Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 73/2026-16
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 4 182 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku částka (jistinu úvěru ve výši částka a smluvní pokutu ve výši částka) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce částka a zákonným úrokem z prodlení z částky částka za období od datum do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi její právní předchůdkyní – společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným dne datum, jelikož žalovaný poskytnutý úvěr ve výši částka řádně nesplácel. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
Žalovaný se k návrhu ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný a společnost právnická osoba. podepsali dne datum prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „Anonymizováno“, na základě které mohl žalovaný od zmíněné společnosti obdržet bezhotovostně peněžní prostředky až do limitu částka, a to i opakovaně po dobu neurčitou. Obdržené prostředky měl žalovaný vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách, když každý měsíc měl zaplatit přirostlý úrok, poskytnuté prostředky pak vrátit zcela nebo zčásti kdykoli. Žalovaný byl následně písemně vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni datum, respektive zaplacení částky částka, jelikož porušoval smluvní podmínky. Za společnosti právnická osoba. a právnická osoba. byla dne datum prostřednictvím elektronických prostředků podepsána písemnost s nadpisem „smlouva o postoupení pohledávek“, jež obsahovala ujednání o tom, že pohledávky, které má právnická osoba. jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, v rozsahu přiloženého seznamu, se postupují společnosti právnická osoba. V přiloženém seznamu osob, u kterých byla vždy uvedena jejich identifikace, číslo smlouvy a dlužná částka, bylo mimo jiné uvedeno jméno, příjmení a rodné číslo žalovaného, jakož i číslo smlouvy Anonymizováno a dlužná částka částka. Stejné údaje pak byly uvedeny v přiloženém seznamu k písemnosti s nadpisem „smlouva o postoupení pohledávek“, podepsané (opět prostřednictvím elektronických prostředků) za společnost Anonymizováno, s.r.o. dne datum a za žalobkyni dne datum, která obsahovala ujednání o tom, že společnost právnická osoba. pohledávky uvedené v datových páskách postoupí žalobkyni. Skutečnost, že má žalovaný nově plnit žalobkyni mu bylo oznámeno dopisem ze dne datum.
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395, § 1879 a § 1970 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od společnosti právnická osoba. podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru (společnost právnická osoba. původně nabyla tuto pohledávku od společnosti právnická osoba.) v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem, natož pak řádně. Byť žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl výpisy z bankovního účtu či výplatní listy a že byl lustrován v příslušných databázích, ničeho z toho nedoložila, její tvrzení tak zůstala pouhými obecnými frázemi bez jakékoli hodnoty.
Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu částka. Jelikož žalovaný žalobkyni, respektive jejím právním předchůdkyním neuhradil ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu úvěru. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že některé právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni samotné plnil, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky částka, a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný. Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).