Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 70/2026

-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, proti žalovaným 1. T. K., a 2. K. P., o vyklizení nemovitosti a zaplacení 70.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2025, č. j. -132, takto:

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) výrokem I rozsudku ze dne 14. 5. 2025, č. j. -132, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně (soud prvního stupně) ze dne 11. 12. 2024, č. j. -108, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po původním žalovaném M. K., nar. XY, posledně bytem XY, zemřelém dne 21. 1. 2026, vyklizení a předání tam specifikovaných nemovitostí v k. ú. XY, a zaplacení částky 70.000 Kč s úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.

3. V průběhu dovolacího řízení žalovaný dne 21. 1. 2026 zemřel; usnesením ze dne 19. 5. 2026, č. j. -166, Nejvyšší soud rozhodl, že v řízení bude (ohledně žalobního nároku na zaplacení částky 70.000 Kč s úrokem z prodlení) pokračováno s jeho právními nástupci, kteří dědictví neodmítli, tj. s T. K. a K. P.

4. Dovolací soud za dovolacího řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví ( a , věta první, ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“).

5. Ztratí-li účastník po zahájení dovolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo dovolací řízení skončeno, posoudí dovolací soud podle povahy věci, zda v dovolacím řízení může pokračovat. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, dovolací soud dovolací řízení zastaví (, věta první, a odst. 5, věta první, ve spojení s ).

6. Žalovaný zemřel po vydání rozhodnutí odvolacího soudu, předmětné nemovitosti užíval na základě výpůjčky, a byla-li výpůjčka omezena pouze na osobu vypůjčitele, tj. žalovaného, zanikla jeho smrtí. Proto, jde-li o nárok na jejich vyklizení, povaha věci nedovoluje v řízení pokračovat. Nejvyšší soud tedy v souladu s větou první ve spojení s a dovolací řízení v tomto rozsahu zastavil.

7. V části týkající se žalobního nároku na zaplacení částky 70.000 Kč s úrokem z prodlení není dovolání přípustné podle , neboť odvolací soud posoudil otázky, zda může být uzavřena smlouva o výpůjčce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), aniž by byla dohodnuta konkrétní doba užívání vypůjčené věci, a zda lze za „dočasné užívání“ ve smyslu o. z. považovat užívání po dobu života vypůjčitele, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

8. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích za současné i předcházející právní úpravy (srov. např. rozsudky ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod č. 83/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. ) uzavřel, že výpůjčka je smlouva o bezplatném užívání věci, u níž je dohodnuta doba jejího užívání a půjčitel nemůže požadovat její vrácení kdykoliv. Sjednání doby trvání výpůjčky je podstatnou náležitostí smlouvy o výpůjčce, dobu trvání tohoto právního vztahu lze vázat na určitou objektivně zjistitelnou skutečnost, která sice není určitelná konkrétním datem, avšak lze z ní bez pochyb zjistit, kdy výpůjčka skončí; v době sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, avšak je jisté, že tato skutečnost nastane.

9. Závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že právním důvodem bezúplatného užívání předmětných nemovitostí v projednávané věci byla výpůjčka, jejímž předmětem může být i byt, a že § 2193 o. z. neodporuje, „pokud dočasnost je omezena po dobu života žalovaného“, je tak v souladu se shora citovanými závěry judikatury Nejvyššího soudu, neboť smrt vypůjčitele (při sjednání výpůjčky na dobu jeho života) je zcela nepochybně skutečností, o níž sice strany výpůjčky v době jejího sjednání nemají jistotu, kdy nastane, je však jisté, že nastane, a jde tedy o dočasné užívání, jež skončí (a v tomto případě již skončilo) dnem smrti vypůjčitele; vypůjčiteli tudíž v souvislosti s užíváním předmětných nemovitostí žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.

10. Nesouhlasí-li dovolatel s hodnocením provedeného dokazování (tvrdí, že z důkazů nevyplývá to, k čemu dospěl odvolací soud), uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). K námitkám dovolatele, že skutkový závěr odvolacího soudu o konkludentním uzavření dohody o výpůjčce nemá oporu v provedeném dokazování, lze pro úplnost uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, byly provedeny všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a skutkové závěry nejsou zjevně nepřiměřené. Nejde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

11. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (-238a ).

12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce ve zbývajícím rozsahu podle odmítl.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 8. 2026

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu