědčení je přes nesrozumitelnost záznamu jednoznačně patrný audiozáznam intimního styku. Bude tedy na obecných soudech, aby v průběhu dalšího řízení provedený důkaz, společně s dalšími důkazy, vyhodnotily v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu. Stejně tak bude úkolem obecných soudů posoudit, zda návrh státního zástupce na provedení důkazu byl důvodný a bylo-li jeho provedení nezbytné pro objasnění věci. Jak je z protokolu z hlavního líčení patrné (str. 8), státní zástupce, ač nevyzván soudem, reagoval na námitky obhájců, kteří uvedli, že jejich písemné vyjádření bude následovat. I zde je tedy navrhovateli otevřena možnost domáhat se svých práv v rámci řízení před obecnými soudy.

6. Navrhovateli v pokračujícím trestním řízení přísluší řada procesních nástrojů ke kontrole postupu obvodního soudu v řízení, a proto je tuto část ústavní stížnosti třeba hodnotit jako nepřípustnou a jako takovou ji odmítnout podle .

7. Jde-li o námitky proti nepřipuštění vyjádření se obhájce navrhovatele k provedenému důkazu, je z protokolu o hlavním líčení patrné (str. 8 a 9), že obhájce byl soudem poučen, že v dané fázi řízení poskytuje zákon (§ 214 trestního řádu) možnost vyjádřit se ústně k provedenému důkazu právě jen obžalovanému; obvodní soud nevyloučil možnost, aby obhájce reagoval písemně. Byl-li by hlavnímu líčení přítomen navrhovatel, příslušelo by mu právo vyjádřit se k provedenému důkazu a soud by byl povinen mu vyjádření umožnit. Toto právo však svědčí výhradně obžalovanému a nikoli jeho obhájci. Nevyhověl-li proto obvodní soud třetím napadeným usnesením požadavku obhájce, nerozhodoval o právu navrhovatele, ale o nesprávném postupu obhájce.

8. Z uvedených důvodů je nutno na tuto část návrhu hledět jako na podání učiněné osobou neoprávněnou a jako takový jej odmítnout podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2026

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj