Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 182/2025-26
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Hanákovou ve věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o 11 715,76 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 115,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 715,76 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 115,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 715,76 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 27. 5. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky 11 715,76 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba.) a žalovaná uzavřely dne 22. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 1. 2024, žalovaná úvěr čerpala, poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 600 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 115,76 Kč. Žalovaná ničeho nevrátila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.
4. Ohledně skutkového stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalovaná a společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřeli dne 22. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový jednorázový spotřebitelský úvěr ve výši 5 600 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně, a to bezhotovostní s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 2 335,76 Kč (po slevě)/6115,76 Kč (před slevou), doba trvání byla 30 dnů, splatnost tedy 21. 1. 2024 jednorázově, RPSN 9 202,60 %, jedna splátka ve výši 8 119,87 Kč (po slevě)/11 899,87 Kč (před slevou). Žalobce soudu doložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru právního předchůdce žalobce ze dne 22. 12. 2023. Dále žalobce doložil potvrzení o provedené odchozí platbě ve výši 5 600 Kč jako zápůjčka na účet č. č. účtu dne 22. 12. 2023. právnická osoba sdělila soudu dne 8. 12. 2025, že žalovaná byla do 31. 12. 2023 majitelkou účtu č. č. účtu, když na tento účet jí dne 22. 12. 2023 byla připsána částka ve výši 5 600 Kč. Žalobce dále soudu předložil oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3.2025, výzvu k úhradě před podáním žaloby ze stejného dne spolu s doklady o odeslání žalované. Žalovaná ničeho neuhradila ani žalobci, ani právnímu předchůdci žalobce. Ze zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce nebylo doloženo ničeho.
5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb. ), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy “) a závazky z nich vzniklé.
6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.
9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 22. 12. 2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované bezhotovostně finanční částku 5 600 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem do 30 dnů, avšak s nepřiměřeně vysokým úrokem a nepřiměřeně vysokým RPSN. Tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, proto soud tuto smlouvu hodnotil a posuzoval dle zák. o spotřebitelském úvěru, a to především § 86 a § 87, a dále také § 1810a násl. o.z.
18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce soudu ke zkoumání úvěruschopnosti fakticky nedoložil ničeho, pouze odkázal na běžnou lustraci. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015 -39). Právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované zkoumal pouze formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Nesplnil tak svoji zákonem stanovenou povinnost, neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.
20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Předmětná smlouva o úvěru je dále neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18 ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. I pokud by soud dohodil, že úvěruschopnost právní předchůdce žalobce zkoumal řádně, tak nemůže přehlédnout sjednání vysokého úroku předmětné smlouvy o úvěru a navazujících poplatků, kdy úrok činil 40 % ročně, což je také zapotřebí hodnotit jako úrok v rozporu se zákonem, kdy spolu s dalšími sjednanými poplatky s ohledem na zapůjčenou sjednanou částku k vrácení soud hodnotí pak tuto smlouvu jako smlouvu lichevní. Z tohoto důvodu je pak zapotřebí ji rovněž hodnotit jako neplatnou.
21. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (částku 5 600 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná ničeho nevrátila, proto je povinna uhradit žalobci částku 5 600 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku ji zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ustanovení § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl v části zákonného úroku z prodlení.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odstavec 2 o.s.ř. , kdy úspěch a neúspěch obou stran byl přibližně stejný, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí a exekuce.