Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 140/2026-18

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 38 222,04 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 964,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 964,90 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 257,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 25 160,30 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 32 225,19 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 964,90 Kč od 30. 9. 2025 do 15. 1. 2026, s kapitalizovaným úrokem v částce 2 180,03 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 740,72 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 964,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 964,90 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 257,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 25 160,30 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 32 225,19 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 964,90 Kč od 30. 9. 2025 do 15. 1. 2026, s kapitalizovaným úrokem v částce 2 180,03 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 740,72 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně domáhala na žalovaném zaplacení částky 38 222,04 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovaného ze smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo dne 18. 3. 2024 na základě které poskytnul žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný vrátit ve formě splátek dle měsíčního rozpisu plateb zasílaných právním předchůdcem žalobkyně. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 54 % ročně, RPSN činila dle smlouvy 70,81 %. Dále byl sjednán poplatek za každou upomínku ve výši 300 Kč, za osobní návštěvu oprávněného zástupce věřitele ve výši 300 Kč, dále náklady na vymáhání dluhu. Žalovaný uhradil na úvěr částku 45 338,38 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 31. 12. 2025 žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Ze smlouvy o úvěru č. číslo dne 18. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s opakovaným čerpáním ve výši 50 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě splátek dle měsíčního rozpisu plateb zasílaných právním předchůdcem žalobkyně. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 54 % ročně, RPSN činila dle smlouvy 70,81 %. Dále byl sjednán poplatek za každou upomínku ve výši 300 Kč, za osobní návštěvu oprávněného zástupce věřitele ve výši 300 Kč, dále náklady na vymáhání dluhu.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni.

5. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

6. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, tj. že žalovaný čerpal částku 53 303,26 Kč, avšak uhradil na dluh ze smlouvy částku 45 338,38 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

9. Podle se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit způsobem sjednaným ve smlouvě o úvěru. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, a uhradil toliko částku 45 338,38 Kč.

16. Právní předchůdce žalobkyně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ust. , o čemž svědčí skutečnost, že převážnou část dluhu byl schopen zaplatit.

17. Žalobkyně, která prokázala aktivní věcnou legitimaci ve sporu výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz a násl. ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

18. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje . Oproti příloze směrnice ustanovení mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen , ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

19. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel: „Spotřebitelské nebankovní úvěry byly poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky). Ústavní soud se plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z č. l. 1 odst. 1 y (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. ). Vznik závazkových vztahů musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, dovozené mimo jiné z č. l. 2 odst. 3 y, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá [srv. např. nález ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. (N 70/33 SbNU 197)]. Uvedený přístup odráží povahu soukromého práva, podstatu smluvních vztahů a s tím spojenou hospodářskou a společenskou funkci smlouvy [např. nález ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. (N 129/50 SbNU 131)]. 26. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit [srv. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133)]. Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1 y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srv. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat [nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181)]“.

20. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. V této souvislosti soud akcentuje, že k ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů, ale také judikaturu Ústavního soudu včetně změny v judikatuře tohoto soudu; v tomto rozhodnutí Ústavní soud shrnuje, mimo jiné: „Z ustálené judikatury Ústavního soudu tak plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu… Zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu (č. l. 11 a č. l. 36 odst. 1 y) tak, že výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví podle ve spojení s tak, aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele.“). V rozhodnutích uvedených na začátku tohoto odstavce odůvodnění Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

21. Soud dále přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, reprezentované např. rozhodnutím sp. zn. (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. ), ve kterém soud uzavřel: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“

22. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). Žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč s úrokem ve výši 54 % ročně (průměrná úroková míra bankovních úvěrů (na 1 a 5 let) v březnu 2024 činila 7,99 % ročně – zdroj ARAD; přípustný je u nebankovních úvěru dle judikatury NS trojnásobek, což by činilo 24 % ročně), ve smlouvě je upraveny poplatky za upomínání, osobní návštěvu zástupce věřitele, náklady za vymáhání, RPSN dle smlouvy činí 70.81 %. Z uvedeného je zřejmé, že jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle .

23. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 o. z.), proto soud vypořádal účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše věřitelem poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (53 303,26 Kč – 45 338,38 Kč), soud žalobě v rozdílu vzájemně poskytnutých plnění vyhověl a ve zbývající části vyjma níže uvedeného zákonného úroku z prodlení od 16. 1. 2026 do zaplacení v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 31. 12. 2025 žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že je účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.