Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1487/2026

28 Cdo 1487/2026-516

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce D. P., zastoupeného JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti žalovaným 1) J. T., zastoupenému JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, a 2) Agrokont s.r.o., identifikační číslo osoby 032 45 578, se sídlem v Praze 4, Michle, Jaurisova 515/4, zastoupené Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, o zaplacení 830 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2025, č. j. -462, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 5. 2026, č. j. -511, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem ze dne 29. 8. 2024, č. j. -356, Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) uložil (druhé) žalované zaplatit žalobci částku 830 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení v poměru mezi těmito účastníky (výrok II), v části směřující i vůči (prvnímu) žalovanému žalobu na zaplacení téže částky s příslušenstvím zamítl (výrok III) a i mezi naposled uvedenými účastníky rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) k odvolání všech účastníků rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v meritorních výrocích I a III (výrok I), změnil ve výroku II jen co do výše nákladů řízení hrazených (druhou) žalovanou (výrok II) a ve výroku IV o náhradě nákladů řízení v poměru mezi žalobcem a (prvním) žalovaným (výrok III, ve znění opravného usnesení) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky IV a V).

3. Rozhodováno bylo o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení téže (specifikované) částky s příslušenstvím vůči oběma žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení. Se zřetelem na zjištění, že peněžní částku žalobce, coby kupující, plnil druhé žalované (prodávající) v souvislosti s účastníky uzavřenou kupní smlouvou (bankovní účet prvního žalovaného byl toliko smlouvou sjednaným platebním místem, žalovaný 1/ nebyl stranou smlouvy a ani příjemcem plnění), oba soudy shodně uzavřely, že k vydání bezdůvodného obohacení je pasivně legitimována žalovaná 2/ (strana smlouvy, příjemce plnění; , ; dále jen „o. z.“). Současně neshledaly předpoklady ani pro aplikaci o. z. (bezdůvodné obohacení třetí osoby), když okolnosti tam uvedené nebyly ani tvrzeny.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Rozsudek jím napadl v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, včetně nákladových výroků mezi žalobcem a žalovaným 1). Dovolání považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a jako dovolací důvod ohlásil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného 1) k vydání bezdůvodného obohacení. Namítá, že žalovanou částku (přeplatek kupní ceny) zaslal na účet žalovaného 1) v důsledku omylu, čímž vzniklo tomuto žalovanému bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je povinen vydat.

5. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , neboť není přípustné.

6. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení, je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení , z nichž ovšem žádné naplněno není.

7. Řešení hmotněprávní otázky předestřené dovoláním, týkající se posouzení pasivní legitimace ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, koresponduje závěrům ustálené rozhodovací praxe (použitelné i v poměrech , ), od níž není důvod se odchýlit.

8. Z konstantní judikatury vyplývá, že lze-li plnění přičíst určitému závazku, pak aktivně legitimován z nároku na vydání bezdůvodného obohacení je věřitel a pasivně legitimován dlužník (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., z dalších rozhodnutí na něj navazujících například i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.). Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. , jeho usnesení ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. ) je současně ustálena v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající.

9. Vyšel-li odvolací soud v přítomné věci ze zjištění, že žalobce plnil na kupní smlouvu uzavřenou s druhou žalovanou (platby současně identifikoval i poznámkou „koupě pozemku“), na bankovní účet ve smlouvě označený, pročež uzavřel, že k vydání případného vzniklého bezdůvodného obohacení tímto plněním je povinna druhá žalovaná (strana smlouvy, příjemkyně plnění), nikoliv první žalovaný, jehož bankovní účet byl toliko platebním místem, nikterak se od výše nastíněné judikatury neodchýlil.

10. Vycházeje z učiněných zjištění (dovolací přezkum je v souladu s vyhrazen výlučně otázkám právním a ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod) pak v posuzované věci nejde o situaci, že by žalobce plnil omylem nikoli svému věřiteli, nýbrž třetí osobě (že by z hlediska třetí osoby neplnil na závazek), kdy by mu vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči třetí osobě (k tomu i z předchozí judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.).

11. Vůči závěrům odvolacího soudu týkajícím se aplikace § 2995 o. z. v přítomné věci (uzavírá-li odvolací soud, že předpoklady jím stanovené pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči třetí osobě nebyly v přítomné věci naplněny) pak dovolatel argumentačně již ani nebrojí.

12. V posuzované věci nebylo žalobci upřeno právo na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklo-li druhé žalované jako příjemkyni plnění (vůči druhé žalované bylo žalobě vyhověno a v tomto rozsahu nebyl rozsudek předmětem dovolacího přezkumu).

13. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání ( ) nebyly v posuzované věci naplněny. Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení.

14. Napadá-li pak dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení v poměru mezi žalobcem a prvním žalovaným, nelze než odkázat na a v něm uvedenou výluku z přípustnosti dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

15. Proto Nejvyšší soud přikročil k odmítnutí dovolání ( a 2 ).

16. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věta první za současného použití ustanovení , část věty před středníkem a ; dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněného) žalovaného 1) patří odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení (za vyjádření k dovolání) určená z tarifní hodnoty 830 000 Kč částkou 11 620 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], dále pak náhrada hotových výdajů advokáta stanovená paušální částkou 450 Kč ( advokátního tarifu), a náhrada za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2 534,70 Kč, tj. celkem 14 604,70 Kč.

17. V poměru mezi žalobcem a žalovanou 2) o náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno, neboť tato žalovaná již nebyla účastnicí dovolacího řízení (žalovaní mají ve sporu postavení samostatných společníků a v rozsahu výroku I v části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku I týkajícím se povinnosti této žalované k zaplacení žalobcem požadované částky, nebyl rozsudek napaden dovoláním).

18. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 7. 2026

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu