Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1589/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele E. L., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, se sídlem Husova 48/4, Mělník, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2026, č. j. 6 Tdo 43/2026-265, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. září 2025, č. j. 11 To 222/2025-227, a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. května 2025, č. j. 11 T 9/2025-188, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle a přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle . Těch se podle soudu dopustil, stručně řečeno, tak, že jako řidič osobního automobilu dostatečně nesledoval provoz na křižovatce a začal předjíždět poškozenou cyklistku, která však dávala znamení o změně směru jízdy. V důsledku toho došlo mezi oběma k nehodě, od níž stěžovatel odjel, aniž by poskytl poškozené potřebnou pomoc. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, k peněžitému trestu 28 000 Kč a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let a 10 měsíců. K závěru o stěžovatelově vině dospěl soud zejména na základě výpovědí poškozené a na místě přítomných svědků.

3. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. Zcela přisvědčil skutkovým i právním závěrům okresního soudu.

4. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. Stěžovatelem uplatněné námitky nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Mezi závěry soudů nižších stupňů a obsahem provedených důkazů neshledal Nejvyšší soud žádný relevantní rozpor.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že v daném trestním řízení nebylo prokázáno, že by se dopustil skutku, za jehož páchání byl odsouzen. K odsouzení tak došlo v rozporu s pravidlem in dubio pro reo. Podle stěžovatele provedené důkazy neprokazují jeho vinu a ve věci došlo ke stavu důkazní nouze. Zejména nebylo prokázáno, že by stěžovatel nesledoval situaci v silničním provozu. Jelikož stěžovatel ani neviděl, že by došlo k jakékoliv újmě, nemůže být viněn za neposkytnutí pomoci poškozené.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle .

8. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není součástí obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem. Také hodnocení provedených důkazů v trestním řízení je činností zásadně prováděnou obecnými soudy, do kterých však Ústavní soud zasáhne, pokud obecný soud přehlédne ústavněprávní procesní význam zákazu libovůle či osobní svobody.

9. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje svoji obecnou obhajobu z trestního řízení, aniž by však reflektoval skutečnost, že soudy se v napadených rozhodnutích s jeho argumenty přesvědčivě vypořádaly. Stěžovatel se tak pokouší stavět Ústavní soud do role další instance trestního soudnictví, která si sama posoudí provedené důkazy a dospěje k autonomnímu závěru o (ne)vině obžalovaného. Taková role však Ústavnímu soudu nepřísluší už s ohledem na procesní zásady, podle nichž je řízení před Ústavním soudem vedeno.

10. Ústavní stížnost fakticky neobsahuje žádnou konkrétní námitku, neboť pouze obecně namítá existenci důkazní nouze a porušení pravidla in dubio pro reo. Takové ústavní stížnosti nelze zásadně vyhovět. Ústavní soud proto může stěžovatele odkázat na závěry napadených rozhodnutí, které logicky a přesvědčivě vyhodnocují provedené důkazy (viz body 17 a 18 usnesení Nejvyššího soudu, bod 8 usnesení krajského soudu a zejména body 9 a 10 rozsudku okresního soudu). Projevem dodržení všech ústavních zásad je naopak přístup okresního soudu k pravděpodobnému stěžovatelovu řízení pod vlivem alkoholu (viz bod 9 napadeného rozsudku). Ústavní soud tedy nemohl z napadených rozhodnutí shledat, že by se soudy dopustily jakéhokoliv excesu při provádění nebo hodnocení důkazů.

11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2026

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu