Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 330/2026

20 Cdo 330/2026

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, identifikační číslo osoby 27221971, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému A. K., zastoupenému Mgr. Václavem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, pro 23.350,88 Kč s příslušenstvím, vedené usoudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod sp. zn. 124 EX 3711/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2025, č. j. -170, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., usnesením ze dne 23. 4. 2025, č.

j. 124

EX 3711/10-152, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 22. 4. 2025. Dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce ve smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů,

ve

znění , účinného od 1. 9. 2022, není dán, protože poslední částečné uspokojení vymáhané povinnosti před podáním návrhu na zastavení exekuce eviduje k datu 14. 4. 2023, kdy bylo na jeho účet na základě exekučního příkazu ze dne 10. 3. 2023, č.

j.

124EX

3711/10-105, poukázáno plnění ve výši 3,43 Kč od sázkové kanceláře SAZKA

a. s.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Odvolací soud vyšel zezjištění, že exekuční soud nařídil exekuci usnesením, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2010. Dne 10. 3. 2023 vydal soudní exekutor exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného vůči dlužníku povinného SAZKA a. s., která vznikla z titulu práva na výplatu finančních prostředků z hráčského účtu povinného evidovaného pod ID 9CBA6DFDE54273B4. V té souvislosti byla vymožena částka shora uvedená. Odvolací soud uvedl, že pro posouzení, zda v projednávané věci uplynula šestiletá čidvanáctiletá doba bezvýsledného vedení exekuce, je rozhodující stav v době rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce ( , , , ve znění pozdějších předpisů,za použití exekučního řádu). Před vydáním napadeného usnesení soudního exekutora ze dne 23. 4. 2025 tudíž neuplynula šestiletá doba podle exekučního řádu ani dvanáctiletá doba podle exekučního řádu, protože v rámci exekuce došlo k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Nebyly tak splněny podmínky pro zastavení exekuce, přičemž výše vymožené částky není rozhodná. O návrhu povinného na zastavení exekuce rozhoduje soudní exekutor, který také správně návrh zamítl.

3. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jako dosud dovolacím soudem neřešenou považuje otázku, zda je možné v exekuci pokračovat, pokud od vyznačení doložky o provedení exekuce uplynula doba dvanácti let, ve které nedošlo k vymožení žádného plnění (dále jen „rozhodná doba“), a teprve po uplynutí této doby dojde k vymožení marginálního plnění; zda lze v kontextu určení rozhodné doby přihlížet k vymožení tohoto plnění uskutečněného po uplynutí rozhodné doby; zda vymožením plnění po uplynutí rozhodné doby počíná běžet rozhodná doba znovu, a pokud ne, jak by měl případně soudní exekutor dále pokračovat.

4. Dovolatel uvedl, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci již v roce 2010 ateprve až 15. 3. 2023 mělo být vymoženo 3,43 Kč. Mezitím tedy uplynulo víc než 12 let. S ohledem na znění exekučního řádu a čl. IV bod 11 přechodných ustanovení je zřejmé, že k uplynutí rozhodné doby došlo dne 1. 1. 2023, tj. rok poté, co nabyl účinnosti Po této době měl soudní exekutor exekuci zastavit i bez návrhu a nepokračovat v dalším vymáhání, tedy rozhodně nevydávat exekuční příkaz k provedení exekuce postižením pohledávky povinného vůči jeho dlužníkovi. Předmětné plnění tak bylo vymoženo neoprávněně a po uplynutí maximální doby stanovené v exekučního řádu. Proto nemůže mít vliv na rozhodnou dobu. Povinný současně s odkazem na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. namítá, že návrh na zastavení exekuce nemůže zamítnout exekutor, ale může tak učinit jenexekuční soud. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc muvrátil k dalšímu řízení.

5. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje dovolání za nepřípustné. Poukazuje na jednoznačný text § 55 odst. 11 exekučního řádu i na to, že se povinný snaží předestřít otázku „marginálnosti“ plnění jako otázku právní, ve skutečnosti se však domáhá revize skutkového stavu. Smyslem zavedení lhůt pro tzv. marné exekuce bylo odstranění „mrtvých“ exekucí, u nichž nedochází k pohybu. V dané věci však došlo k částečnému plnění. Pokud jde o případnou procesní vadu týkající se rozhodování exekutora, pak tato případná vada byla odvolacím soudem napravena. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

7. Nejvyšší soud se důsledky částečného plnění (byť i nepatrné výše), vymoženého v době po marném uplynutí dvanáctileté lhůty podle § 55 odst. 11 exekučního řádu, jižzabýval ve svém usnesení ze dne 11. 6. 2026, sp. zn. . Vysvětlil zde, že výše vymoženého částečného plnění není při posouzení podmínek zastavení exekuce pro tzv. bezvýslednost rozhodná, neboť ustanovení a 11 exekučního řádu, veznění účinném od 1. 9. 2022, nestanoví (narozdíl od jeho znění před novelou č. ) žádnou minimální výši částečného uspokojení. Rovněž i z důvodové zprávy k plyne, že po účinnosti uvedené novely se patří stanoveným postupem zastavovat ty exekuce, v nichž nebylo vymoženo ničeho, aby nedocházelo k výkladovým komplikacím ohledně výše částečného plnění, jež by v dané situaci ještě postačovala ke krytí nákladů dané exekuce. Uzavřel-li tedy odvolací soud v nyní projednávané věci, že vymožení ijen nepatrného částečného plnění (konkrétně částky 3,43 Kč) po uplynutí dvanáctileté lhůty brání v zastavení exekuce pro tzv. bezvýslednost, je jeho názor souladný s uvedenými závěry Nejvyššího soudu.

8. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 6. 2026, sp. zn. , dále vyložil, že exekuce v případě bezvýslednosti trvá až do právní moci usnesení o jejím zastavení. Samotné uplynutí doby ještě nemá na průběh řízení vliv. Podmínky pro zastavení exekuce soudní exekutor zkoumá k okamžiku vydání rozhodnutí. Bylo-li tedy za trvání exekuce vymoženo jakékoli částečné plnění, nemůže jít o bezvýslednou exekuci, a to bez ohledu naskutečnost, zda se tak stalo před či po uplynutí dvanáctileté doby stanovené v § 55 odst. 11 exekučního řádu. V důsledku vymožení částečného plnění počne běžet nová šestiletá doba idvanáctiletá doba ve smyslu § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu.

9. V kontextu projednávané věci nicméně vyvstává otázka, zda zde není naplněn důvod pro postup podle (průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce). Jak je již výše uvedeno, v důsledku byť nepatrného plnění začala běžet nová šestiletá doba, přičemž zákaz rozhodovat o zastavení exekuce pro nemajetnost a zamítnutí takového návrhu se vztahuje jen na dobu, pokterou trvá prodloužení exekuce (viz věta první, druhá a šestá exekučního řádu).

10. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu seodchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu