Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 Az 6/2026 - 21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci

žalobce: M. T. T., narozený X

státní příslušník Vietnamské socialistické republiky

t. č. X

zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem

sídlem Kašparovo náměstí 5, Praha

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2026, č. j. OAM-1477/ZA-ZA11-D02-2025,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2026, č. j. OAM-1477/ZA-ZA11-D02-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou domáhal podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , (dále jen „“), zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná ve smyslu , o azylu (dále „“), řízení zastavil podle , a současně rozhodl, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále „nařízení Dublin III“), je Maďarsko.

II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků

2. Žalobce v žalobě uplatnil jediný žalobní bod. Maďarsko je dlouhodobě považováno za problémovou zemi se systémovými nedostatky, které brání tomu, aby bylo příslušné k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Ještě na konci roku 2025 žalovaný žadatele o mezinárodní ochranu nepřemísťoval. I NSS podle žalobce dříve uvedl, že úplně nerozumí snaze žalovaného o možné založení příslušnosti Maďarska k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu. Obecně nelze Maďarsko zařadit mezi „problémové“ země a soudy několika členských států ve vztahu k němu v minulosti konstatovaly existenci systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, které bránily tomu, aby Maďarsko bylo příslušné k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Tomu, že Maďarsko se již dlouhodobě potýká se závažnými nedostatky azylového systému nasvědčuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 12. 2020 ve věci C-808/18, Komise proti Maďarsku, a dále rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 7. 2021 ve věci Shahzad proti Maďarsku, č. 12625/17, ze dne 22. 9. 2022 ve věci H. K. proti Maďarsku, č. 18531/17, a ze dne 4. 5. 2023 ve věci R. N. proti Maďarsku, č. 71/18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak neobjasnil, proč ve věci žalobce rozhodl o příslušnosti Maďarska v rozporu s vlastní rozhodovací praxí a rozhodovací praxí správních soudů. Žalobce má za to, že vzhledem k nedostatkům v azylovém řízení není Maďarsko příslušné a o jeho žádosti měla meritorně rozhodnout Česká republika.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce disponoval maďarským povolením k pobytu platným do dne 5. 9. 2026, které bylo zneplatněno dne 29. 7. 2025. Žalovaný proto postupoval podle čl. 12 odst. 4 Dublin III. Žalovaný požádal dne 4. 2. 2026 Maďarsko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalobce podal v České republice. Dne 1. 3. 2026 žalovaný obdržel informaci, že Maďarsko uznalo svoji příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce. Vzhledem ke skutečnosti, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce byla shledána nepřípustnou, žalovaný správní řízení o této žádosti v souladu s zastavil.

III. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu

4. Žalobce při poskytnutí údajů k žádosti dne 15. 1. 2026 vypověděl, že je svobodný, bezdětný a bez náboženského vyznání nebo politického přesvědčení. V dubnu roku 2024 odletěl do Maďarska, kde byl do února 2025. Poté odjel autobusem do České republiky. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož v České republice chce zůstat.

5. Žalobce při pohovoru konaném dne 15. 1. 2026 vypověděl, že nemá žádný důvod, pro který by se nemohl vrátit do Maďarska. Do České republiky přicestoval, protože v Maďarsku měl nízkou mzdu. Přijel hledat práci. V Praze žije jeho strýc s rodinou. Našel si i přítelkyni, která má v České republice trvalý pobyt. Domácnost spolu ale nesdílí. Pouze bydlí poblíž. V Maďarsku nečelí žádný problémům.

6. Žalovaný požádal dne 4. 2. 2026 maďarské orgány o převzetí žalobce. Dne 1. 3. 2026 obdržel informaci, že Maďarsko uznalo svoji příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.

7. Žalovaný si ve správních řízeních opatřil následující informace o maďarském azylovém systému:

- Informace OAMP ze dne 6. 10. 2025 – Maďarsko: Azylový systém. Řízení o mezinárodní ochraně, azylová legislativa, zranitelné osoby, dublinský systém, azylová střediska, přijímací podmínky, zajišťování a azylové dublinské statistiky;

- Informace EUAA – Informace ohledně procesních prvků a práv žadatelů podléhajících přemístění dle Dublinského nařízení do Maďarska ze dne 3. 5. 2023 poskytnuté Státním generálním ředitelstvím Maďarska pro dohled nad cizinci (NDGAP).

8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zkoumal, zda je Česká republika příslušná k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Na základě aplikace čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III dospěl k tomu, že k posouzení žádosti je příslušné Maďarsko. Žalovaný v napadeném rozhodnutí upozornil na to, že žalobce byl držitel maďarského pobytového oprávnění platného do 5. 9. 2026 (zneplatněno dne 29. 7. 2025). Maďarsko uznalou svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce. Žalovaný zkoumal, zda nejsou dány závažné důvody pro to domnívat se, že v případě Maďarska dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovalo možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. Maďarsko je členem Evropské unie, státní moc tam dodržuje právní předpisy a lidská práva a je schopná zajistit dodržování právních předpisů a lidských práv i ze strany nestátních subjektů. Žalovaný popsal průběh maďarského azylového řízení a podmínky v příjímacích střediscích, jak se podávaly z Informace OAMP ze dne 6. 10. 2025. Podle této informace tzv. dublinští navrátilci nenáleží mezi výjimky ze zákona a nemohou podat novou, případně opakovanou žádost o azyl na území Maďarska. Z výkladu a praxe odpovědného orgánu – NDGAP – však vyplývá, že žadatelé, kteří v minulosti sami nepožádali o mezinárodní ochranu na území Maďarska, jsou po uskutečnění transferu na základě aplikace nařízení Dublin III vyzváni k prohlášení o záměru žádat o mezinárodní ochranu, načež je řízení o udělení mezinárodní ochrany úřady zahájeno. Z Informace NDGAP ze dne 3. 5. 2025 (informace EUAA) vyplývá, že žadatel je po příjezdu do Maďarska během několika hodin vyzván k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud žádost ze své vůle podá, tak je převzat do přijímacího střediska a je „rozběhnuto“ řízení o mezinárodní ochraně. Posledně zmíněný dokument byl zpracován maďarskými azylovými orgány na žádost Evropské unie. Žalobce bude na území Maďarska v pozici „prvožadatele“ o mezinárodní ochranu. Žalovaný tak neshledal důvody, které by bránily přemístění žadatele do Maďarska. Žalovaný v případě žalobce ani neshledal důvod pro aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III (diskreční oprávnění nepříslušného členského státu k posouzení žádosti).

IV. Posouzení žaloby

9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. O žalobě soud rozhodl bez jednání ( ).

10. Téměř totožnou věcí se v nedávném rozsudku ze dne 29. 5. 2026, č. j. -24, zabýval NSS. Systematické nedostatky maďarského azylového systému podle něho nelze přehlížet, a to bez ohledu na to, jak je žalobní bod namítající tuto skutečnost (ne)konkrétní. V tamní věci přitom NSS hodnotil totožné zprávy o zemi původu jako v právě projednávané věci nashromáždil žalovaný.

11. Systémové nedostatky mohou být překážkou přemístění cizince, ale musí dosahovat takové intenzity, aby hrozilo riziko porušení y základních práv Evropské unie. Ten stanoví, že „[n]ikdo nesmí být mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu trestu anebo zacházení “ (viz k tomu mutatis mutandis např. rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2018, č. j. -87, podle něhož deklarace systémových nedostatků u členského státu Evropské unie může připadat v úvahu pouze tam, kde je z okolností nutně známých zjišťujícímu orgánu jednoznačné, že dotyčný cizinec nemůže být v souladu s cíli nařízení Dublin III zajištěn za účelem předání do tohoto členského státu, protože takové předání by bylo v rozporu s lidsko-právními standardy sdílenými všemi členskými státy).

12. Maďarský systém azylového práva podle NSS dlouhodobě vykazuje řadu nedostatků. To vyplývá z řady rozsudků jak mezinárodních, tak vnitrostátních soudů. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 8. 7. 2021 ve věci Shahzad proti Maďarsku, stížnost č. 12625/17, rozhodl, že žadatelé, kteří chtěli požádat o mezinárodní ochranu na území Maďarska, čelili tzv. push-back (vytlačení) na srbské území, a to bez možnosti se proti tomuto postupu bránit. Podle rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 12. 2020 ve věci C-808/18 Komise proti Maďarsku neplnilo Maďarsko povinnosti plynoucí ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), a to např. tím, že stanovilo možnost podat žádost o mezinárodní ochranu pouze ve vymezených tranzitních prostorech, s čímž byl spojen systém obecného zajišťování žadatelů o mezinárodní ochranu v tranzitních prostorech a vyhoštění žadatelů bez dodržení stanovených záruk. Na rozsudek C-808/18 částečně navazuje i rozsudek ve věci C-823/21, z něhož vyplývá, že maďarská úprava účinná od května 2020 nemůže být opatřením, které mělo Maďarsko přijmout v souvislosti s rozsudkem C-808/18. Následně vydal Soudní dvůr Evropské unie rozsudek ze dne 13. 6. 2024 ve věci C-123/22, v němž konstatoval, že Maďarsko nepřijalo opatření, která mělo přijmout v souvislosti s rozsudkem C-808/18, a uložil mu povinnost zaplatit pokutu. Stejně tak je možné poukázat na rozsudek NSS ze dne 12. 9. 2016, č. j. -22, podle něhož v Maďarsku hrozilo žadatelům o mezinárodní ochranu nebezpečí tzv. chain refoulement, tedy řetězové navrácení do země původu přes země, které neposkytují dostatečné záruky, že se žadatelé budou schopni dovolat mezinárodní ochrany. Tato praktika představuje závažný systémový nedostatek azylového řízení, který vyvolává potřebu aplikace čl. 3 odst. 2 pododstavce druhého Dublinského nařízení (předchůdce nařízení Dublin III).

13. Podle NSS proto soud (i žalovaný) musí vycházet z toho, že maďarská právní úprava podávání žádostí o udělení mezinárodní ochrany je v rozporu s evropským právem, takže nelze bez dalšího ujištění vycházet z domněnky, že maďarské azylové řízení nevykazuje žádné významné systémové nedostatky. Žalovaný se touto otázkou musí zabývat i bez námitky (viz rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. -27).

14. Žalovaný vyšel z informace OAMP a informace EUAA. Takové posouzení je však podle NSS nedostatečné. V Informaci OAMP je konstatováno, že tzv. dublinští navrátilci nepatří mezi výjimky a podle maďarské legislativy nemohou podat žádost o udělení mezinárodní ochrany na maďarském území. Je jim nicméně umožněno pokračovat, resp. zahájit řízení o mezinárodní ochraně, které započali v navracející zemi. Podle upřesnění a interpretace platné právní úpravy ze strany NGDAP musí dublinští navrátilci po příjezdu do Maďarska prohlásit, zda si přejí pokračovat v řízení o mezinárodní ochraně, které započali v navracející zemi. Pokud souhlasí s pokračováním, umožní maďarské úřady zahájit řízení o mezinárodní ochraně v Maďarsku. V případě informace EUAA je předně nutno připomenout, že se jedná o odpověď maďarského orgánu odpovědného za rozhodování o mezinárodní ochraně na otázky sestavené EUAA do dotazníkové podoby, které nebylo nijak verifikováno. Nelze ji tedy považovat za objektivní zdroj informací, ale je k ní třeba přistupovat pouze jako k tvrzení maďarských orgánů. NGDAP uvedl, že po přemístění prostřednictvím dublinského řízení do Maďarska musí žadatel prohlásit, že si přeje vést azylové řízení zahájené na základě své žádosti podané v jiném členském státu. Žadatel je po příjezdu vyslechnut úřadem pro dohled nad cizinci. Prohlásí-li, že si přeje, aby byla jeho žádost prošetřena v Maďarsku, azylový orgán jej s okamžitou platností zaregistruje jako žadatele o azyl a pokud to bude nezbytné, vyčlení mu na dobu řízení ubytování. Žadatel je informován o svých právech a povinnostech ve vztahu k danému řízení a bude mu sděleno, že v pozdější fázi jej osobně vyslechne azylový orgán. Registrace probíhá po příjezdu. Uvedený postup ale není legislativně nijak zakotven, jak připouští i informace OAMP. Ze shromážděných zpráv se lze domnívat, že základní zákonem upravené pravidlo vymezující okruh osob oprávněných podat žádost na území Maďarska je u tzv. dublinských navrátilců prolamováno jakousi faktickou praxí maďarských orgánů. Ze zpráv však nevyplývá, na čem je tato praxe založena, tedy do jaké míry je právně závazná a vynutitelná konkrétním dublinským navrátilcem (žadatelem). Ze shromážděných podkladů nelze dovodit pravou povahu této deklarované praxe maďarských orgánů, tedy zda vyplývá z interních pokynů, jejichž aplikace žadatelům zakládá legitimní očekávání, či z judikatury, a zda se může v případě odchýlení se od této praxe žadatel účinně obrátit na nezávislý soud. Ze zpráv nelze ani dovodit, zda jde o praxi potvrzenou průběhem takového počtu řízení o mezinárodní ochraně tzv. dublinských navrátilců, že lze hovořit o ustálené a jednotné praxi, nebo zda jde o praxi nahodilou. Zprávy shromážděné žalovaným se neopírají o poznatky vnějších aktérů (třetích osob) monitorujících průběh řízení o udělení mezinárodní ochrany. Jinými slovy – z informace OAMP a informace EUAA vyplývá, že zákonná úprava žádostí o mezinárodní ochranu je v rámci dublinského řízení faktickým postupem příslušných orgánů obcházena, jedná se ovšem o jejich právně nevynutitelnou libovůli, a žadatelé tak nemají možnost případné odepření přijetí žádosti o mezinárodní ochranu účinně napadnout u nezávislého soudu.

15. Soud proto v právě projednávané věci (stejně jako NSS ve věci č. j. -24) uzavírá, že žalovaný neshromáždil dostatek zpráv o průběhu řízení o mezinárodní ochraně v případě tzv. dublinských navrátilců, zejména z hlediska přístupu k podání žádosti a věcnému posouzení jejích důvodů. Žalovaný zjistil skutkový stav ohledně této klíčové otázky nedostatečně, a ten tak vyžaduje doplnění. Za daného stavu totiž nelze spolehlivě posoudit, zda by měl žalobce v případě předání do Maďarska přístup k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž nelze prozatím dospět k závěru, že by žalovaný vyčerpal všechny možnosti směřující ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu. K objasnění skutkového stavu je přitom nejlépe disponovaný žalovaný, jenž může využít širší palety nástrojů než soud, ať již k detailnějšímu objasnění skutkového stavu nebo k sjednání individuálních záruk. K totožnému závěru dospěl NSS již v rozsudcích ze dne 28. 8. 2024, č. j. -31 a ze dne 17. 4. 2025, č. j. -62. Soudu tak nezbývá nic jiného než napadené rozhodnutí žalovaného zrušit pro nedostatečné zjištění skutkového stavu ve vztahu k možným systémovým nedostatkům v Maďarsku.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

16. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle Věci vrátil žalovanému k dalším řízením ( ). V dalších řízení je žalovaný právním názorem soudu vázán ( ).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč, a to převzetí a přípravu zastoupení a sepsání žaloby [ a d) ve spojení s bodem 5 a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a dále dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč ( advokátního tarifu). Žalobcův právní zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Náleží mu tedy náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 10 140 Kč, tj. 2 129,40 Kč ( ). Celkové náklady zastoupení tak činí 12 269,40 Kč. Náhradu nákladů je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) k rukám jeho zástupce ( , , užitého na základě ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele ( ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 8. června 2026

JUDr. Jan Peroutka v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.