Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2473/2025

-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně H. B., proti žalované Direct pojišťovně, a.s. se sídlem v Brně, Nové sady č. 996/25, IČO 25073958, zastoupené Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Nové sady č. 996/25, o 36 830 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2025, č. j. -89, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2025, č. j. -89, pokud jím byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2024, č. j. -62, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 11. 12. 2024, č. j. -83, ve výroku II o věci samé, není přípustné podle , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Žalovaná předkládá Nejvyššímu soudu otázku hmotného práva (podle jejího názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou), „zda pandemie Covid-19 má být považována za ‚živelní událost‘ ve smyslu , “, a zda tedy „překážka v práci spočívající v nemožnosti přidělovat zaměstnanci práci z důvodu této pandemie náleží do zvláštní kategorie překážek na straně zaměstnavatele s náhradou mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku“.

3. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je [v jeho závěru, že uvedená překážka v práci není překážkou dle , ale lze ji podřadit pod tzv. jinou překážku na straně zaměstnavatele dle , za niž zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla nyní dovolacím soudem posouzena jinak.

4. Žalovaná přehlíží, že k povaze překážky v práci na straně zaměstnavatele spočívající v nemožnosti přidělovat zaměstnanci práci z důvodu pandemie koronavirového onemocnění covid-19 se Nejvyšší soud již vyjádřil v (žalovanou rovněž odkazovaném) rozsudku ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. , z jehož závěrů v odůvodnění napadeného rozsudku přiléhavě vycházel rovněž odvolací soud. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí (srov. bod 41 ve spojení s bodem 11) se výslovně podává, že jestliže podle zjištění soudů zaměstnavatel neměl pro zaměstnance práci v důsledku pandemie koronavirového onemocnění covid-19, šlo o jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v ( a násl. ), a zaměstnanci proto (nemohl-li konat práci pro tuto překážku) za toto období příslušela náhrada mzdy v odpovídající výši.

5. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom vymezuje živelní událost jako událost, která je způsobená vnějšími přírodními silami (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. , a ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. ). Pod toto vymezení pandemie nespadá, neboť nepředstavuje působení přírodních sil, ale epidemiologickou událost, jejíž podstatou je šíření viru, bakterií nebo jiného patogenu. Tento přístup se potom projevil i při judikaturním vymezení pojmu vyšší moc (vis maior), podle kterého epidemie a pandemie nejsou jedním z možných případů živelní události, ale živelní pohromy (události) na straně jedné a epidemie a pandemie na straně druhé, jakožto typické příklady vyšší moci, představují dvě samostatné, oddělené kategorie (srov. bod 13 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. ).

6. Dovoláním žalovaná napadá rozhodnutí odvolacího soudu výslovně „v celém rozsahu“. V části, ve které dovolání směřuje proti části výroku I, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V o náhradě nákladů řízení, a v části, ve které dovolání směřuje proti výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

7. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle odmítl.

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 7. 2026

JUDr. Pavel Malý předseda senátu