Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 70/2026-15
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
zastoupená advokátem: Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
o 17 682 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 27.1.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, dle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 16 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 27.1.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 1 373,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.
IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na soudním poplatku částku 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 27.1.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, dle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 16 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 27.1.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítá.III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 1 373,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na soudním poplatku částku 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 17 682 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi ním a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 2.12.2024. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobci i souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve splátkách 606 Kč týdně. Žalovaná zaplatila částku 18 678 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že nesouhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud předvolal oba účastníky k jednání. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Právní zástupce žalované omluvil svou neúčast u soudu, nepožádal soud o odročení jednání z důležitého důvodu. Rovněž žalobce omluvil svou neúčast u soudu, nepožádal soud o odročení jednání z důležitého důvodu. Soud proto ve věci jednal bez přítomnosti účastníků a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce (§ 101 odst. 3 . o. s. ř. o. s. ř. ).
Ze smlouvy o úvěru ze dne 2.12.2024 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, jejím předmětem byla půjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 360 Kč v týdenních splátkách 606 Kč. Výzvou ze dne 27.1.2026 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu.
Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Žalobce požadoval po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 36 360 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč a příslušenství. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnějšího postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 16 360 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu). Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila tak 82 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli, a ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru je ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce těchto nároků domáhal, zamítl.
Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 16 360 Kč, žalovaná na dluh uhradila dle tvrzení žalobce částku 18 678 Kč. Soud s ohledem na neplatnost ujednání o poplatcích přiznal proto žalobci jistinu ve výši 1 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27.1.2026 dle ust. § 1970 o.z., neboť žalovaná je s úhradou v prodlení. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že žalovaná měla ve věci převážný úspěch (75%) a žalobce měl úspěch ve výši 25%, soud přiznal žalované náklady řízení ve výši 50 %. Odměna advokáta podle § 7 a § 11 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 je představována celkovou částkou 2 270 Kč, tj. za 1 úkonů právní služby po 1 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalované náhrada hotových výdajů po 450 Kč. Za jeden úkon právní služby se jedná o částku 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že advokát žalované je plátcem DPH, náleží mu DPH ve výši 21 % z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů podle § 137 odst. 3 . o. s. ř. o. s. ř. ve výši 476,70 Kč. Náklady řízení jsou představovány celkovou částkou 2 746,70 Kč. Žalobce je povinen nahradit je k rukám advokáta žalované ve výši 50 %, tj. částku 1 373,35 Kč podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. )
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.