Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

219 C 65/2026-59

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 17 953,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 985,19 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 985,19 Kč od 22. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:

- částky 9 968,41 Kč,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 288,44 Kč od 14. 8. 2025 do 21. 12. 2025,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 303,25 Kč od 22. 12. 2025 do zaplacení,

- se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 985,19 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 985,19 Kč od 22. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:- částky 9 968,41 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 288,44 Kč od 14. 8. 2025 do 21. 12. 2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 303,25 Kč od 22. 12. 2025 do zaplacení,- se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 17 953,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 8. 3. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 53 800 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, a to dne 8. 3. 2025 ve výši 8 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 7. 4. 2025. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 13. 8. 2025 smlouvu emailem vypověděla. Žalovaný zaplatil pouze 14,81 Kč, dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 7 985,19 Kč, dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 149,05 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 9 599,29 Kč, sjednaný poplatek za službu „Presto“ ve výši 154,20 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 14. 5. 2025 do 12. 8. 2025 ve výši 65,87 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů uvedených žalovaným a lustrací v příslušných databázích, a to podle interní metodiky schválené ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( , /dále jen „ “/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „Flexi půjčka“ č. hodnota ze dne 8. 3. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 53 800 Kč („kreditní rámec“), který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. První splátka byla splatná dne 7. 4. 2025. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 2 072,95 %, úroková sazba byla stanovena na 1,016 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z předpisu denních splátek vyplývá předepsaná výše jednotlivých plateb jistiny, úroku a poplatků, počínaje dnem 9. 3. 2025 až do 31. 8. 2026 (předpokládaný konec kreditního rámce). Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného.

5. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a dokumentu nazvaného „informace o zprostředkovateli“ soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním subjektem poskytujícím bezúčelové spotřebitelské úvěry, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a poplatky za případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 1,016 % denně, výše roční procentní sazby nákladů na 2 072,95 % ročně!!!

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 8. 3. 2025 byla na účet č. č. účtu převedena částka 8 000 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, výpisu „BankID“ a dokumentu „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, přičemž žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 16 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč, žalobkyně vycházela z „ověřeného“ čistého měsíčního příjmu ve výši 29 401 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije ve společné domácnosti se čtyřmi dalšími členy domácnosti, z toho 3 členové mají příjem. Jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.

8. Z výzvy ze dne 13. 8. 2025 odeslané emailem vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu a přistoupila k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzva ve spojení s potvrzením o podání zásilky prokazuje odeslání předžalobní výzvy žalovanému, a to dne 16. 12. 2025.

9. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 3. 2025 činila 14,82 % ročně, ke dni 30. 4. 2025 pak 14,67 % ročně.

10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 3. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranše a poplatky za doplňkové služby. Žalovaný se dále zavázal zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu. Žalovaný žalobkyni zaplatil pouze 14,81 Kč.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , odst. 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných databázích, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Zároveň vycházela z údajů uvedených žalovaným, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala. Je přitom třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.

16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. , odst. 3 v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení , b) a ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil pouze 14,81 Kč. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 7 985,19 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 7 985,19 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele (§ 1958 o. z.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 9 968,41 Kč představující smluvní úrok (9 599,29 Kč), poplatek za vyplacení tranší (149,05 Kč), poplatek za službu „Presto“ (154,20 Kč) a smluvní pokutu (65,87 Kč), soud žalobu zamítl, neboť ujednání o nich jsou z důvodu neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná. Ze stejného důvodu soud zamítl i nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 303,25 Kč (tj. z uvedených poplatků). Soud pro úplnost uvádí, že výše sjednaného úroku je nadto hluboce nemravná, když zcela vybočuje z rámce běžných úrokových sazeb obdobných spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovními institucemi.

19. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle o. z. ve spojení s o. z. a , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 22. 12. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 16. 12. 2025, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému dle o. z. doručena dne 19. 12. 2025, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 21. 12. 2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Co do úroku z prodlení od 14. 8. 2025 do 22. 12. 2025 z částky 8 288,44 Kč proto soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a contrario, když v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle části věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.