Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 90/2026-14
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 450,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 % a částky částka, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši částka prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Benešově.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % a částky , částka, , se zamítá.II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši , částka, prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Benešově.
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku částka (z toho tvořila nesplacená jistina částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru částka, poplatek za službu „presto“ částka, poplatek za službu „klidné spaní“ částka a smluvní pokuta částka) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce částka a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové částce částka. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 1,016 % denně z nesplacené jistiny a dalšími poplatky v pravidelných denních splátkách dle smlouvy. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto smlouvu o úvěru žalobkyně ke dni datum vypověděla. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
2. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a autorizace ověření totožnosti zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno“ č. hodnota“, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do 29. dne počítaného ode dne následujícího po dni datum peněžní prostředky až do výše částka, a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek, veškeré splátky pak byly uvedeny v předpisu denních splátek (jedna denní splátka měla být částka). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dále zjistil, že žalobkyně na bankovní účet žalovaného převedla nejprve dne datum částku částka a poté dne datum celkem částku částka. Z upomínky dále zjistil, že ho dne datum prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce částka. Později pak žalovaného vyzvala k úhradě částky částka ještě prostřednictvím upomínky zaslané prostřednictvím osoby právnická osoba., což bylo prokázáno předžalobní výzvou a potvrzením o podání zásilky.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů alias karty klienta dále soud dále zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce částka měsíčně a měsíční výdaje minimálně v částce částka (žalovaný deklaroval měsíční výdaje v částce částka). Žalovaný žalobkyni dále deklaroval, že bydlí ve společné domácnosti o celkovém počtu 2 osob.
5. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti, údajů o poskytovateli, bank ID výpisu, informací pro spotřebitele, informací o zprostředkovateli a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když k údajně ověřeným příjmům a tvrzeným výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Kromě toho již skutečnost, že žalovaný uváděl žalobkyni své měsíční výdaje částkou částka, tedy ve výši zjevně neodpovídající realitě, měla pro ni být dostatečným impulzem, aby příjmy a výdaje žalovaného prověřila o to důkladněji.
11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. Byť bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla jako jistinu částku částka, nemohl soud rozhodnout o vrácení poskytnuté jistiny nebo její části žalobkyni, jelikož nebylo prokázáno, případně alespoň tvrzeno, kolik žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru již plnil, tedy jakou část jistiny jí dosud vrátil. Z opatrnosti je vhodné uvést, že soud žalobkyni, v důsledku její absence při jednání, neposkytl příslušné poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a z výše uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož byť byl plně procesně úspěšný, žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly.
13. Soud rovněž rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, částky částka, a to podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť žalobkyně na soudním poplatku zaplatila více (částka), než činila poplatková povinnost (částka). Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích byl v této věci základ poplatku tvořen cenou předmětu řízení (částka), zatímco požadované kapitalizované příslušenství předmětu řízení (smluvní úrok v částce částka) základ poplatku netvořilo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).