Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 92/2026-29
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného
sídlem Adresa žalovaného
o zaplacení 52 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek pohledávku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek pohledávku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku částka (ta se skládala z nesplacené jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty, dílčí části nebyly blíže neidentifikovány) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Úvěr měl být splacen nejpozději dne datum, avšak žalovaný úvěr do zmíněného dne nesplatil, a tudíž se dostal do prodlení. Žalovaný žalobkyni dosud zaplatil toliko částka. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť čerpané prostředky nesloužily k podnikání, nýbrž výhradně k soukromým účelům, zejména splácení jiných půjček. Žalovaný měl sice zřízený živnostenský list, nicméně od roku 2015 je zaměstnaný u téhož zaměstnavatele a nepodniká, jediným jeho příjmem v době sjednání smlouvy byla mzda ze zaměstnání. Smlouva neobsahovala žádnou specifikaci podnikatelského záměru. K uzavření smlouvy stačilo doložit doklad totožnosti a vyplnit kontaktní údaje k osobě žadatele o úvěr, datum narození a rodné číslo. Žalovaný byl tudíž v postavení spotřebitele, žalobkyně však nezkoumala jeho úvěruschopnost, tedy příjmy a výdaje, což způsobilo, že smlouva je absolutně neplatná. Od žalobkyně žalovaný načerpal celkem částka, jelikož na úvěr uhradil částku částka, měl by zbývající částku částka žalobkyni vrátit jako bezdůvodné obohacení. S ohledem na své poměry však požádal o měsíční splátky po částka, neboť není v jeho silách vrátit zbývající částku najednou.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru a potvrzení o uzavření smlouvy zjistil, že žalovaný a žalobkyně podepsali dne datum prostřednictvím elektronických prostředků listin u s nadpisem „smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota“, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet bezhotovostně peněžní prostředky ve výši částka. Obdržené prostředky měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru odpovídajícím 1 % za každý den čerpání úvěru, a to v pěti splátkách opakujících se každých 14 dní po částka (z toho bylo určeno částka na splátku jistiny úvěru a částka na splátku poplatku), poslední splátka byla stanovena na den datum. Podle čl. 2 .5 zmíněné listin y měly být peněžní prostředky poskytnuty výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Z potvrzení o provedené platbě soud dále zjistil, že dne datum byla zaslána na bankovní účet žalovaného, jehož číslo bylo uvedeno v listin ě „smlouva o podnikatelském úvěru“, platba ve výši částka. Z kopie OP soud dále zjistil, že jde o kopii dokladu totožnosti žalovaného, platnost dokladu byla vyznačena na období od datum do datum. Z předžalobní výzvy a potvrzení o podání doporučené zásilky soud dále zjistil, že žalovanému byl dne datum zaslán dopis, ve kterém ho zástupce žalobkyně vyzval k uhrazení částky částka. Dluh dle dopisu měl vyplývat ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum.
4. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud dále zjistil, že v období od datum do datum měl žalovaný na bankovním účtu počáteční zůstatek částka a konečný zůstatek částka. Kladný konečný zůstatek byl zapříčiněn poskytováním peněžních prostředků od různých společností včetně žalobkyně. Příkladem dne datum byla provedena příchozí platba na účet žalovaného ve výši částka s poznámkou „právnická osoba“ a dne datum opět platba ve výši částka, a to od společnosti právnická osoba. s poznámkou „zapujcka“. Poskytování peněžních prostředků žalovanému pak pokračovalo i v srpnu Anonymizováno.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
6. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se ztotožnil s námitkou žalovaného, že v rámci závazku vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., byť mu byl úvěr formálně poskytnut za účelem financování podnikatelských potřeb a byť byl ve smlouvě označený jako podnikatel svým identifikačním číslem a sídlem. V tomto případě je přiléhavou judikatura Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že „[k]dyby však bylo účelem prezentace dlužníka ve smlouvě jako podnikatele zastřít skutečnost, že úvěr se poskytuje spotřebiteli, s cílem eliminovat aplikaci kogentně stanovených pravidel na ochranu spotřebitele a zlepšit tak na úkor dlužníka právní postavení věřitele, šlo by o obcházení zákonných předpisů na ochranu spotřebitele.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Rozhodným pro posouzení úvěru jako podnikatelského je tedy faktický, nikoli pouze formální, účel poskytnutí peněžních prostředků. Vycházela-li tak žalobkyně při posuzování úvěru jako podnikatelského toliko ze skutečnosti, že žalovaný je fyzickou osobou podnikající, nelze bez dalšího uzavřít, že se jednalo o úvěr poskytnutý v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného neboli že by jeho poskytnutí nepodléhalo ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedené vyplývá rovněž z další judikatury Nejvyššího soudu, dle které „[…] pro odpověď na otázku, zda je fyzická osoba v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu, potažmo povaha a účel smlouvy. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem (podnikatelem) irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Úvěrující musí vždy odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut […]“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, spisová značka). Žalobkyně jako úvěrující pochybnosti o tom, k čemu byl úvěr žalovanému poskytnut, v průběhu řízení neodstranila. Vzhledem k tomu, že se k jednání soudu nedostavila, zbavila se svého práva obdržet od soudu odpovídající poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumala materiální kritéria podnikatelského úvěru, zejména za jakým podnikatelským účelem byl úvěr žalovanému poskytnut.
12. V návaznosti na shora uvedené lze zopakovat, že v posuzované věci byla mezi účastníky uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by jakkoli vyžadovala informace o příjmech a výdajích žalovaného, natož že by je ověřovala, jednak ve vztahu k příjmům příkladem prostřednictvím vyžádání si a zhodnocení výplatních pásek, potvrzení o příjmu či daňových přiznání, a jednak ve vztahu k výdajům příkladem prostřednictvím vyžádání si a zhodnocení výpisů z bankovního účtu, u obou za období předcházející poskytnutí úvěru v délce alespoň několika měsíců. Vyžádala-li by si totiž žalobkyně výpisy z bankovního účtu žalovaného, musela by zjistit, že minimálně v červnu 2025 došlo ke kladnému zůstatku na jeho účtu jen díky opakovanému poskytování peněžních prostředků od různých nebankovních společností.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jistině částka. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil na tento úvěr celkem pouze částka (dle shodných tvrzení účastníků), má povinnost vydat žalobkyni zbylou část jistiny v částce částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky částka, a to ode dne následujícího po doručení předvolání k jednání soudu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení zbývající části jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný.
15. Soud žalovanému s ohledem na jeho aktuální poměry umožnil vrátit poskytnutou část jistiny žalobkyni v pravidelných splátkách po částka měsíčně. Splátky soud povolil pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že v případě prodlení, byť s jedinou splátkou, nastane splatnost celého zůstatku dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).