Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 71/2026-26
Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Volfovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 15 434,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 634,28 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 5 634,28 Kč od 25.11. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 947,15 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 626,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 800 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 792,47 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 634,28 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 5 634,28 Kč od 25.11. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 947,15 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 626,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 800 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 792,47 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 15 434,28 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba., se adresa, IČ IČO uzavřel se žalovaným dne 31. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě, které poskytl žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce částku (poplatek) 17 184 Kč, která představuje součet úroků v pevné výši 1 014 Kč za půjčené peněžní prostředky, částku 9 800 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 2 770 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 3 600 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatku se žalovaný zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2024. Nejpozději tohoto dne byl povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, uhradil celkem pouze 10 200 Kč, poslední splátka z jeho strany byla uhrazena dne 25. 11. 2024. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 postoupena na žalobce, a to s účinností od 10. 12. 2025, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Vedle částky 14 792,47 Kč (neuhrazená jistina) žalobce žalobou požadoval z titulu této smlouvy úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 641,81 Kč, částku ve výši 1 626,93 Kč představující úrok od 1. 1. 2025 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny, částku ve výši 2 947,15 Kč představující zákonný úrok z prodlení od prodlení do 24. 11. 2025 a dále úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky ve výši 15 434,28 Kč (dlužná jistiny úvěru ve výši 14 792,47 Kč + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 641,81 Kč) od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se účastníci bez včasné a důvodné omluvy nedostavili. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., se adresa, IČ IČO uzavřeli dne 31. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit náklady za tento úvěr ve výši 17 184 Kč, které se skládaly z úroku v celkové výši 1 014 Kč za sjednanou dobu trvání smlouvy, částky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, částky za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč, částky za umožnění plateb v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit předchůdci žalobce ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2024 (prokázáno smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 31. 10. 2023). Žalovaný má střední vzdělání, je v manželství, bydlí u manžela. Od 1. 12. 2001 je na dobu neurčitou zaměstnán ve společnosti právnická osoba. s hrubou mzdou ve výši 26 000 Kč. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 18 300 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 31. 10. 2023, dodatkem k pracovní smlouvě, výplatními páskami za měsíce 07/2023, 08/2023, 09/2023). Výdaje žalovaného zahrnovali zejména náklady na bydlení v částce 3 500 Kč, dopravu a jídlo v částce 4 500 Kč, splátky stávajících půjček v částce 3 000 Kč, celkem tedy kolem 11 000 Kč, žalovaný nemá vyživovací povinnost vůči dětem do 26 let (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 31. 10. 2023). Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil celkem na tuto smlouvu o úvěru 10 200 Kč (prokázáno transakční historií ke smlouvě č. hodnota). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena s účinností ke dni 10. 12. 2025 z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 vč. přílohy – výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026). Žalovaný byl k zaplacení zbývajících dlužných částek vyzván předžalobní výzvou (prokázáno výzvou k plnění ze dne 10. 2. 2026 včetně dokladu o odeslání).
5. Ostatní navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Původní věřitel sjednal smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklé závazky je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti jeho právního předchůdce v průběhu řízení tvrdil a prokázal.
13. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smluv o úvěru žalobce odkázal na žádost o úvěr žalovaného ze dne 31. 10. 2023. Uvedl, že jeho právní předchůdce požadoval a získal od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z takto získaných informací pak právní předchůdce žalobce usoudil, že schopnost žalovaného splácet úvěry je dána. Právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z dodatku k pracovní smlouvě žalovaného ze dne 1. 6. 2023 a z výplatních pásek žalovaného za období 07/2023-09/2023. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán od 1. 12. 2001 na dobu neurčitou ve společnosti právnická osoba., jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 18 300 Kč, zatímco výdaje činí 11 000 Kč, dospěl právní předchůdce žalobce s ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadovaného úvěr k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.
14. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce žalobce považuje za nedostatečné. Dle žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2023 pracoval žalovaný od 1. 12. 2001 ve společnosti právnická osoba., kde dosahoval čistého příjmu ve výši 18 300 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 11 000 Kč. Uváděný příjem žalovaný doložil dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1. 6. 2023, kdy byla s žalovaným sjednána výše hrubé mzdy na 26 000 Kč a výplatními páskami za období 07/2023-09/2023, čistá mzda žalovaného činila podle výplatních pásek průměrně 20 098 Kč. Problematickou je výše výdajů žalovaného. Předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného o výdajích, nijak je neověřoval. Žalovaný měl také již další závazky, které splácel, v žádosti o úvěr uvedl, že na splátky stávajících půjček hradí 3 000 Kč. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že předchůdce žalobce nemohl být v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
15. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smluv byla splněna zákonná povinnost jeho právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, jsou tak tyto smlouvy absolutně neplatné. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel předmětné smlouvy s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného dané úvěry po dobu jejich trvání splácet.
16. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 2993 věta první o.z., resp. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ohledně dané smlouvy nárok na vrácení peněžité částky představující dosud neuhrazenou jistinu úvěru.
17. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dál soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci kromě dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 25. 11. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.