Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1685/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené Mgr. Michalem Králem, advokátem, sídlem Domažlická 800/III, Klatovy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2026 č. j. -53 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. dubna 2026 č. j. -8, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a nezletilé B. B. a C. C. a D. D. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelky

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 18. 4. 2026 č. j. -8, bylo dle , odst. 2 , o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.") nařízeno předběžné opatření, kterým byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do péče otce (vedlejšího účastníka C. C.) a stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi D. D. byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoli kontaktu s nezletilou. Trvání předběžného opatření bylo určeno na dobu tří měsíců. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 5. 2026 č. j. -53 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno.

3. Stěžovatelka v podané stížnosti uvádí, že obecné soudy rezignovaly na řádné vypořádání její argumentace týkající se proporcionality přijatého opatření. Obecné soudy nevysvětlily, proč bylo nezbytné zvolit nejintenzivnější možný zásah spočívající v absolutním zákazu kontaktu s nezletilou a nebylo možné připustit alespoň asistovaný kontakt. Stěžovatelka také namítá, že se soudy nezabývaly intenzitou zásahu do rodinného života stěžovatelky a nezletilé, napadená rozhodnutí zcela pomíjí možné negativní dopady oddělení dítěte od matky na psychický stav nezletilé. Odůvodnění rozhodnutí obecných soudů stěžovatelka považuje za nedostatečná a nepřiměřená. Zároveň stěžovatelka navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť se v současnosti nachází v tíživé sociální a osobní situaci.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a vlastní posouzení věci

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

5. Ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek řízení. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) za dodržení zásad spravedlivého procesu a současně nebylo projevem svévole ve smyslu y a a 3y (nález ze dne 2. 2. 2021

sp. zn.

).

6. K postupu dle z. ř. s. Ústavní soud v citovaném nálezu judikoval, že se jedná o "speciální" předběžné opatření (oproti předběžnému opatření dle a násl. , které Ústavní soud nazval v citovaném nálezu "obecným"), které je institutem výjimečným, určeným k řešení těch nejzávažnějších situací týkajících se dítěte. Předpoklady pro nařízení onoho "speciálního" předběžného opatření jsou následující (nemusí být splněny kumulativně; stačí naplnění, byť i jediného z nich): dítě se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče; dítě je ohroženo na životě; je ohrožen (či již byl narušen) normální vývoj dítěte či je ohrožen (či již byl narušen) jiný důležitý zájem dítěte. Kromě uvedených předpokladů pak o výjimečnosti předběžného opatření podle a násl. z. ř. s. svědčí též to, že je může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí ( z. ř. s.). Tedy, nařízení předběžného opatření podle z. ř. s. je možné pouze v případě akutního ohrožení života, zdraví nebo příznivého vývoje dítěte či pokud je ohrožen jiný důležitý zájem dítěte, a to pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí za účelem umístění dítěte ve vhodném prostředí (nález ze dne 2. 2. 2021

sp. zn.

).

7. V posuzované věci byly splněny všechny předpoklady pro nařízení předběžného opatření dle § 452 z. ř. s. Předběžné opatření bylo nařízeno na návrh Městské části Praha 3, čímž byly naplněny procesní podmínky. Pokud jde o materiální podmínky, jejich splnění vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu. Jak Ústavní soud zjistil, Policie České republiky (dále jen "policie") informovala Městskou část Praha 3, Oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD Praha 3") o skutečnosti, že provádí prvotní úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu na dítěti (nezletilé vedlejší účastnici). Nezletilá byla v době informování OSPOD Praha 3 v péči lékařů Fakultní nemocnice Bulovka. Policie sociální pracovnici sdělila, že na základě rozhovoru s nezletilou bylo zjištěno, že ji měl bít partner stěžovatelky (vedlejší účastník D. D.), přičemž stěžovatelka tomuto jednání měla být přítomna. Policie požádala OSPOD Praha 3 o přijetí opatření k ochraně nezletilé. Obvodní soud dále shrnul závěry znalce z oboru soudního lékařství, který uvedl, že nezletilá má na těle mnohačetné hematomy a rovněž má poraněnou sliznici močového měchýře. Kromě toho je v napadeném usnesení citován také rozhovor policie s nezletilou, při kterém uvedla, že ji partner stěžovatelky "bouchá do obličeje [...], do stehen, do bříška, do chodidel, do rukou." Obvodní soud situaci vyhodnotil tak, že nezletilá se ocitla ve stavu nedostatku řádné péče a její život, zdraví a řádný vývoj jsou v rodinném prostředí vážně ohroženy fyzickým násilím ze strany partnera stěžovatelky, která rezignovala na svoji povinnost nezletilou chránit. Ústavní soud se s takovým závěrem ztotožňuje. Odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu je logické a jeho závěry jsou v souladu se zjištěnými skutečnostmi a nevykazují znaky svévole. Obvodní i krajský soud reagovaly na konkrétní situaci, ve které se nezletilá ocitla a v souladu s § 452 odst. 1 z. ř. s. upravily poměry nezletilé tak, že ji svěřily do péče otce.

8. Pokud jde o uložení povinnosti zdržet se jakéhokoli kontaktu s nezletilou stěžovatelce, kteréžto opatření je dle stěžovatelky nepřiměřené, Ústavní soud uvádí, že obecné soudy správně zkoumaly a vyhodnotily předpoklady pro nařízení předběžného opatření a nebylo jejich povinností se dále zabývat tím, zda je vhodné a potřebné přistoupit k mírnějšímu opatření, pokud jde o setkávání nezletilé se stěžovatelkou - např. umožnění asistovaného styku. Předmětem řízení, kterého se týká ústavní stížnost, totiž nebylo dlouhodobé řešení péče o nezletilou, ale okamžitá reakce na nastalou situaci, čemuž odpovídá krátkodobé řešení (3 měsíce) sledující nejlepší zájem dítěte. Jak zmínil i krajský soud, před Okresním soudem v Klatovech probíhá řízení o úpravě poměrů nezletilé. V tomto řízení bude moci stěžovatelka tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti stran jejích výchovných předpokladů a vhodných podmínek pro výchovu nezletilé.

9. Ústavní soud shledal, že obecné soudy adekvátně vyhodnotily podmínky pro nařízení předběžného opatření dle z. ř. s., a učinily tak procesně korektně se zřetelem ke zjištěným okolnostem i přiměřené lhůtě. Žádný ústavněprávně relevantní "exces" v rozhodování obecných soudů Ústavní soud neshledal, postupoval proto podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

10. K návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že podle náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Ústavní soud však podle téhož zákona může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Z toho vyplývá, že náhrada nákladů řízení účastníkovi může být přiznána jen v odůvodněných případech a podle výsledku řízení. V nynější věci Ústavní soud neshledal, že by šlo o takový odůvodněný případ, a to již s ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti, v němž stěžovatelka nebyla úspěšná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu