Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 84/2026 - 249

-251

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Ondřeje Bartoše (soudce zpravodaj) a Pavla Molka v právní věci žalobce: J. T., zastoupen zmocněnkyní B. C., proti žalovanému: Institut posuzování zdravotního stavu, sídlem Slezská 839, Hradec Králové, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu a o námitce podjatosti v řízení na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích pod sp. zn. ,

takto:

I. Soudce Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích JUDr. Jan Dvořák není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

II. Návrh žalobce na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. jinému soudu se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále „krajský soud“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že byl dne 8. 4. 2026 vyzván k tomu, aby se dne 22. 4. 2026 podrobil „čtyřhodinovému invazivnímu psychiatrickému a klinicko-psychologickému vyšetření“. Tento zásah považuje za nezákonný z důvodu, že žalovaný nevydal usnesení o ustanovení znalce, nepoučil jej podle , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), porušil zásadu materiální pravdy a vystavil žalobce riziku „farmakologické provokace“ a „zneužití psychiatrie“.

[2] Krajský soud předložil dne 17. 6. 2026 Nejvyššímu správnímu soudu spis vedený pod sp. zn. k rozhodnutí o žalobcově návrhu na přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti, který žalobce vznesl podáním ze dne 4. 5. 2026 na č. l. 61 spisu krajského soudu. Nejvyšší správní soud z obsahu podání dovodil, že zahrnuje také námitku podjatosti, proto krajský soud vyzval k předložení vyjádření rozhodujícího soudce k této námitce.

[3] Žalobce ve svém podání uvádí, že MUDr. I. T. CSc., lékař Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové, který vyzval žalobce k tomu, aby se dostavil ke shora uvedenému znaleckému vyšetření, byl členem „poradního znaleckého sboru“ Krajského soudu v Hradci Králové. Žalobce se dále obrací na předsedu krajského soudu s námitkou systémové podjatosti všech soudců krajského soudu, neboť s ním údajně předseda krajského soudu do 1. 1. 2021 „napřímo spolupracoval“ jako s členem „poradního znaleckého sboru“. Žalobce žádá, aby předseda krajského soudu předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o delegaci jinému krajskému soudu z důvodu vhodnosti a k vyloučení systémové podjatosti.

[4] Žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasil; z podání žalobce nevyplývají žádné konkrétní okolnosti, pro které by bylo projednání věci jiným než místně příslušným soudem vhodné z hlediska rychlosti či hospodárnosti řízení, ani jiný důležitý důvod ve smyslu , (dále „“). Podle žalovaného je návrh žalobce založen především na nesouhlasu s procesním postupem soudu a na tvrzeních týkajících se podjatosti soudu či osob působících v řízení. Tyto skutečnosti podle žalovaného důvod pro delegaci vhodnou nezakládají. Případné námitky podjatosti podléhají samostatnému přezkumu podle a žalovanému nepřísluší nahrazovat vyjádření soudních osob k těmto tvrzením.

[5] Samosoudce krajského soudu JUDr. Jan Dvořák prohlásil, že jeho vztah k žalobci je neutrální a v označené věci se necítí být podjatým; ani mu není známa žádná skutečnost, z níž by měly vyplynout případné pochybnosti o jeho nepodjatosti.

[6] Návrh na postoupení jinému soudu není důvodný.

[7] Podle Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jeli to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

[8] NSS dospěl k závěru, že žalobcem uváděné okolnosti nejsou dostatečným důvodem pro přikázání věci jinému soudu. V usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/200326, č. NSS, rozšířený senát vysvětlil, že delegace vhodná je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori) a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v ojedinělých případech. Obdobný názor opakovaně zaujal i Ústavní soud, který například v nálezu ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. , uvedl, že zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Předpokladem delegace vhodné je (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než podle zákona příslušným soudem. Zároveň Ústavní soud zdůraznil, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně.

[9] Tzv. delegace vhodná tedy představuje výjimku ze zásady zákonného soudce, kterou je potřeba vykládat restriktivně a přitom vážit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu. Důvody, pro které lze rozhodnout o přikázání věci jinému, než místně příslušnému soudu, musí být objektivní (nesmí být založeny na subjektivním přesvědčení účastníků řízení) a závažné, přičemž musí být v návrhu nejenom tvrzeny, ale rovněž i přesvědčivě doloženy. Nejvyšší správní soud pak při posuzování vhodnosti delegace hodnotí všechna hlediska případu ve vzájemných souvislostech (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. Nad 9/2010111).

[10] Žalobce neuvádí ani neprokazuje žádné relevantní důvody, jež by objektivně byly způsobilé podložit závěr, že jiný soud by danou žalobu projednal rychleji a hospodárněji. Ve skutečnosti totiž uplatňuje pouze důvody, v nichž spatřuje podjatost soudců krajského soudu. Žádný z uvedených důvodů ovšem nezpochybňuje, že projednání žaloby před zákonným soudem představuje nejhospodárnější a nejvhodnější řešení. Pokud by však skutečně byl dán důvod podjatosti všech soudců krajského soudu, jednalo by se o důvod přikázání věci jinému krajskému soudu podle , nikoliv o důvod delegace vhodné podle

[11] Námitka podjatosti není důvodná.

[12] Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[13] Ačkoliv je rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v součástí naplňování ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jde o doplnění jinak vůdčí obecné zásady, že příslušnost soudce je dána předem, aniž by mohla být jakkoliv ovlivněna. Proto postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný, k němuž mohou vést jen výjimečné okolnosti (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 3. 2. 2021, čj. -119, č. 4235/2021 Sb. NSS, bod 40). Ty tu ovšem dány nejsou. Nestrannost soudce je především subjektivní psychologickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o nepodjatosti soudce vedou. K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/200316, a ze dne 22. 1. 2014, č. j. Nao 9/201431).

[14] Z obsahu námitky podjatosti vyplývá, že žalobce nesouhlasí s postupem lékaře MUDr. T. CSc., v rámci posouzení jeho zdravotního stavu žalovaným. Svůj nesouhlas vyjadřuje mimo jiné prostřednictvím námitky podjatosti. K tomu však námitka podjatosti neslouží. Žalobce spatřuje podjatost v „procesním“ postupu lékaře, který mu zaslal údajně nezákonnou výzvu, nepoučil jej v souladu se zákonem, prováděl vyšetření, které bylo z hlediska dokazování nadbytečné, a vystavil jej tlaku v rámci déletrvajícího vyšetření. Následně uvádí, že daný lékař působil v minulosti jako člen poradního orgánu předsedy krajského soudu, což má vést k systémové podjatosti a vyloučení všech soudců krajského soudu. Postup lékaře v řízení před žalovaným nevede k žádným objektivním pochybnostem o podjatosti soudce JUDr. Jana Dvořáka, který – v souladu s tím, jak žalobce vymezil tvrzený nezákonný zásah – bude v řízení přezkoumávat mimo jiné právě zákonnost lékařova postupu. Odlišná představa žalobce o tom, jak by měl lékař ve správním řízení postupovat, nezakládá podjatost rozhodujícího soudce.

[15] Tuto podjatost by nebyla způsobilá založit ani skutečnost, že by daný lékař případně byl v minulosti členem poradního orgánu předsedy krajského soudu. Soudce JUDr. Jan Dvořák je však při výkonu své funkce nezávislý a předseda krajského soudu do jeho rozhodovací činnosti nemůže jakkoli zasahovat a ani se na rozhodování v žalobcově věci jakkoli nepodílí.

[16] NSS tedy nezjistil, že by samosoudce JUDr. Jan Dvořák měl jakýkoli poměr k věci či k účastníkům řízení. Okolnosti, v nichž žalobce spatřuje podjatost tohoto soudce, spočívají v postupu lékaře žalovaného při posuzování zdravotního stavu a v tvrzení, že tento lékař byl v minulosti členem poradního orgánu předsedy krajského soudu; takové skutečnosti ale žádné pochybnosti o podjatosti soudce nevyvolávají. Není tu dán žádný důvod, pro který by bylo možné považovat tohoto soudce za osobu s poměrem k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům.

[17] Nad rámec nutného NSS uvádí, že dokonce ani v případě, že soudci mají přezkoumávat rozhodnutí předsedy vlastního soudu jako orgánu státní správy soudů, není bez dalšího důvod delegovat jinému správnímu soudu z důvodu tzv. systémové podjatosti postupem podle K této skutečnosti by musely přistoupit další okolnosti, které by vyvolávaly oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/201965, č. 4062/2020 Sb. NSS). Tím spíše nemůže být proto důvodem podjatosti všech soudců krajského soudu pouhá okolnost, že osoba, které se řízení před soudem zprostředkovaně týká byla v minulosti v pracovním kontaktu s předsedou soudu.

[18] Nejvyšší správní soud proto vyhodnotil jak návrh na přikázání věci jinému soudu, tak námitku podjatosti nedůvodnými. Návrh na přikázání věci jinému soudu proto výrokem II. zamítl a výrokem I. vyslovil, že soudce, kterému podle rozvrhu práce přísluší o žalobě rozhodnout (podjatostí jiných soudců není třeba se zabývat – viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/200534, nebo z poslední doby usnesení ze dne 9. 4. 2025, č. j. -64, č. 4684/2025 Sb. NSS, bod 18 a násl.), není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 7. srpna 2026

Petr Mikeš

předseda senátu