Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1626/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti společnosti TRUNCATULINA HOLDING s. r. o., sídlem Varšavská 715/36, Praha 2, zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem, sídlem Partyzánská 18, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 27 Cdo 413/2026-173, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení a 1) Petra Pawlika a 2) společnosti TAMAGNI PROPERTY s. r. o. jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2025, č. j. -161, kterým odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 5. 2025, č. j. -150 tak, že rozhodl, že namísto dosavadní žalované TAMAGNI PROPERTY s. r. o., IČ: 04575181 se v řízení pokračuje jako se žalovanou se společností TRANCATULINA HOLDING s. r. o. IČ: 07774320 (stěžovatelka).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle věty první a , neboť nesměřovalo proti žádnému z usnesení vypočtených v a neobsahovalo vymezení toho, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nebylo lze pokračovat.

II.

3. Stěžovatelka v ústavní stížností namítla, že Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti, přičemž přehlédl, že o přípustnosti dovolání byla poučena již Krajským soudem v Ostravě. Dovolací soud se podstatou argumentace stěžovatelky vůbec nezabýval a podané dovolání odmítl, aniž by byl naplněn důvod jeho nepřípustnosti. Uvedeným postupem zasáhl Nejvyšší soud do základních práv a svobod stěžovatelky, které jsou jí garantovány d.

III.

4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d) y, ]. Není součástí soustavy obecných soudů ( y) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. a y). V řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí.

5. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky pro jeho vady s odůvodněním, že na vymezení konkrétního hlediska přípustnosti dovolání zcela rezignovala. Ústavní soud se opakovaně zabýval ústavními stížnostmi v případech, kdy dovolání bylo odmítnuto z důvodu jeho vad. Z této judikatury vyplývá, že právo podat dovolání není právem absolutním, a může proto podléhat zákonným omezením [srov. nálezy ze dne 29. 8. 2023

sp. zn.

, bod 14, nebo ze dne 11. 2. 2004

sp. zn.

(N 15/32 SbNU 131)]. Přístup k dovolacímu soudu tak může být zákonem podmíněn splněním řady požadavků, a to i co do formy a obsahu dovolání. Pokud dovolání zákonem stanovené náležitosti neobsahuje a stěžovatel tuto vadu neodstraní v průběhu trvání lhůty k podání dovolání, pak odmítnutí dovolání není porušením y (srov. stanovisko pléna sp. zn. , zejména výrok I a body 25 a násl., nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 9. 2016 ve věci Trevisanato proti Itálii, stížnost č. 32610/07).

6. Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání obsahuje , . Dovolatel musí v dovolání formulovat otázku hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit a vysvětlit, který z alternativních předpokladů přípustnosti dovolání v je naplněn včetně konkrétního uvedení toho, jak je daný předpoklad naplněn. Musí tak vymezit relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a posouzení, v čem se odvolací soud od ní odchýlil, v čem je tato praxe rozporná nebo v čem je třeba ji změnit, případně, že se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. Dovolatel není limitován co do způsobu, jakým ke splnění uvedeného požadavku přistoupí, učiní-li tak seznatelně. Pouhý odkaz na nestačí (nález

sp. zn.

, bod 16, nebo ze dne 24. 11. 2021

sp. zn.

, body 27 až 28).

7. Má-li stěžovatelka za to, že její dovolání je přípustné, neboť ji tak poučil Krajský soud v Ostravě, je nutno uvést, že samotné poučení o možnosti využití mimořádného opravného prostředku přípustnost dovolání ve smyslu resp. 238 nezakládá. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení vysvětlil, jaké jsou předpoklady přípustnosti dovolání podle , přičemž stěžovatelka v ústavní stížnosti jejich nevymezení nijak nerozporovala. Z uvedeného důvodu lze uzavřít, že napadené usnesení Nejvyššího soudu není žádným způsobem excesivní a ani jiným způsobem nezasahuje do stěžovatelčiných ústavně chráněných práv.

8. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, a proto odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu