Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 154/2019-67

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 19 178 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 841 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 841 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně do každého dvacátého dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jen části některé splátky.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 337 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 7 337 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, částku ve výši 3 437,88 Kč, úrok ve výši 76,24 % ročně z částky 15 902,40 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 1. 2019 dosáhne částku 34 819 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 841 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 841 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně do každého dvacátého dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jen části některé splátky.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 337 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 7 337 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, částku ve výši 3 437,88 Kč, úrok ve výši 76,24 % ročně z částky 15 902,40 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 1. 2019 dosáhne částku 34 819 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 19 178 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 15. 7. 2018, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 17 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázala splácet při sjednaném efektivním úroku ve výši 109,42 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 1 612 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 3 437,88 Kč a žalovaná je dále vedle jistiny povinna žalobkyni uhradit také úroky k nesplacené jistině přirostlé do dne zesplatnění (tj. vrátit žalobkyni novou jistinu) a též jí zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny. Žalobkyně tak požaduje úhradu nové jistiny 19 178 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a 3 437,88 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč. Žalobkyně dále požaduje sjednané úroky od data poskytnutí úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, až do skutečného vrácení jistiny, a to úrok za poskytnutí úvěru ve výši 76,24 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 1. 1. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 34 819 Kč.

2. Při jednání soudu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby ohledně úroků a smluvní pokuty, přičemž požádala o stanovení splátek.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl tyto důkazy a zjistil následující skutkový stav.

4. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci podepsali dne 15. 7. 2018 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. hodnota, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu ve výši 17 000 Kč při sjednaném úroku ve výši 109,42 % ročně [viz část A) smlouvy]. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalované oznámení ze dne 19. 7. 2018. Z bodu 6.1 smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, dle bodu 6.5 je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení a v bodu 6.2 smlouvy je zakotveno pro žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka se splácením jednotlivé splátky delším než 15 dnů; jejich výše u každé splátky činí 200 Kč. Z čl. 2.2 smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (viz bod 6.3 smlouvy, podle níž k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Žalovaný dále téhož dne podepsal prohlášení klienta.

5. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 18. 7. 2018 na účet uvedený ve smlouvě.

6. Z „Předsmluvního formuláře“ ze dne 15. 7. 2018 soud nad rámec výše uvedeného zjistil, že efektivní výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 109,42 % ročně a že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje taktéž 109,42 %. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, z výpisu z databáze SOLUS, z databáze NRKI a z dokumentu s názvem „Hodnocení klienta“, ze dne 15. 7. 2018. Žalovaná předložila pracovní smlouvu ze dne 15. 8. 2013 včetně pracovních povinností pracovníka a dohodu o odpovědnosti, pověření k zastupování vedoucího zaměstnance, dohodu o změně pracovní smlouvy, přehled transakcí na účtu, výplatní pásku. Podle smlouvy měla žalovaná tento úvěr splácet v 18-ti měsíčních splátkách po 1 612 Kč ke každému 25. dni v měsíci, přičemž celková částka při řádném splácení, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 29 016 Kč.

7. Poté, co se žalovaná dostala do prodlení se splácením splátek, vyzvala žalobkyně žalovanou dopisy ze dne 25. 9. 2018 a 27. 12. 2018, k jejich zaplacení, a dále žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalované oznámila v dopise ze dne 30. 12. 2018. Současně jí vyúčtovala náklady vzniklé v souvislosti s upomínáním. Dle karty klienta žalovaná na úvěr uhradil celkem 5 159 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celkového dluhu ve výši 19 178 Kč s příslušenstvím.

8. Dle vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2018 je výše zaplacených úroků při nominální úrokové sazbě i efektivní úrokové sazbě stejná.

9. Podle , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k takovému jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle , mají-li být sjednány úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

14. Podle , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Podle , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 téhož ustanovení platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 15. 7. 2018 platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 17 000 Kč a žalovaná se zavázala pravidelně splácet měsíční splátky ve výši 1 612 Kč ke každému 25. dni v měsíci. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru neplnila, protože řádně a včas nehradila předepsané splátky. Žalobkyni proto vzniklo právo úvěr zesplatnit, a tohoto práva využila dne 30. 12. 2018.

20. Pokud jde o sjednaný úrok ve výši 109,42 % ročně, je nezbytné jej hodnotit z hlediska jeho přiměřenosti a toho, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy je míněn „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence sdílené rozhodující částí společnosti, a majíce povahu norem základních“ (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. ). Jak Nejvyšší soud dále uvedl v rozsudku ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. : „Kompendium uvedených norem představuje společensky uznávané mínění, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Soud zjišťuje, zda se výkon práva příčí dobrým mravům v daném čase a na daném místě podle objektivního kritéria, nezávisle na vědomí a vůli toho, kdo právo nebo povinnost vykonává (nezávisle na zavinění)“.

21. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , uvádí, že „nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“. Na jiném místě tohoto rozsudku Nejvyšší soud dodává, že „za nepřiměřenou výši úroků, která odporuje dobrým mravům, je zpravidla považována taková výše, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. Nejvyšší soud konkrétně považoval za rozpornou s dobrými mravy výši úroků, která přesahovala horní hranici úrokových sazeb uplatňovaných bankami téměř čtyřnásobně. Ačkoli se citovaný rozsudek týká smlouvy o půjčce, jeho závěry lze nepochybně vztáhnout i na sjednaný úrok ve smlouvě o úvěru. Z měnové statistiky České národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v jednotlivých letech soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v měsíci červenci roku 2018, kdy byla s žalovanou smlouva o úvěru uzavřena, činila u půjček splatných od jednoho roku do pěti let 9,07 %.

22. Podle názoru zdejšího soudu je legitimní, aby žalobkyně uplatňovala u úvěru vyšší úrokovou míru, než jaká je běžně uplatňována bankami. Na rozdíl od bankovních ústavů totiž čelí vyšší míře rizikovosti, neboť poskytuje úvěry za méně přísných podmínek a klientům, u nichž mohou být určité pochybnosti o tom, zda jej budou splácet, a kteří by u banky s žádostí o úvěr patrně neuspěli. Je rovněž potřeba respektovat zásadu smluvní volnosti stran za situace, kdy žalovaná byla přímo v textu smlouvy seznámena s výší částky, kterou bude povinna žalobkyni zaplatit. Jakkoli je tedy ze strany žalobkyně zcela oprávněné, aby tuto zvýšenou míru rizikovosti jí poskytovaných půjček kompenzovala vyššími úroky, míru úrokové sazby ve výši 109,42 % ročně již akceptovat nelze, neboť výrazně přesahuje horní hranici úrokových sazeb sjednávaných bankami, a proto optikou výše citované judikatury odporuje dobrým mravům. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se v daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, v němž je třeba spotřebiteli jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu, a to navzdory dikci věty poslední , jemuž ustanovení téhož zákona nejen systematicky předchází, ale jemuž je toto obecné ustanovení jakožto ustanovení speciálnímu aplikačně nadřazeno.

23. Soud neshledal ani důvod pro moderaci neplatně ujednané výše úrokové sazby do výše obvyklé, a to ze dvou důvodů. Zaprvé ustanovení tento postup předvídá pouze pro případ, kdy výše úroků nebyla sjednána v (adhezní) úvěrové smlouvě vůbec, zadruhé se k takovému postupu vyjádřil v minulosti odmítavě Soudní dvůr Evropské unie. Ten například v rozsudku ze dne 14. 6. 2012 ve věci C-618/10 (Banco Espanol de Crédito SA vs. Joaquín Calderón Camino) konstatoval, že článek 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách je třeba vykládat tak, že brání takové úpravě členského státu, jež by vnitrostátnímu soudu umožnila, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Soudní dvůr Evropské unie odůvodnil toto rozhodnutí o předběžné otázce tím, že pokud by mohl vnitrostátní soud smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, tj. změnit zneužívající klauzuli, byli by prodávající či poskytovatelé nadále podněcováni uvedené klauzule využívat a jejich zájmy by byly tímto způsobem zajištěny.

24. Na věc je nutno aplikovat rovněž relevantní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který je účinný od 1. 12. 2016, a to s ohledem na uzavření smlouvy dne 15. 7. 2018. Žalovaná v rámci smluvního vztahu vystupovala jako spotřebitel, jedná se tedy o spotřebitelský úvěr. Ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 124 téhož zákona, výslovně stanoví, že se zesplatnění týká pouze dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoliv i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Chrání tedy spotřebitele před tím, aby po něm v důsledku zesplatnění byly požadovány budoucí platby úroků; tato úprava je přitom kogentní a nelze se od ní odchýlit. Požaduje-li tedy žalobkyně i budoucí náklady (smluvní úroky za dobu následující po zesplatnění úvěru až do zaplacení), je tento požadavek v rozporu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, který nepřipouští jiné nároky než ty, které jsou zde uvedeny.

25. Soud má proto za prokázané, že výše úroku 109,42 % ročně (a to i v jeho nominálním vyjádření 76,24 % ročně) několikanásobně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání smlouvy o úvěru, a proto je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná. V části, v níž tedy žalobkyně požadovala po žalované úroky v nominální výši 76,24 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne 1. 1. 2019 do zaplacení, proto soud žalobu zamítl.

26. S ohledem na skutečnost, že sjednaný úrok byl od počátku neplatný, neboť se zjevně příčil dobrým mravům a také zjevně narušil veřejný pořádek, a vzhledem k tomu že žalovaná v průběhu zaplatila celkem částku 5 159 Kč, zbývá žalovanému uhradit 11 841 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Soud má za to, že žalovanou uhrazenou částku bylo třeba započítat na splátky jistiny. S ohledem na § 2993 o. z. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že by žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu, sp. zn. ze dne 30. 6. 2004, nebo sp. zn. ze dne 15. 9. 2009; soud má přitom za to, že dané závěry lze aplikovat i za stávající právní úpravy).

27. Ke sjednaným smluvním pokutám soud uvádí, že tyto sami o sobě nejsou nepřiměřené, nicméně v kombinaci s dalšími ujednanými smluvními pokutami či sankcemi, ať už skrytými za poplatky (smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, kdy celkem žalobkyně požaduje 1 497 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení až do zaplacení, kdy celkem žalobkyně požaduje 3 437,88 Kč a paušálně stanovené náklady za vymáhání každé splátky ve výši celkem 600 Kč bez ohledu na to, zda-li skutečně k vymáhání došlo), jsou nepřiměřeně vysoké, zakládají nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele, neboť žalobkyně není žádným způsobem ohrožena sankcemi při porušení jejích povinností, a jako takové jsou v rozporu s dobrými mravy.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu soud vycházel z úroku z prodlení a z úroku ve výši 76,24 % ke dni vyhlášení rozsudku. Jelikož byl ve věci úspěšnější žalovaný, nicméně tento žádné náklady nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

29. S ohledem na sociální a ekonomickou situaci žalované, v souladu s ust. , soud stanovil plnění ve splátkách pod ztrátou výhody splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.