Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 74/2026-33

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro 19 713,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne datum se v části, v níž žalobkyně navrhovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, smluvní úrok 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do 30. 11. 25, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně navrhovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do 30. 11. 25, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne datum uzavřela s právnická osoba, IČO IČO (dále je „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaná obdržela částku částka, který se žalovaná zavázala hradit v minimálních měsíčních splátkách s příslušným úrokem. Celkem žalovaná načerpala částku částka, přičemž následně zaplatila částku částka. Původní věřitel měl před uzavřením této smlouvy dostatečným způsobem posoudit úvěruschopnost žalované. Protože žalovaná se ocitla v prodlení s hrazením měsíčních splátek, původní věřitel úvěr zesplatnil. Pohledávku za žalovanou poté postoupil žalobkyni.

2. Žaloba byla žalované doručena dne datum, žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU, č. smlouvy Anonymizováno soud zjistil, že původní věřitel se dne datum snažil s osobou vystupující pod identitou žalované prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí měla být poskytnuta částka částka s tím, že se má jednat o „Bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru,“ přičemž zákazník se měl zavázat hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku; informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je zákazník povinen společnosti právnická osoba hradit, měla být zákazníkovi sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Zápůjční úroková sazba měla být sjednána na 54 % ročně a RPSN bylo vypočteno na 70,81 %. Tento dokument však nebyl nikým podepsán. K tomuto dokumentu byly ze strany původního věřitele připojeny Smluvní podmínky a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. K identitě žalované byly v této smlouvě uvedeny: osobní identifikační kód, adresa, telefon, e-mail a bankovní účet č. účtu.

5. Z potvrzení o provedení transakcí soud ověřil, že původní věřitel postupně zaslal na bankovní účet č. č. účtu pod VS: var. symbol tyto částky: částka, částka, částka; částka; částka; částka; částka; částka; částka; částka. Celkem takto zaslal částku částka.

6. Z tabulky umoření soud ověřil, že původní věřitel ve vztahu k předmětnému úvěru evidoval, že celkem byla na tento úvěr postupně zaplacena částka částka.

7. K identitě žalované coby protistrany předmětného úvěru žalobkyně disponovala fotokopií jejího občanského průkazu a fotografií osoby držící občanský průkaz.

8. Protože žalovaná neměla plnit své povinnosti z předmětného úvěru, původní věřitel ji na toto upozorňoval výzvou z datum, přičemž ji informoval o možnosti zesplatnit celý úvěr, pokud žalovaná neobnoví splácení svého dluhu. Zaslání této výzvy žalované však soudu nebylo doloženo.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy č. hodnota (žalovaná je uvedena pod bodem číslo) a Potvrzení o zaplacení úplaty ze dne datum soud zjistil, že pohledávku za žalovanou původní věřitel postoupil žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem původního věřitele ze dne datum s tím, že dluh má uhradit do 10 dnů od doručení dopisu; přípis byl dán k poštovní přepravě dne datum. Žalobkyně pak žalovanou vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum danou k poštovní přepravě téhož dne.

10. Ze zprávy právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu byla žalovaná, přičemž banka potvrdila, že původní věřitel na tento bankovní účet zaslal postupně celkem částka. Tento důkazní prostředek soud provedl v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť tento důkazní prostředek je potřebný ke zjištění, kdo byl majitelem bankovního účtu č. č. účtu.

11. Stran uzavření předmětné smlouvy o úvěru žalobkyně soudu předložila dokument obsahující výpis z informačního systému obsahující zprávu o tom, že byl zaslán PIN kód. Z dokument s názvem „Anonymizováno“, z něhož vyplývá, že původní věřitel vedl zákaznický účet k osobě vystupující pod jménem žalované, přičemž z tohoto výpisu mj. vyplývá, že měl být „verifikován bankovní účet a příjem“. Z dokumentu Portál zákaznické péče soud zjistil, že k žádosti mělo dojít prostřednictvím ověření banky (právnická osoba.); stran osobní situace žalované bylo uvedeno, že má životní náklady částka, další půjčkyAnonymizovánočástka a celkové měsíční závazky částka s tím, že má měsíční příjem částka.

12. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

13. Podle , (dále jen „“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

15. Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“

17. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“

18. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

19. Podle , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v nebo .

20. Podle , o spotřebitelském úvěru (účinného od datum) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel se dne datum se snažil s osobou vystupující pod identitou žalované uzavřít úvěrovou smlouvu na částku částka s možností opakované čerpání, přičemž následně žalované na její bankovní účet č. č. účtu zaslal postupně částku v celkové výši částka. Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.

28. Výklad ustanovení a 562 stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze datum, č. j. spisová značka, v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu ( o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“

29. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím PIN kódu spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru s možností opakovaného čerpání. Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. spisová značka, že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

30. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe původního věřitele postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

31. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

32. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Rovněž nepřehlíží, že žalobkyně disponuje fotokopií jejího občanského průkazu a fotografií osoby držící občanský průkaz. Avšak tyto skutečnosti nedokládají, že to byla právě a jen žalovaná, kdo dne datum uzavřela úvěrovou smlouvu č. hodnota ve znění předloženém soudu. Soud rovněž nepomíjí, že původní věřitel dle dokumentů „Anonymizováno“ a „Portál zákaznické péče“ měl mj. provést ověření prostřednictvím banky, avšak samotné prověření prostřednictvím banky nebylo soudu nijak doloženo.

33. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti PIN podpisu, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Anonymizováno ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci spisová značka právnická osoba proti jméno FO a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

34. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

35. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

36. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Anonymizováno ze dne datum. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“

37. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady Anonymizováno byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. Anonymizováno řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l o. z. a o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

38. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu, neboť soudu předložila pouze Portál zákaznické péče, v němž jsou vyplněny základní informace o majetkové situaci žalované. Za situace, kdy vznikly pochybnosti o tom, s kým byla předmětná smlouva uzavřena, pak ve stejném rozsahu vyplývají pochybnosti o těchto údajích, neboť není zřejmé, kdo a na základě čeho je vyplnil. I kdyby soud od tohoto odhlédnul, pak musí poukázat na to, že žalovaná měla mít příjem ve výši Anonymizováno, avšak měla mít další půjčky s „měsíční splátkou“ Anonymizováno a celkové měsíční závazky Anonymizováno s životními náklady ve výši Anonymizováno. Za stěžejní tak soud považuje údaj, že žalovaná měla mít další blíže nezjištěný závazek/závazky, aniž by toto původní věřitel jakkoli zkoumal a ověřoval skutečnou celkovou výši měsíčních výdajů žalované na tento závazek/závazky a kolik zbývá žalované na tento závazek/závazky uhradit. Podle soudu tu tak byly důvodné pochybnosti stran toho, zda žalovaná uzavřením dalšího úvěrového produktu tzv. nevytlouká klín klínem v podobě krátkodobého získání volných finančních prostředků k úhradě svých jiných dluhů, přičemž se jednalo o situaci, které se snažila úprava institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zabránit.

39. Soud tak má za to, že za takových okolností se původní věřitel měl o to více zabývat příjmovou a výdajovou stránkou u žalované. Za dané situace se tak původní věřitel s ohledem na ustanovení měl na reálnou majetkovou situaci žalované dotázat, aby tato vysvětlila, jaké má měsíční příjmy a jak s nimi nakládá. Pouhé vyplnění údajů v příslušném systému podle soudu nedokládá, že by s těmito údaji bylo jakkoli pracováno a že byly rovněž prověřovány.

40. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a nemohl by tak žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky částka coby příslušných smluvních nároků.

41. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle a 3 , žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. Anonymizováno či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka).

42. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od původního věřitele zaslána na její bankovní účet č. č. účtu částka částka, přičemž žalovaná původnímu věřiteli vrátila částka. Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu částka, proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

43. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle , ve znění účinném v době počátku prodlení, v mezích žalobního petitu.

44. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím oznámení ze dne datum, daným k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 10 dnů od doručení dopisu. datum tak měla žalovaná plnit, a od datum je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle o. z. a v rozsahu žalobního petitu žaloby ze dne datum (výrok I. rozsudku).

45. Závěr soudu o tom, že bezdůvodné obohacení bylo žalované uloženo vydat žalobkyni, vychází ze skutečnosti, že příslušná pohledávka za žalovanou byla ze strany původního věřitele postoupena na žalobkyni v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

46. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před datum) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, který byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměla.

48. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.