Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 50/2026-58
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 48 804,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 263,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba, se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 541,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 420,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 799,16 Kč, úrok ve výši 11,05 % ročně z částky 48 192,33 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 48 192,33 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 121,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 263,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.II. Žaloba, se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 541,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 420,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 799,16 Kč, úrok ve výši 11,05 % ročně z částky 48 192,33 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 48 192,33 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 121,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 48 804,33 Kč kapitalizovaný úrok ve výši 3 420,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 799,16 Kč, úrok ve výši 11,05 % ročně z částky 48 192,33 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 48 192,33 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení, s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru k účtu č. č. účtu uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 12. 2023, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 11,50 % ročně, v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 398 Kč. Z důvodu nehrazení splátek žalobkyně využila svého práva zesplatnit úvěr ke dni 27. 8. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 48 192,33 Kč, poplatků ve výši 612 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 3 420,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 799,16 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z jednotlivých skutkových zjištění z dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota číslo úvěrového účtu č. účtu ze dne 7. 12. 2023, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč, s dobou trvání 60 měsíců, splatným do 25. 11. 2026 se zápůjční úrokovou sazbou 13,50 % ročně, s výší anuitní splátky 1 398 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a hradit poplatky. Úvěr byl žalovaný oprávněn čerpat do 15. 12. 2023, na účet č. č. účtu. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 14. 12. 2023 částku 60 000 Kč, a celkem na úvěr uhradil 23 736,97 Kč.
5. Žalobkyně dopisem ze dne 9. 7. 2025 vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužných částek po splatnosti ze smlouvy, s tím, že pokud dlužná částka nebude uhrazena nejpozději do 27. 8. 2025 přistupuje žalobkyně k úvěrovému opatření a vyzývá žalovaného ke splacení celé úvěrové pohledávky. Uvedené soud zjistil z dopisu samého.
6. Žalovaný byl dopisem ze dne 14. 4. 2025, odeslaným dne 17. 4. 2025, vyhotoveným advokátem zastupujícím žalobkyni, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dluhu ze smlouvy ze dne 7. 12. 2023 ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy. Uvedené soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího archu.
7. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy o úvěru soud provedl soud k důkazu tyto listiny: návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, výstup z elektronického systému žalobkyně o lustraci žalovaného v registru BRKI/NRKI, SOLUS, a z těchto dospěl k závěru, že žalobkyně vyšla při posuzování úvěruschopnosti z těchto údajů: žalovaný má příjem ze závislé činnosti ve výši 40 000 Kč, náklady spojené s bydlením činní 13 000 Kč, prohlášené měsíční výdaje 20 000 kč, celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti 24 860 Kč.
8. Výše uvedenými důkazy má soud za dostatečně prokázaný skutkový stav v rozsahu právně relevantních tvrzení.
9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.
10. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 18. 3. 2026 tak, že vyhodnotila jednak informace získané především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních databází, a jednak z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Prověřila žalovaného v rejstříku bankovních a nebankovních registrů, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a ověřila existenci exekučního řízení. Následně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzovala dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu, a jeho výdaje. Ohledně příjmu vyšla z čestného prohlášení žalovaného o výši jeho příjmu v návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 7. 12. 2023, v němž žalovaný uvedl, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 40 000 Kč. Výdaje uváděné žalovaným žalobkyně konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Žalovaným tvrzené náklady na bydlení žalobkyně porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Protože žalovaný uvedl nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka vyšší vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu.
14. Ze samotného tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně vyšla toliko z ničím nedoloženého prohlášení žalovaného, že má příjem ze zaměstnání a v jaké výši. Žalobkyně rovněž nijak neověřovala skutečné výdaje žalovaného, stanovila je dle svého výpočetního modelu.
15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně nedostatečně zjistila a ověřila příjem žalovaného, toliko z prohlášení žalovaného nemohla učinit závěr o tom, že příjem žalovaného je stabilní, pravidelný, pravdivý a udržitelný, jak sama tvrdila. Soud též vychází z premisy, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže obcházet povinnost zjistit a ověřit skutečné výdaje, zejména výdaje na bydlení, vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným.
16. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 60 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 36 263,03 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní upomínkou, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úroky, poplatky), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost uloženou mu tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 61,65 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 23,30 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 1 953 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby, a dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky při sazbě odměny 3 060 Kč za účast na jednání; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 za 4 úkony právní služby, tj. 3× 100 Kč a 1× 450 Kč; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 18. 3. 2026 a 1. 4. 2026, když těmito podáními žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně - advokáta (platební místo). O lhůtě ke splnění povinnosti k uhrazení náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.