Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1612/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Chrudimská 1418/2, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1498 ze dne 4. 3. 2026, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo osoby bez státní příslušnosti na rovné procesní zacházení při přístupu k soudům podle Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti. Stěžovatelka rovněž požaduje, aby Ústavní soud její věc projednal přednostně a aby odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

2. Stěžovatelka má v předmětném trestním řízení postavení obviněné. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. ze dne 16. 7. 2025 byla uznána vinnou ze spáchání přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle . Její odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením sp. zn. ze dne 24. 9. 2025 zamítl.

3. Proti uvedenému usnesení městského soudu podala stěžovatelka dovolání, na základě kterého Nejvyšší soud napadeným usnesením zrušil usnesení městského soudu, jakož i rozhodnutí na něj obsahově navazující, a přikázal městskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

4. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud v napadenému usnesení zcela pominul její námitku směřující proti místní příslušnosti obvodního soudu, kterou měl posoudit jako prioritní. Uvádí důvody, z nichž podle ní vyplývá, že tento soud nebyl místně příslušný k rozhodování v její věci. Podotýká, že uvedená vada ovlivnila i to, jaký senát ve věci rozhodoval u městského soudu. Brojí i proti tomu, že v důsledku změny rozvrhu práce obvodního soudu v její věci rozhodovala jiná samosoudkyně než ta, která původně vydala trestní příkaz. Nesouhlasí s tím, že byla její věc posuzována jako případ s cizím prvkem, neboť je osobou bez státní příslušnosti.

5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.

6. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

7. Citovaná ustanovení mají právní základ v zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Ústavní soud proto jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006,

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013,

sp. zn.

ze dne 26. 7. 2022 či

sp. zn.

ze dne 1. 7. 2025). V těchto případech vydáním napadeného rozhodnutí řízení ve věci samé nekončí, přičemž stěžovatel má i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Podanou ústavní stížnost proto považuje Ústavní soud za tzv. předčasnou; stěžovatel ji může uplatnit poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, neztotožní-li se s jeho výsledkem a bude-li i nadále pociťovat újmu na svých základních právech či svobodách v důsledku nyní namítaného pochybení.

8. Tato procesní situace nastala i v nyní posuzované věci. Stěžovatelka napadla ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, kterým bylo zrušeno rozhodnutí městského soudu jako soudu druhého stupně a kterým byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dané soudní řízení tedy dále probíhá a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je nutno s ohledem na ustálenou judikaturu týkající se kasačních rozhodnutí považovat za nepřípustnou podle .

9. Stěžovatelka argumentuje ve prospěch přípustnosti své ústavní stížnosti tím, že pokud by měla být nucena k absolvování odvolacího řízení, odporovalo by to zásadě procesní ekonomie. Ústavní soud však není oprávněn posuzovat podmínky přípustnosti ústavní stížnosti podle kritéria procesní ekonomie, neboť by to bylo ve zjevném rozporu s výše citovanou právní úpravou obsaženou v . To, že ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí obecného soudu, kterým není věc skončena, je nepřípustná i v případech, kdy je "ve hře" otázka příslušnosti soudu, potvrzuje i dosavadní judikatura (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2022). O tom, že pokud bude i nadále trvat na svých námitkách týkajících se místní nepříslušnosti obvodního soudu, má je přednostně uplatňovat v rámci svých řádných a mimořádných opravných prostředků, a teprve až když nedojde na jejich základě k nápravě se bude moci obrátit na Ústavní soud, již ostatně byla stěžovatelka poučena v usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2025, jímž byla i její předchozí ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost.

10. Ústavní soud dodává, že neidentifikoval žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti, jak to předpokládá .

11. Soudkyně zpravodajka z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou [ ], neboť stěžovatelka nevyčerpala řádným způsobem všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. O návrhu na odklad vykonatelnosti a na přednostní projednání věci samostatně nerozhodovala, neboť jde o akcesorické návrhy, který sdílí osud ústavní stížnosti, o níž bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2026

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka