Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Az 4/2026 - 22.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Az 4/2026 - 22
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci
žalobce: T. Ú. T., narozený X
státní příslušnost Vietnamská socialistická republika
zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem
sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-407/ZA-ZA11-D04-2026, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2022, č. j. OAM-751/ZA-ZA11-D07-2022, kterým byla podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou, a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Žalovaný rovněž rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“), je Maďarsko.
2. Žalobce v žalobě současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Tento návrh odůvodnil žalobce tím, že si za stát, kde chce požádat o mezinárodní ochranu, vybral ČR, kterou považuje za demokratičtější stát, než je Maďarsko, který bude vhodnější a spravedlivější pro posouzení jeho žádosti. Zdůraznil, že žalovaný postupoval nezákonně, jelikož mylně posoudil, že žalobce měl požádat o mezinárodní ochranu v Maďarsku, ač bylo prokázáno, že tomu tak nebylo a jediným možným způsobem, jak zabránit nezákonnému přemístění žalobce, je přiznání odkladného účinku. Žalobce zdůrazňuje skutečnost, že takové opatření v daném případě je výhradním prostředkem, jak lze dosáhnout toho, aby konečný úspěch žaloby nebyl jen formální, ale i faktický. Dále uvedl, že má v domovském státu problém s věřiteli, kdy má obrovský dluh, který není schopen splácet. Žalobce věří, že soud přisvědčí důvodnosti žaloby, kdy má za to, že žalovaný nedostatečně odůvodnil zastavení jeho žádosti, nicméně bez přiznání odkladného účinku by se dostal do nelegálního pobytu či by byl nucen vycestovat do jeho domovské země.
3. Žalovaný nesouhlasil s návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Uvedl, že v případě žalobce neexistují skutečnosti, které by svědčily přiznání odkladného účinku žalobě.
4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.
5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že majetek žalobce se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobce do meritorního rozhodnutí věci soudem.
6. Soud veden shora uvedeným testem po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět.
7. Předně soud konstatuje, že odkladný účinek žalobě je v daném případě podle § 32 odst. 2 zákona o azylu výslovně nepřiznáván. Úmyslem zákonodárce tak bylo v určitých typových případech (jako je i ten žalobce) odkladný účinek žalobě neposkytovat. Soud má za to, že je to jedna ze závažných skutečností, kterou musí v daném případě brát v úvahu.
8. Soud poukazuje na skutečnost, že výkonem napadeného rozhodnutí není žalobce nucen k návratu do země původu. Tvrzení žalobce o tom, že má v zemi původu vysoké dluhy a že by musel vycestovat do Vietnamu, nejsou důvodné. Faktickým důsledkem napadeného rozhodnutí je pouze skutečnost, že o podané žádosti o mezinárodní ochranu nebudou rozhodovat české správní orgány s tím, že příslušnou k jejímu posouzení je Maďarská republika, která dle vyjádření žalovaného již uznala svoji příslušnost k posouzení této žádosti.
9. Jestliže žalobce vyjádřil přesvědčení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, soud zdůrazňuje, že posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného je věcí meritorního posouzení žaloby. Důvodnost žaloby bude řešena v dalším řízení. Při rozhodování odkladném účinku žaloby jsou námitky žalobce o nezákonnosti napadeného rozhodnutí irelevantní.
10. S ohledem na předestřené skutečnosti lze tudíž konstatovat, že v projednávané věci je vyloučeno, aby napadeným rozhodnutím mohla žalobci vzniknout újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., neboť napadené rozhodnutí nestanoví žalobci povinnost opustit území ČR.
11. Tvrdit a prokázat negativní důsledek (újmu) spočívající ve výkonu nebo jiných právních následcích napadeného rozhodnutí jako jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě bylo výhradně na žalobci, který tuto povinnost nesplnil, jelikož svoji žádost o přiznání odkladného účinku dostatečně neodůvodnil.
12. Veden shora uvedeným testem soud dospěl k závěru, že žalobce splnění první podmínky – tedy existenci újmy, jež by mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku žalobě hrozila – neprokázal. Za těchto okolností proto nebylo ani relevantní posuzovat splnění dalších dvou podmínek. Po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem tudíž soud dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět, a proto jej zamítl.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
Ústí nad Labem 7. července 2026
Mgr. Ladislav Vaško v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.